Hladiny PQ

Foto: Tomáš Kubart

Eti­ke­tou letoš­ní­ho roč­ní­ku Praž­ské­ho Quad­ri­en­na­le byla vzác­nost – RARE. Širo­ká roz­kro­če­nost téma­tu umož­ni­la napl­nit i původ­ní význam latin­ské­ho adjek­ti­va rarus: „širo­ce roz­pro­stře­ný“. Chil­ská insta­la­ce vzpo­mí­na­la na zesnu­lé uči­te­le během COVI­Du, ved­le thaj­ské­ho trhov­ské­ho spek­tá­klu odde­cho­va­ly fran­couz­ské „vnitř­nos­ti“ měs­ta z pís­ku. Arche­o­lo­gií scé­no­gra­fie vás pro­vá­ze­lo fili­pín­ské kara­o­ke – nej­vzác­něj­ší na letoš­ním quad­ri­ennaále totiž bylo sdí­le­ní a „lum­bung“ – v podob­ném duchu, jako na loň­ské kas­sel­ské Documentě.


Uply­nu­lým dvě­ma roč­ní­kům Praž­ské­ho Quad­ri­en­na­le, v letech 2015 a 2019 se nepo­da­ři­lo ply­nu­le „zapad­nout“ do kulis měs­ta. Zatím­co roč­ník 2019 obsa­dil roz­sáh­lé Výsta­viš­tě v praž­ských Hole­šo­vi­cích, posu­nul se za pomy­sl­ný rádius dostup­nos­ti (za Veletrž­ní palác), a pře­de­vším do něj nevpus­til „kaž­do­den­ním život“, a roč­ník 2015 zabyd­lel praž­ské barok­ní palá­ce (Collo­re­do-Mansfeld­ský, Clam-Galla­sův) s Kos­te­lem sv. Anny (cel­kem 7 loka­cí), letoš­ní roč­ník málem vylé­čil nedu­hy obou svých star­ších sou­ro­zen­ců. Hole­šo­vic­ká trž­ni­ce se sice také nalé­zá za pomy­sl­ným rádi­em měst­ské­ho ces­to­va­te­le (nachá­zí se „za řekou“). Ten­to nedo­sta­tek měla vyva­žo­vat dokon­če­ná a ote­vře­ná Hol­Ka – Štva­nic­ká láv­ka, spo­ju­jí­cí Hole­šo­vi­ce a Kar­lín. Její ote­vře­ní se zpoz­di­lo, tak­že letoš­ní­mu roč­ní­ku zby­la pou­ze dru­há ze dvou výhod opro­ti pře­de­šlým roč­ní­kům: vstup kaž­do­den­nos­ti do insta­la­cí a envi­ron­men­tů. Feno­mén „fes­ti­va­lo­vé­ho měs­teč­ka“. Zatím­co kurá­to­ři kas­sel­ské Docu­men­ty zvo­li­li záměr­ně kon­cept „lum­bung“, tj. indonéské ozna­če­ní pro spo­leč­nou rýžov­nu, kde se skla­du­je pře­by­teč­ná úro­da ve pro­spěch komu­ni­ty, na PQ 2023 vyply­nul „lum­bung“ z akcí a insta­la­cí např. fili­pín­ských, thaj­ských, srb­ských či gru­zín­ských účast­ní­ků sám. Jejich pod­sta­tou bylo spo­leč­né spo­lu­pro­ží­vá­ní a sdí­le­ní (za to byla oce­ně­na srb­ská insta­la­ce Zemí a regi­o­nů), spo­leč­né jíd­lo (stu­dent­ské Pol­sko), sny (stu­dent­ské Srb­sko), ple­te­ní (stu­dent­ská Gru­zie), či zpěv (stu­dent­ské Filipíny).

PQ 2023 (foto: Tomáš Kubart)

„Fes­ti­va­lo­vé měs­teč­ko“ vznik­lo v prv­ní ze dvou hlav­ních výstav­ních loka­cí (Hole­šo­vic­ké trž­ni­ce Veletrž­ním palá­ci), v nichž se nachá­ze­la jak sek­ce Zemí a regi­o­nů, tak Stu­dent­ská. I letoš­ní roč­ník měl blí­že k „živou­cím zážit­ko­vým expo­zi­cím“ (D. Paříz­ko­vá, Úvod­ní slo­vo výkon­né ředi­tel­ky PQ 2015), a ke Sdí­le­né­mu pro­sto­ru roč­ní­ku 2015, i per­for­man­cím a Zážit­ku roč­ní­ku 2019. Ať se jed­na­lo o mód­ní pře­hlíd­ku eston­ských stu­den­tů, něko­lik kon­cer­tů bel­gic­ké fran­ko­fon­ní kape­ly Tat2noisact s bru­sel­ským zpě­vá­kem Fyl­Sang D’or Mire­le Mon­de, nebo kara­o­ke fili­pín­ské stu­dent­ské sekce.

Studen(tsk)é vody

Stu­dent­ská sek­ce se letos ocit­la pod širým nebem. Účast­ni­li se jí napří­klad Loty­ši (Nový svět), kte­ří se pří­liš těs­ně navá­za­li na moder­ní tech­no­lo­gii, a jejich kubus byl divá­kům bez chyt­ré­ho tele­fo­nu a čteč­ky QR kódů nepří­stup­ný, vstou­pi­li nao­pak Srbo­vé do intim­ní­ho vzta­hu s divá­ky, od nichž sbí­ra­li sny, jejichž sno­vou sym­bo­li­ku poz­dě­ji vyhle­dá­va­li v are­á­lu trž­ni­ce, nebo Slo­vá­ky, kte­ří vysta­vě­li hrad z pís­ku (Teku­té scé­no­gra­fii). Z mno­ha témat stu­dent­ských insta­la­cí bylo nej­zře­tel­ně­ji arti­ku­lo­va­né téma vody. Kana­ďa­né z fran­ko­fon­ní oblas­ti Qué­becu při­pra­vi­li envi­ron­ment (Neklid­né vody), zpří­to­m­ňu­jí­cí otáz­ku naru­še­ní hyd­ro­lo­gic­ké­ho cyk­lu. Ledo­vec, jemuž se podo­bal kanad­ský altán, byl meta­fo­rou jak země, tak pova­hy spe­ci­fic­ké odol­nos­ti lidí před vyko­ře­ně­ním z domo­va, a schop­nos­tí „zapouš­tět koře­ny“ v novém pro­stře­dí – pev­ný masív, kte­rý se nedo­ká­že brá­nit záro­veň okol­ním vli­vům i zhoub­ným tep­lo­tám. I roz­pouš­tě­ní je však sou­čás­tí cyk­lu, v němž např. opuš­tě­ní domo­va  zna­me­ná trau­ma, po němž život pokra­ču­je dál (kaž­dý ze stu­den­tů vyprá­věl svůj krát­ký pří­běh o vodě ze své­ho rod­né­ho měs­ta, v němž už léta neži­je). Vodou se necha­li inspi­ro­vat také Fran­cou­zi v insta­la­ci Voda nám nepat­ří, a Slo­vá­ci v Teku­té scé­no­gra­fii.

Liba­non, jehož insta­la­ce Sklá­dač­ky (kurá­tor Hadi Dami­en, jenž se zúčast­nil již PQ 2015) zví­tě­zi­la v kate­go­rii Best Stu­dent Exhi­bi­ti­on, vyprá­vě­la pří­běh o knih­ku­pec­tví v Bej­r­útu. Z upcyklo­va­ných mate­ri­á­lů sestá­va­jí­cí pohyb­li­vý envi­ron­ment, v němž se jed­no­du­chým pohy­bem, k němuž může dát impuls návštěv­ník, spouš­tí pohy­bo­vá a zvu­ko­vá kuli­sa. Důmy­sl­ně a hra­vě pospo­jo­va­né pán­ve, sme­tá­ky či hrn­ce, se ver­ti­kál­ně pře­mis­ťo­va­ly pod­le toho, za kte­rý pro­vaz návštěv­ník zatáh­nul, nebo se posou­va­ly jako sme­ták, navá­za­ný na hří­del, kte­rou bylo mož­né libo­vol­ně otáčet.

PQ 2O23 (foto: Tomáš Kubart)

Země a regiony

Z více než 300 uměl­ců a uměl­kyň, kte­ří zís­ká­va­li ohod­no­ce­ní v 20 kate­go­ri­ích lze těž­ko vybrat užší okruh adep­tů. Sou­těž­ní kate­go­rie před­sta­vu­jí for­mu zúže­ní výbě­ru, avšak jejich lau­re­á­ti mohou v selek­ci pod­lé­hat růz­ným fil­t­rům a bia­sům, a v jejich stí­nu se tak oci­ta­jí i ino­va­tiv­ní díla. Zla­tou tri­gu napří­klad vyhrá­la insta­la­ce Kyp­ru Divá­ci ve měs­tě duchů, kte­rá sice z hle­dis­ka stage desig­nu nena­bí­zí z per­for­ma­tiv­ní­ho hle­dis­ka nijak zají­ma­vý pří­stup, ale tema­ti­zo­va­la aktu­ál­ní otáz­ku celo­spo­le­čen­ských trau­mat, pra­me­ní­cích z vojen­ských kon­flik­tů a živo­ta ve spor­ných úze­mích. Tím se zabý­va­la také ukra­jin­ská insta­la­ce Zahra­da živých věcí, přes­to její sna­ha poro­tou oce­ně­na nebyla.

Pro mne byla jed­ním z nej­sil­něj­ších zážit­ků mon­gol­ská insta­la­ce Hori­zont – úro­veň pohle­du. Ve VR svě­tě se stří­da­ly obra­zy mon­gol­ské pouš­tě, lidí na koních v barev­ných kro­jích, a dív­ky polé­va­né mlé­kem. Návštěv­ník VR insta­la­ce se stal sou­čás­tí ritu­á­lu plod­nos­ti, avšak v pře­vrá­ce­né per­spek­ti­vě – „divák“ s VR brý­le­mi nepři­hlí­žel z vir­tu­ál­ní­ho hle­dišt­ní­ho pro­sto­ru, ale v urči­tý moment byl sou­čás­tí scé­ny, jeho VR ava­tar se stal sou­čás­tí ritu­ál­ní­ho jed­ná­ní. Sou­čas­ně je to prá­vě on, na koho byla ve sku­teč­ném svě­te upře­na pozor­nost dal­ších návštěv­ní­ků PQ, pro­to­že prá­vě jeho feno­me­nál­ní tělo pozo­ro­va­li, jak sedí v jakém­si gumo­vém bazén­ku mon­gol­ské insta­la­ce s VR brý­le­mi na tváři.

Mon­gol­ská insta­la­ce na letoš­ním PQ (foto: Tomáš Kubart)

V mamu­tím kolo­su PQ, z něhož bylo mož­né zahléd­nout sto­py ve Veletrž­ním palá­ci nebo v Hole­šo­vi­cích, byl cítit vklad hlav­ní řídí­cí tro­ji­ce, Pavly Pet­ro­vé, Mar­kéty Fan­to­véMicha­e­ly Buri­án­ko­vé, kte­ré roz­dě­li­ly kurá­tor­ské sek­ce něko­li­ka kurá­to­rům, mimo jiné zku­še­né dvo­ji­ci Pavlu Dráb­ko­viBar­bo­ře Die­go Rive­ra Pří­ho­do­vé. I díky nim měli návštěv­ní­ci mož­nost, zahléd­nout v pro­duk­cích něko­li­ka zemí nezá­měr­ně arti­ku­lo­va­ný „lum­bung“, v němž se všich­ni moh­li sejít, a na roz­díl od minu­lých roč­ní­ků, sdí­let své zážit­ky nejen mezi sebou, ale napříč vlast­ní i domo­ro­dou komu­ni­tou, kte­rá si na Hole­šo­vic­kou trž­ni­ci běž­ně cho­dí pro zele­ni­nu a pro pivo.

Tomáš Kubart v expo­zi­ci letoš­ní­ho PQ (foto: Tomáš Kubart)

Pře­čte­te si také pole­mic­ké zmyš­le­ní Tomá­še Kubar­ta o smě­řo­vá­ní PQ na ser­ve­ru Podhoubí.cz ZDE.

Od Tomáš Kubart

Vystudoval teatrologii na KDS FF MU v Brně, obhájil disertační práci na téma vídeňského akcionismu (2021), publikoval několik studií na téže téma (Theatralia, Arte Acta, Acta Universitatis Carolinae), podílel se na vydání sborníku českého surrealistického dramatu České surrealistické drama (nakl. Academia, 2023), editoval speciální číslo Taneční zóny, věnované tvorbě Hermanna Nitsche (2023). Zabývá se performativitou, akčním uměním, vídeňským akcionismem, současnou německojazyčnou dramatikou a scénografií. Je čelenem dramaturgické rady PerformCzech, tajemníkem Teatrologické společnosti, členem ČOSDAT/OISTAT a Sdružení českých divadelních kritiků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *