Forsytheův choreografický objekt

Videem toho­to týd­ne nahléd­ne­me do gale­rie Fol­kwang Musea v Esse­nu, kde Wil­li­am For­sy­the před dvě­ma lety insta­lo­val jeden ze svých cho­re­o­gra­fic­kých objek­tů NOWHERE AND EVERYWHERE AT THE SAME TIME, NO.2.

Víme, že For­sy­theův pří­nos spo­čí­vá hlav­ně v novém pohle­du na cho­re­o­gra­fii jako umě­ní orga­ni­za­ce pohy­bu v pro­sto­ru a čase. Tato defi­ni­ce neří­ká nic o pohy­bu lid­ské­ho těla. V tom spo­čí­vá ona ino­va­ce. Může to být pro­sto­ro­vá situ­a­ce, co utvá­ří a defi­nu­je lid­ský pohyb, kla­de mu pod­mín­ky, pře­káž­ky, a tím jej inspiruje.

Původ­ně tato insta­la­ce vznik­la jako cho­re­o­gra­fie pro 40 záva­ží a jed­no­ho taneč­ní­ka a dáva­li ji v opuš­tě­né budo­vě na newy­or­ské High Line.

Zde uvi­dí­me 400 záva­ží zavě­še­ných na auto­ma­tic­ky říze­ných roš­tech, kte­ré kmi­ta­jí v pat­nác­ti v růz­ných reži­mech. Divá­ci mají za úkol pohy­bo­vat se nevy­po­či­ta­tel­ným pro­sto­rem bez koli­ze se záva­žím. Muse­jí tedy volit růz­né stra­te­gie, mobi­li­zo­vat pozor­nost a pro­sto­ro­vé vnímání.

Od Jana Návratová

Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění.  V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.