Vztah vědy a umění je pro mnohé vágní spojení s těžko představitelným praktickým využitím. Choreografka Nina Kov už ale nějakou dobu zkoumá ambivalentní vztah člověka k technologiím, který je na jedné straně plný naděje a na straně druhé plný strachu. Do svého výzkumu zahrnuje i otázky tělesné komunikace, využití choreografického myšlení v každodenním životě, jakož i v rámci světa technologií. Její první duet se uskutečnil v partnerství s mini-helikoptérou. Tím se zařadila mezi průkopníky interakce mezi člověkem a strojem.
Ve spolupráci s technologickou jednotkou Collmot představila projekt tančících dronů. Dráhu letu neurčuje počítačový program, ale napojení na tanečníka, který zase musí sledovat jejich letové možnosti.
Nepochybujme o tom, že tato magická choreografie má kromě estetické hodnoty i velký, prakticky využitelný, potenciál.
Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění. V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.