Losers jedou a nás to baví

Petr Hor­ní­ček zalo­žil v roce 2014 spo­lu se Zdeň­kem Morav­cem novo cir­ku­so­vou sku­pi­nu Losers Cirque Com­pa­ny. Z kama­rád­ské­ho pro­jek­tu je dnes pro­fe­si­o­nál­ní sou­bor, kte­rý hra­je v zahra­ni­čí a na jeden rok má naplá­no­vá­no hned něko­lik pre­mi­ér. Brzy budou Losers dokon­ce ote­ví­rat svůj vlast­ní diva­del­ní pro­stor v hole­šo­vic­kém Vni­t­rob­loc­ku. V létě je může­te vidět tra­dič­ně na Let­ní Let­né nebo na Let­ní scé­ně Diva­dla Bol­ka Polív­ky v Brně. Jak to všech­no Losers zvlá­da­jí je až obdi­vu­hod­né. Když si s Petrem Hor­níč­kem poví­dám, sála z něj klid a rozhodnost.

Jako Losers fun­gu­je­te od roku 2014? Jak bys­te zhod­no­til vaše pro­jek­ty, kte­ré vznik­ly do této doby?
Kaž­dý pro­jekt bychom chtě­li dělat úpl­ně jinak. Tak se nám nesta­ne, že bychom se opa­ko­va­li. Pokaž­dé jsme měli jiné­ho reži­sé­ra, kaž­dý z nich má svůj ruko­pis a to se pro­je­vu­je i na finál­ním výsled­ku. Záro­veň v kaž­dé insce­na­ci pou­ží­vá­me jiné doved­nos­ti – v před­sta­ve­ní The Loser(s) šlo o akro­ba­cii, ve Walls and Han­dbags jsme pou­ží­va­li lavi­ce, v Beach Boy(s) pomůc­ky ke kito­vá­ní a sur­fo­vá­ní. Ten­to­krát pra­cu­je­me na novém pro­jek­tu Kolaps, kte­rý má pre­mi­é­ru na fes­ti­va­lu Let­ní Let­ná, máme opět jiné­ho reži­sé­ra a cho­re­o­gra­fem je jeden z nás.

Řek­ne­te nám o Kolap­su něco kon­krét­něj­ší­ho? Jaké bude­te pou­ží­vat akro­ba­tic­ké doved­nos­ti ten­to­krát?
V pro­jek­tu je deset akro­ba­tů, šest klu­ků a čty­ři hol­ky, dva muzi­kan­ti. Půjde o mno­že­ní akro­ba­tic­kých doved­nos­tí, vzdu­chem bude lítat hod­ně akro­ba­tů a bude­me si hrát s light designem a ani­ma­ce­mi. Chce­me vyu­ží­vat efek­to­vá svět­la, kte­rá se u nás v Čechách spí­še než v diva­dle pou­ží­va­jí na kon­cer­tech a even­tech. Jde o inte­li­gent­ní hla­vy, kte­ré umí měnit fil­try, pulsují…Režisérem ten­to­krát bude Tom­sa Ligierski.

Mění­te reži­sé­ry a prv­ky, se kte­rý­mi pra­cu­je­te, co je tedy vaše gró?
Je to asi náš tým.  Základ akro­ba­tů je vždy stej­ný. Jen se naba­lu­jí noví lidé. Napří­klad u Kolap­su jsme udě­la­li kon­kurz a vybra­li nové akro­ba­ty, kte­ří s námi rok trénovali.

Jak pro­jekt u vás vzni­ká?
Na začát­ku celé­ho pro­ce­su je idea. Pak sesta­ví­me kre­a­tiv­ní tým. Vět­ši­nou pra­cu­je­me s lid­mi, se kte­rý­mi jsme na stej­né vlně. Čas­to se setká­vá­me, dis­ku­tu­je­me o pro­jek­tu. Je to živá hmo­ta, kte­rá se celou dobu vyvíjí.

V sou­čas­nos­ti pra­cu­je­te na mno­ha věcech záro­veň. Není tajem­stvím, že bude­te ote­ví­rat diva­del­ní pro­stor v hole­šo­vic­kém Vni­t­rob­lock, kte­rý je na mapě sou­čas­ných tren­dy pla­ces Pra­hy.
Dělá­me to spo­leč­ně s klu­ky, kte­ří Vni­t­rob­lock pro­vo­zu­jí. Když se všech­no poda­ří, otví­rat bude­me v lis­to­pa­du. Hala se bude jme­no­vat Upro­střed Vni­t­rob­loc­ku a chtě­li bychom hrát ale­spoň desetkrát do měsí­ce naše před­sta­ve­ní. Bude tam pre­mi­é­ra naše dal­ší­ho nové­ho před­sta­ve­ní – kaba­re­tu s obslu­hou. Divá­ci si budou moci dát pití a jíd­lo. Ale bude­me tam hrát i někte­ré stá­va­jí­cí kusy. Rádi bychom pozva­li i jiné sou­bo­ry, ale dis­ku­tu­je­me o tom, kdo by to měl být.

Kaba­ret­ní mís­to, to zní zají­ma­vě. Jak by měl moder­ní kaba­ret vypa­dat?
Chce­me jít moder­něj­ší lin­kou. Zůsta­ne živá hud­ba, tanec, akro­ba­cie. Scé­na ale bude hod­ně jed­no­du­chá, zalo­že­ná na per­spek­ti­vě, tak­že divák bude moci vidět akro­ba­ty i hudeb­ní­ky z růz­ných úhlů. Zatím to nechci úpl­ně prozrazovat.

Bude­te mít svůj diva­del­ní pro­stor pro nový cir­kus. Mys­lí­te, že se divác­ká základ­na pro nový cir­kus za posled­ní dobu hod­ně roz­rost­la? Uži­ví se?
Divác­ká základ­na se roz­rost­la mar­kant­ně. Na někte­ré naše pro­jek­ty cho­dí divá­ci něko­li­krát. Vzni­ka­jí­cí pro­stor není nijak pod­po­ro­va­ný, tak­že ho bude­me nabí­zet fir­mám na pro­ná­jem, na even­ty. Nechce­me být závis­lí na gran­tech ač nás letos pod­po­řil jak Magis­trát hlav­ní­ho měs­ta Pra­hy, tak Minis­ter­stvo kul­tu­ry. Chtě­li bychom, aby pro­stor byl soběstačný.

Sna­ží­te se držet krok se zahra­ni­čím? Jste v něčem jiní?
Sle­du­je­me zahra­nič­ní pro­duk­ce, jez­dí­me do Auch do Paří­že, na kon­fe­ren­ce. Tam se setká­vá­me s růz­ný­mi pro­mo­té­ry. Hra­je­me v zahra­ni­čí. Minu­lý rok jsme ode­hrá­li před­sta­ve­ní ve Fran­cii, v Němec­ku, Itá­lii, Maďar­sku, Slo­ven­sku. Jede­me do Lucem­bur­ska. Mys­lím, že máme jinou poe­ti­ku, než tře­ba Fran­cou­zi. Mož­ná, že nemá­me akro­ba­tic­ké doved­nos­ti až na tako­vé úrov­ni, ale dože­ne­me to jiným způsobem.

Tolik pro­jek­tů, před­sta­ve­ní v Čechách i v zahra­ni­čí. Z malé­ho pro­jek­tu se stal vel­ký kolos…
Na začát­ku byla chuť vytvo­řit něco nové­ho. S kole­gou Zdeň­kem jsme oslo­vi­li kama­rá­dy a vytvo­ři­li prv­ní pro­jekt. Zna­li jsme se všich­ni dlou­ho a byla to zába­va. Je to zába­va doteď, ale za ty čty­ři roky jsme se posu­nu­li, zpro­fe­si­o­na­li­zo­va­li. Sna­ží­me se maxi­mál­ně věno­vat pro­jek­tům a už méně pra­co­vat jin­de. Moje osob­ní náplň prá­ce je jenom kolem Losers Cirque Com­pa­ny. Někte­ří z nás pra­cu­jí sedm dní v týd­nu. Těší nás to, ale chce­me se vyva­ro­vat toho, že se to pře­houp­ne v povin­nost a ztra­tí­me radost. Objem prá­ce hod­ně naros­tl. Při zkou­še­ní nové­ho pro­jek­tu jsme i osm hodin na sále. Pak při­jde­me domů a začne prá­ce u počí­ta­če, pro­to­že kli­en­ti nepo­čka­jí. Ale máme kolem sebe spous­tu šikov­ných lidí, kte­ří pomo­hou.
Mlu­ví­te o vašem osob­ním čase. Ve vašem pro­fi­lu mě hod­ně zau­ja­lo to, co jste stu­do­val. Čer­pá­te z vašich vědo­mos­tí urči­tě doteď.

Stu­do­val jsem tex­til­ní ško­lu v Liber­ci, tak­že mám před­sta­vu o tom, jak by moh­ly vypa­dat kos­týmy. Máme kos­tým­ní výtvar­ni­ci, ale mohu ji lépe vysvět­lit svůj nápad. Stu­do­val jsem Střed­ní prů­mys­lo­vou ško­lu stroj­ní, kde jsem se nau­čil rýso­vat. Doká­žu scé­no­gra­fo­vi nakres­lit to, co mám v hla­vě. No a nako­nec samo­zřej­mě wushu.

Čet­la jsem si o vás, že jste wushu jez­dil stu­do­vat do Číny již na střed­ní ško­le. Jak vás inspi­ro­va­lo ve vaší prá­ci?
Dělal jsem wushu od čtr­nác­ti let. Je to váleč­né bojo­vé umě­ní. Tím­to ozna­če­ním se ozna­ču­jí všech­ny bojo­vé sty­ly v Číně.  Pro mě bylo celé stu­di­um hroz­ně inspi­ra­tiv­ní. V Číně vznik­la akro­ba­cie jako tako­vá. Tak­že všech­no, co dělá­me, má původ v Číně. Bojo­vé umě­ní s akro­ba­cií se po sta­le­tí pro­mí­chá­va­lo. Spous­tu akro­ba­tic­kých kous­ků, kte­ré jsem v Číně viděl, jsem poz­dě­ji vyu­žil v našich před­sta­ve­ních, stej­ně jako někte­ré prv­ky z wushu.

Jaké tech­ni­ky z wushu pou­ží­vá­te v živo­tě?
Dis­ci­plí­na a dril, ty apli­ku­ji ve sku­pi­ně. Sku­pi­na musí držet při sobě. Zkouš­ky mají mít něja­ký směr. Opa­ko­vá­ní. Ve wushu se opa­ku­jí kaž­dý den stej­né sek­ven­ce, prvek opa­ku­je­te nesčet­ně­krát, až ho dosta­ne­te do té fáze, že ho udě­lá­te kdy­ko­li a kdekoli.

Ješ­tě se wushu věnu­je­te?
Už ne. Musel jsem si vybrat a zůstal jsem u akro­ba­cie. Ale na příští rok chys­tá­me jed­no men­ší před­sta­ve­ní, kde by byl pro­po­jen tanec s bojo­vým umě­ním, tedy přes­ně­ji chce­me udě­lat z bojo­vé­ho umě­ní tanec. Bude to hod­ně audi­o­vi­zu­ál­ní projekt.

Kde vás může­me v létě vidět ješ­tě mimo zmí­ně­né Let­ní Let­né?
Bude­me hrát na Let­ní scé­ně Diva­dla Bol­ka Polív­ky v Brně. Já z Brna pochá­zím a kole­ga Zde­něk je z Blan­ska. Zatím jsme v Brně hrá­li jen jed­nou v diva­dle Redu­ta a od té doby jsme se tam nedo­sta­li a při­tom tam máme tolik přá­tel a fanouš­ků. Tak­že z toho mám vel­kou radost.