Návod pro nezávislou uměleckou scénu?

Foto: Branka Keser

Umě­ní dis­po­nu­je schop­nos­tí nachá­zet jazyk, vlast­ně neko­neč­né množ­ství jazy­ků, skr­ze kte­ré lze pozná­vat svět a učit se, chá­pat jeho záko­ni­tos­ti jak na indi­vi­du­ál­ně, tak kolek­tiv­ně. Este­tic­ký záži­tek před­sta­vu­je zku­še­nost, kte­rá se může výraz­ně zapsat do naše­ho mimou­mě­lec­ké­ho živo­ta, pozmě­nit per­spek­ti­vu, se kte­rou nazí­rá­me na své oko­lí, může nám zpro­střed­ko­vat poci­ty soci­a­li­za­ce i izo­la­ce, může být momen­tem pro­cit­nu­tí i uza­vře­ní se. A prá­vě tuhle vše­stran­nost se vše­mi svý­mi pře­sa­hy a poten­ci­á­ly pro mě vysti­hl 25. roč­ník fes­ti­va­lu sou­čas­né­ho per­for­ma­tiv­ní­ho umě­ní Mla­di levi v Lublani.


Za fes­ti­va­lem sto­jí nezisko­vá slo­vin­ská orga­ni­za­ce Bun­ker, kte­rá je záro­veň posled­ních devět let ve vedou­cí pozi­ci evrop­ské­ho pro­jek­tu Cre­a­te to Con­nect -> Cre­a­te to Impact. Jed­nou z mno­ha akti­vit toho­to mezi­ná­rod­ní­ho pro­gra­mu, momen­tál­ně spo­ju­jí­cí­ho 14 kul­tur­ních insti­tu­cí po celé Evro­pě, včet­ně praž­ské­ho Insti­tu­tu umě­ní, je spo­lu­prá­ce s mla­dý­mi kri­ti­ky a teo­re­ti­ky, jejich pro­po­jo­vá­ní i vzdě­lá­vá­ní a pod­po­ro­va­ní výzku­mů v oblas­ti umě­no­věd­ní. Roz­mach pro­jek­tu totiž sku­teč­ně inte­gru­je veš­ke­ré oblas­ti spo­je­né s nezá­vis­lou kul­tu­rou a jejím dopa­dem, tedy neje­nom ty,  kte­ré se týka­jí pří­mé pod­po­ry kon­krét­ních uměl­ců a jejich tvorby.

Ve čtvr­tek 25. srp­na se ve Sta­ré měst­ské elek­trár­ně, alter­na­tiv­ním kul­tur­ním pro­sto­ru zři­zo­va­ném prá­vě orga­ni­za­cí Bun­ker, sešli hos­té fes­ti­va­lu Mla­di levi, aby spo­leč­ně s mluv­čí­mi a zastu­pi­te­li někte­rých člen­ských orga­ni­za­cí zre­flek­to­va­li dosa­vad­ní úspě­chy pro­jek­tu CtC -> CtI a spo­leč­ně se mimo jiné při­pra­vi­li na pře­dá­ní žez­la por­tu­gal­ským kole­gům. „Nau­či­li jsme se hod­ně, tro­chu trpě­li a dob­ře se bavi­li.“ říká v úvo­du Alma R. Seli­mo­vić, sou­čas­ná ředi­tel­ka Bun­ke­ru. A není se čemu divit, pod hla­vič­kou CtC -> CtI byly odpre­zen­to­vá­ny desít­ky umě­lec­kých poči­nů, do kte­rých se napří­klad zapo­ji­la i němec­ká sku­pi­na Rimi­ni Pro­to­koll s insce­na­cí 100% Lisa­bon.  

Foto: Bran­ka Keser

CtC -> CtI nefun­gu­je na úrov­ni jed­not­li­vých akti­vit, ale jeho účel je udr­ži­tel­ný v širo­kém slo­va smys­lu. Cílem pro­jek­tu je pře­de­vším vytvá­řet meto­do­lo­gie a pro­dukč­ní nástro­je, kte­ré budou moci násled­ně pře­bí­rat dal­ší a dal­ší umě­lec­ké insti­tu­ce i jed­not­liv­ci. Skr­ze své akti­vi­ty nachá­zí prak­tic­ká řeše­ní, spo­je­ná se základ­ní eko­no­mic­kou pod­po­rou nezá­vis­lých uměl­ců, ale také uka­zu­jí širo­kou šká­lu mož­nos­tí, jaký­mi může tvor­ba více zohled­ňo­vat svůj soci­ál­ní dopad a časo­prostor, ve kte­rém se nachá­zí. Jed­ním z mno­ha vyús­tě­ní něko­li­ka­le­té sna­hy, je vydá­ní kni­hy Social Impact in Arts and Cul­tu­re edi­to­va­né Ivou Kos­mosMar­ti­nem Poga­ča­rem. Jed­ná se vůbec o prv­ní odbor­nou pub­li­ka­ci, kte­rá se zabý­vá soci­ál­ním pře­sa­hem v umě­ní a ptá se jak po půvo­du toho­to feno­mé­nu, tak po jeho sou­čas­ných podo­bách. Jed­ním z pre­zen­tu­jí­cích kni­hy a témat s ní spo­je­ný­mi byl napří­klad Ist­van Sza­kats, ředi­tel rumun­ské orga­ni­za­ce AltArt. Mezi mno­ha růz­ný­mi akti­vi­ta­mi se zabý­vá orga­ni­za­cí fes­ti­va­lu pro rom­skou men­ši­nu. „Utla­čo­va­ná sku­pi­na je čas­to nuce­ná komu­ni­ko­vat jazy­kem těch, kte­ří jsou nad nimi.“, komen­tu­je sou­čas­nou situ­a­ci a pou­ka­zu­je na sku­teč­nost, že cílem není umě­lec­ky kolo­ni­zo­vat utla­čo­va­nou sku­pi­nu, ale nao­pak s ní zaha­jo­vat rov­no­cen­ný dialog.

Foto: Bran­ka Keser

Abych byla kon­krét­ní, pří­kla­dem čin­nos­ti, kte­rým se orga­ni­za­ce sdru­že­né evrop­skou kul­tur­ní pod­po­rou v malém měřít­ku věnu­jí, je tře­ba Kos sto­le­tja (Tan­ja RadežNada Žgank). Ku pří­le­ži­tos­ti čtvrt­sto­le­tí fes­ti­va­lu Mla­di levi vytvo­ři­li uměl­ci tzv. rekom­po­zi­ci. Z umě­lec­ky upra­ve­ných odlo­že­ných před­mě­tů, sta­rých ban­ne­rů nebo vyřa­ze­ných mód­ních kous­ků přá­tel fes­ti­va­lu vznik­la ori­gi­nál­ní kolek­ce fes­ti­va­lo­vých atri­bu­tů. Tenhle „merch“ si moh­li návštěv­ní­ci pro ten­to účel vznik­lé gale­rie poří­dit za cenu, kte­rou se jim poda­ři­lo s uměl­ci vyhan­dlo­vat, tedy nej­čas­tě­ji dob­ro­vol­ný příspěvek.

Nechy­běl ani hap­pe­ning nebo­li inter­ven­ce ve veřej­ném pro­sto­ru s názvem Words. Chor­vat­ský umě­lec Siniša Labro­vić se ostře a vel­mi kri­tic­ky vyme­zu­je vůči neo­li­be­rál­ní­mu kapi­ta­lis­mu. Spo­lu s fes­ti­va­lo­vý­mi hos­ty vyra­zil do ulic s transpa­ren­ty repre­zen­tu­jí­cí­mi jede­náct slov, kte­ré pod­le něj vysti­hu­jí sou­čas­nost. Slov­ní­ko­vé výkla­dy poj­mů jako dítě, pení­ze nebo kre­a­ti­vi­ta se vese­le kymá­ce­ly nad hla­va­mi „mla­dých lvů“, kte­ří si razi­li ces­tu mezi turis­ty podél kaná­lu až na Pre­še­re­no­vo náměs­tí. V kon­tex­tu nedáv­ných demon­stra­cí vyvo­la­la tako­vá inter­ven­ce mno­ho poba­ve­ných pohle­dů, ale i otá­zek. A tak se onen kýže­ný soci­ál­ní dopad dal vysle­do­vat už během rela­tiv­ně krát­ké pro­cház­ky pod vlaj­kou něko­li­ka málo slov­ní­ko­vých hesel.

Foto: Bran­ka Keser

Akti­vit bych moh­la popsat mno­ho, opřít je o přes­ná sta­tis­tic­ká data a vychvá­lit jed­not­liv­ce i celé insti­tu­ce. Cílem toho­to člán­ku je však spí­še uve­de­ní exis­ten­ce pro­jek­tů jako je CtC -> CtI do pově­do­mí čes­ké umě­lec­ké scé­ny. Jak při závě­reč­né deba­tě v rám­ci fes­ti­va­lo­vé­ho Art Café zmí­ni­la slo­vin­ská per­for­mer­ka a akti­vist­ka Lea Kuko­vi­čič, nejde o vytvá­ře­ní poli­tic­ké­ho umě­ní, ale o to, dělat umě­ní poli­tic­ky. Jen tak se může­me dotknout sku­teč­né­ho umě­lec­ké­ho soci­ál­ní­ho dopa­du. A za sebe můžu na závěr jen potvr­dit, že by čes­ké nezá­vis­lé umě­lec­ké, ale pře­de­vším diva­del­ní scé­ně, znač­ně pomoh­lo pře­vzít meto­do­lo­gii a zku­še­nos­ti, sesbí­ra­né za posled­ních devět let osob­nost­mi kolem slo­vin­ské­ho Bun­ke­ru a kolem CtC -> CtI.

Foto: Bran­ka Keser

Od Ema Šlechtová

Studuje Katedru Teorie a kritiky na DAMU. Redaktorka časopisu Loutkář, občasná přispěvatelka do Divadelních novin, časopisu Hybris a několika zpravodajů při festivalech (Bábkárská Bystrica, Festival UM UM, OST-RA-VAR, Divadelní Flora, Klauzurní festival Proces, Zlomvaz apod.). Momentálně se jako šéfredaktorka aktivně podílí na vzniku nové nezávislé studentské platformy PASQUIL. Jakožto technická složka se občasně vyskytuje v Divadle pod Palmovkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.