V květnu letošního roku uskutečnili dva italští umělci, Andrea Cusumano a Marino Formenti, durational performance v Nitsch Museum v rakouském Mistelbachu. Na šestihodinové časové ploše se ptají, co v nás může zanechat jeden jediný dopis? Čas mu v průběhu let dal nové významy, různé vrstvy od těch, kteří drželi pero. Jeho život zůstal ve Stalingradu, stejně jako nacistická uniforma. Andrea Cusumano vypráví dlouhý příběh, vypráví ho kresbami a pigmenty, mluví také jazykem divadla. Vzpomínky, obrazy, pomíjivost existence, neznámá tvář neznámého dědečka. A liminální rituál.
Andrea Cusumano začíná performanci ostříháním svých dlouhých vlasů. © Tomáš Kubart
Cusumanova stizza-komentář k první části performance. Všimněte si nůžek, i fialové dráhy vláčku, který kolem Cusumana jezdil v prvním obraze. © Tomáš Kubart
Portrét Cusumanovy babičky. © Andrea Cusumano
A jeho neviditelného dědečka. © Andrea Cusumano
Po příbuzných zůstávají vzpomínky, a oblečení. © Tomáš Kubart
Večer přikrývá performanci. © Tomáš Kubart
Konec. Něco se uzavřelo. © Tomáš Kubart
Práce Andrea Cusumana sahá od site-specific instalací přes kresby, rekvizity, keramiku a fotografii až po malbu, psaní, sochařství, živé umění a divadlo.
Cusumano se narodil v Palermu v roce 1973 a své akademické vzdělání zahájil na místní univerzitě studiem klinické psychologie. Poté studoval performance art a scénografii na Central Saint Martins College of Art and Design v Londýně a doktorát získal na University of Ferrara. V 17 letech odešel poprvé do Salcburku studovat kresbu a malbu u rakouského malíře a grafika Georga Eislera. O dva roky později absolvoval kurz gestické malby u Hermanna Nitsche na Mezinárodní letní akademii v Salcburku. To byl začátek úzkého profesionálního a přátelského vztahu, který potrvá až do Nitschovy smrti v roce 2022. Kurz byl zásadní pro Cusumanoovo vzdělání a znamenal zlom v jeho tvorbě, který ho vedl k tomu, že na dlouhou dobu opustil reprezentativní umění a dokonce i malbu. V reakci na umělcovu potřebu překročit hranice plátna Nitsch navrhl, aby rozšířil svůj výzkum do vesmíru. Po návratu do Palerma rozvinul řadu vysoce expresivních gestických děl a zároveň začal experimentovat s využitím prostoru k vytvoření významu.
V kostele San Nicolò del Gurgo v Palermu vytvořil site-specific instalaci, první ze série Installazioni dei Morti. Druhým velkým projektem v této sérii byl Balocchi/Toyland, který měl premiéru v Italském kulturním institutu v Los Angeles v roce 1997 a poté v Angel Orensanz Center v New Yorku v roce 1998. Téhož roku se Cusumano přestěhoval do zámku Prinzendorf v Rakousku, kde sídlí Divadlo orgií a mystérií (Ο.Μ.Τ.). Tam asistoval rakouskému umělci při psaní partitury pro první 6denní hru (1998) a koordinoval hudbu a vystoupení. Na podzim 1998 poprvé dirigoval orchestr O.M.T. na Hamburger Bahnhof v Berlíně a později v Umělecké a výstavní síni Spolkové republiky Německo v Bonnu, kde byl oslavován jak publikem, tak kritikou. Od té doby je hudebním ředitelem a dirigentem O.M.T. a přepsal a premiéroval většinu jeho symfonií a představení až do Nitschovy smrti. V létě 2022 a 2023 dokonce vedl posmrtná představení partitury druhé verze šestidenní hry rakouského mistra na zámku Prinzendorf.
Během let v Rakousku navázal Cusumano důležité pracovní vztahy s Cattelani Arte v Modeně, Galleria Morra v Neapoli a Galerie Hohenlohe & Kalb ve Vídni. Učil v Nitschově třídě, kterou předtím studoval, a byl také odborným asistentem ve třídě venezuelského malíře Jacoba Borgese a performativní třídě Geoffreyho Hendrickse. Během této doby také začal experimentovat s médiem performance a živého umění.
Pokračující instalační projekt vedl Cusumana k rozsáhlému zapojení do prostorové dramaturgie, kterou rozvinul pouze v teoretické formě na počátku 21. století, kdy se přestěhoval do Londýna. Během těchto let také cestoval do Vratislavi a později do Krakova, aby podrobně studoval dílo Tadeusze Kantora. Konzultoval dokumentační centrum Cricoteka a setkal se s Mirou Rychlickou, loutkářkou a významnou herečkou, která s Kantorem spolupracovala několik desetiletí až do jeho poslední inscenace. S Rychlickou Cusumano prozkoumal možnost převést svůj výzkum do vesmíru do divadelních akcí.
V letech 2004 až 2017 vyučoval v Londýně jako lektor scénografie a vizuálního divadla na Central Saint Martins, Rose Bruford College a Goldsmiths University. Jeho zvláštní zájem o rituální kmenová představení a starodávné tradice předávané ve škole Kalamandalam ho vedly k několika pobytům v Indii v letech 2009 až 2013, kde jeho práce zahrnovala Bharat Rang Mahotsav v Novém Dillí a Mezinárodní divadelní festival uváděný Keralou. V roce 2017 spolupracoval s indickým umělcem Mithu Senem na představení Embodied Language, jehož kurátorem je Eugenio Viola.
Práce byla provedena v indickém mezinárodním centru v New Delhi a využila nejednoznačný aspekt neverbální komunikace jako platformy pro propojení různých jazyků.
V letech 2014 až 2019 byl městským radním pro kulturu v Palermu, kde během svého produktivního působení organizoval a řídil různé akce, včetně „Manifesta 12“ a „Palermo italské hlavní město kultury“. Poté, co v roce 2019 skončil jako městský radní, založil si ateliér v Palermu a začal přepracovávat materiál vyrobený v průběhu let v syntetickém, transdisciplinárním projektu, který ho přivedl zpět k malířské dvojrozměrnosti. V roce 2022 navrhl velkou výstavu „Retablo“ v Pinacoteca Villa Zito v Palermu. V témže roce byl mezi vítězi Italské rady (11. vydání), podporované odborem současné kreativity italského ministerstva kultury. V listopadu 2023 představil své nejnovější dílo „Khwam Wang?” na samostatné výstavě v Matdot Art Center v Bangkoku. Dílo se skládá z videa, keramické instalace a série obrazů na téma zrození.
Neměl také nouzi o kurátorské projekty. V letech 2020 – 21 byl kurátorem Letterature Festival Internazionale di Roma, který se konal mezi Palatinským stadionem, Maxentiovou bazilikou a Venušinovým a Romským chrámem; v letech 2017 až 2023 byl kurátorem tří ročníků BAM — Biennale Arcipelago Mediterraneo (Palermo), mezinárodního výzkumného festivalu v oblasti vizuálního, hudebního a scénického umění, věnovaného pobřežním národům a kulturám a zaměřeného na témata vítání a dialogu. V roce 2008 založil CeSDAS — Centro di
Sperimentazione per la Drammaturgia Applicata allo Spazio, se kterou vedl několik workshopů a představení ve Velké Británii, Indii, Polsku a Itálii. Během této doby pracoval s hudebníkem Giuseppe Lomeo, který vytvořil a hrál velkou část hudby pro jeho show a vystoupení během tohoto období. V roce 2021 vytvořil CeSDAS spolu s MeNO Foundation, dramaturgickou školou se sídlem v Palermu.
V roce 2022 se u příležitosti 100. narozenin umělce Josepha Beuyse zúčastnil skupinové výstavy „Context Beuys” v Haus der Kunst Düsseldorf — Palermo Cantieri Culturali della Zisa v Palermu.
Jeho díla jsou nyní v několika mezinárodních soukromých sbírkách a muzeích: MAK Museum of Applied Arts ve Vídni, Museo delle Trame Mediterranee — Fondazione Orestiadi di Gibellina, Volpinum Collection v Mnichově, RISO — Museo Regionale d’Arte Contemporanea v Palermu, Morra Collection v Neapoli , Elenk’art Collection Galvagno v Palermu, Matdot Art Center v Bangkoku a Cattelani Collection v Modeně.
Zdroj: Andrea Cusumano: Raumdramaturgie. Retrospektive 1993 — 2023, Nitsch Museum, 2024.
