Na Novém Zélandu se vyrovnávají s terorem. Tancem.

Horeč­ka. Hněv. Pocit bez­mo­ci. Těž­ko si před­sta­vit situ­a­ci (dou­fám, že ješ­tě na dlou­ho ne, ale vzpo­meň­me na Uher­ský Brod rok 2015), kdy osa­mě­lý stře­lec zaú­to­čí v Čes­ké repub­li­ce. Jak se s tím vyrov­nat? Jak utr­pe­ní obě­tí i bliž­ních, zažít a… pochopit.

Nedáv­ná tragé­die na Novém Zélan­du, mini­mál­ně v jeho země­pis­ných šíř­kách, nemá obdo­by. Z dvou úto­ků na meši­ty v měs­teč­ku Christ­church se vzpa­ma­to­vá­vá míst­ní mus­lim­ská komu­ni­ta i vět­ši­na libe­rál­ní­ho, potaž­mo tole­rant­ní­ho svě­ta. Asi jako z kaž­dé, podob­ně otřes­né udá­los­ti. Střel­ba, z níž je pode­zře­lý osm­a­dva­ce­ti­le­tý Aus­tra­lan, si vyžá­da­la téměř na pade­sát obě­tí. Přes­to se našlo něko­lik sku­pin, kte­ré se s fak­tem sna­ži­li vyrov­nat spon­tán­ně, bez pato­su. Tan­cem. Prv­ní je (mož­ná neče­ka­ně) motor­kář­ský gang a dru­hým jsou spo­lu­žá­ci obě­tí. Oba však zatan­či­li stej­ně — míst­ním bojo­vým tan­cem haka. Svě­dec­tví při­ne­sl ser­ver dení­ku Guar­di­an. Zby­tek může­me, s hlu­bo­kou sou­stras­tí, nechat bez komentáře.