K publikování tohoto videa nás inspirovalo právě končící Pražské jaro, úvaha Markéty Faustové na téma „dirigent coby performer” otištěná v Taneční zóně 2/2013, a pak samozřejmě téma, které video obsahuje: síla výrazu.
V tanci se v uplynulé dekádě vyprofilovala stylová linie, kterou někdy označujeme jako „non-dance”. Těží z konceptualismu, minimalismu, je intelektualizovaným paradoxem všech vlastností tance — dynamiky, spontaneity, práce s prostorem atd. Málokdy je však tak zábavná a účinná, jako „non-conducting” v podání Leonarda Bernsteina. Ukazuje se, že démonický dirigent, který řídil hudební tělesa jako při srdečním kolapsu, dokázal ve zralém věku vyjít s minimem prostředků. Vídeňské filharmoniky při provedení Haydnovy symfonie ovládal jako šaman.
P.S. Nějak neodbytně tady Bernstein připomíná Louis de Funése, nezdá se vám?
3.6. 2014
Od Jana Návratová
Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění. V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.