Pina Bausch (1940 — 2009)

Jako při­po­mín­ku páté­ho výro­čí úmr­tí Piny Bausch uve­řej­ňu­je­me odkaz na doku­men­tár­ní film Annie Lin­sel z roku 2006. V příš­tím čís­le revue Taneč­ní zóna najde­te člá­nek, kte­rý při­po­men­te tuto zásad­ní umě­lec­kou osobnost.

Bausch se naro­di­la v Solin­ge­nu 27. červ­na 1940. V pat­nác­ti letech zača­la stu­do­vat na taneč­ním oddě­le­ní Fol­kwang Schu­le v Esse­nu, pod vede­ním Kur­ta Joos­se. Na pře­lo­mu pade­sá­tých a šede­sá­tých let pobý­va­la ve Spo­je­ných stá­tech, kde se inspi­ro­va­la teh­dy pro­gre­siv­ní­mi sty­ly význam­ných ame­ric­kých taneč­ních moder­nis­tů. Po návra­tu z USA se sta­la sólist­kou v nově zalo­že­ném sou­bo­ru Fol­kwang-Ballett, kte­rý vedl Kurt Jooss. 

Jako cho­re­o­gra­f­ka debu­to­va­la dílem Frag­ment (1968) na hud­bu Bély Bar­tó­ka, kte­ré vytvo­ři­la prá­vě pro toto těle­so. V letech 1969 – 1973 zde půso­bi­la jako umě­lec­ká vedou­cí, cho­re­o­gra­f­ka a taneč­ni­ce. Její­mi hlav­ní­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky v tom­to obdo­bí byli Kurt Jooss, Anto­ny Tudor a zvláš­tě Jean Cébron.

V roce 1973 jí svě­řil inten­dant wup­per­tal­ské­ho diva­dla Arno Wüs­te­nhö­fer vede­ní taměj­ší­ho balet­ní­ho sou­bo­ru. Do té doby tra­dič­ní reper­toár a styl pro­vinč­ní balet­ní com­pa­ny podro­bi­la radi­kál­ní pro­mě­ně, včet­ně per­so­ná­lu. Nový sou­bor se zapsal do taneč­ní his­to­rie jako Wup­per­tal Tanz­te­a­ter, poz­dě­ji jako Tanzthe­a­ter Wup­per­tal Pina Bausch. 

Pro ten­to sou­bor, v němž někte­ří taneč­ní­ci půso­bí dodnes, vytvo­ři­la desít­ky cho­re­o­gra­fií. Její cho­re­o­gra­fic­ký způ­sob se taneč­ní ter­mi­no­lo­gie zapsal jako taneč­ní diva­dlo. Cho­re­o­gra­fie Piny Bausch byly sle­dem emo­ci­o­nál­ních obra­zů, v nichž se zabý­va­la vzpo­mín­ka­mi, pod­vě­do­mý­mi tou­ha­mi, otáz­ka­mi iden­ti­ty, a zejmé­na slo­ži­tos­tí vzá­jem­né­ho poro­zu­mě­ní mezi mužem a ženou.

V deva­de­sá­tých letech ces­to­va­la se sou­bo­rem po svě­tě a inspi­ro­va­la se atmo­sfé­rou vel­kých měst, z nichž pak čer­pa­la mate­ri­ál pro vel­ké cho­re­o­gra­fic­ké fresky.

K jejím nej­vět­ším dílům pat­ří: BLAUBART (1977), KOMM TANZ MIT MIR (1977), CAFE MÜLLER (1978), NELKEN (1982), TWO CIGARETTES IN THE DARK (1985), PALERMO PALERMO (1989), NUR DU (1997). Je také autor­kou fil­mu THE PLAINT OF THE EMPERESS (1990).

Fil­mo­vý reži­sér Pedro Almodó­var obsa­dil Pinu Bausch do fil­mu Mluv s ní (2002), kte­rý lze chá­pat jako poctu této výji­meč­né taneč­ní umělkyni.

Pina Bausch zemře­la 30. čer­ven­ce 2009.

Od Jana Návratová

Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění.  V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.