Symfonie exprese

K pub­li­ko­vá­ní toho­to videa nás inspi­ro­va­lo prá­vě kon­čí­cí Praž­ské jaro, úva­ha Mar­kéty Faus­to­vé na téma „diri­gent coby per­for­mer” otiš­tě­ná v Taneč­ní zóně 2/2013, a pak samo­zřej­mě téma, kte­ré video obsa­hu­je: síla výrazu.

V tan­ci se v uply­nu­lé deká­dě vypro­fi­lo­va­la sty­lo­vá linie, kte­rou někdy ozna­ču­je­me jako „non-dan­ce”. Těží z kon­cep­tu­a­lis­mu, mini­ma­lis­mu, je inte­lek­tu­a­li­zo­va­ným para­do­xem všech vlast­nos­tí tan­ce — dyna­mi­ky, spon­ta­ne­i­ty, prá­ce s pro­sto­rem atd. Málo­kdy je však tak zábav­ná a účin­ná, jako „non-con­ducting” v podá­ní Leo­nar­da Bern­stei­na. Uka­zu­je se, že démo­nic­ký diri­gent, kte­rý řídil hudeb­ní těle­sa jako při srdeč­ním kolap­su, doká­zal ve zra­lém věku vyjít s mini­mem pro­střed­ků. Vídeň­ské filhar­mo­ni­ky při pro­ve­de­ní Hayd­no­vy sym­fo­nie ovlá­dal jako šaman.

P.S. Nějak neod­byt­ně tady Bern­stein při­po­mí­ná Louis de Funése, nezdá se vám?

3.6. 2014