Petr Horníček založil v roce 2014 spolu se Zdeňkem Moravcem novo cirkusovou skupinu Losers Cirque Company. Z kamarádského projektu je dnes profesionální soubor, který hraje v zahraničí a na jeden rok má naplánováno hned několik premiér. Brzy budou Losers dokonce otevírat svůj vlastní divadelní prostor v holešovickém Vnitroblocku. V létě je můžete vidět tradičně na Letní Letné nebo na Letní scéně Divadla Bolka Polívky v Brně. Jak to všechno Losers zvládají je až obdivuhodné. Když si s Petrem Horníčkem povídám, sála z něj klid a rozhodnost.
Jako Losers fungujete od roku 2014? Jak byste zhodnotil vaše projekty, které vznikly do této doby?
Každý projekt bychom chtěli dělat úplně jinak. Tak se nám nestane, že bychom se opakovali. Pokaždé jsme měli jiného režiséra, každý z nich má svůj rukopis a to se projevuje i na finálním výsledku. Zároveň v každé inscenaci používáme jiné dovednosti – v představení The Loser(s) šlo o akrobacii, ve Walls and Handbags jsme používali lavice, v Beach Boy(s) pomůcky ke kitování a surfování. Tentokrát pracujeme na novém projektu Kolaps, který má premiéru na festivalu Letní Letná, máme opět jiného režiséra a choreografem je jeden z nás.
Řeknete nám o Kolapsu něco konkrétnějšího? Jaké budete používat akrobatické dovednosti tentokrát?
V projektu je deset akrobatů, šest kluků a čtyři holky, dva muzikanti. Půjde o množení akrobatických dovedností, vzduchem bude lítat hodně akrobatů a budeme si hrát s light designem a animacemi. Chceme využívat efektová světla, která se u nás v Čechách spíše než v divadle používají na koncertech a eventech. Jde o inteligentní hlavy, které umí měnit filtry, pulsují…Režisérem tentokrát bude Tomsa Ligierski.
Měníte režiséry a prvky, se kterými pracujete, co je tedy vaše gró?
Je to asi náš tým. Základ akrobatů je vždy stejný. Jen se nabalují noví lidé. Například u Kolapsu jsme udělali konkurz a vybrali nové akrobaty, kteří s námi rok trénovali.
Jak projekt u vás vzniká?
Na začátku celého procesu je idea. Pak sestavíme kreativní tým. Většinou pracujeme s lidmi, se kterými jsme na stejné vlně. Často se setkáváme, diskutujeme o projektu. Je to živá hmota, která se celou dobu vyvíjí.
V současnosti pracujete na mnoha věcech zároveň. Není tajemstvím, že budete otevírat divadelní prostor v holešovickém Vnitroblock, který je na mapě současných trendy places Prahy.
Děláme to společně s kluky, kteří Vnitroblock provozují. Když se všechno podaří, otvírat budeme v listopadu. Hala se bude jmenovat Uprostřed Vnitroblocku a chtěli bychom hrát alespoň desetkrát do měsíce naše představení. Bude tam premiéra naše dalšího nového představení – kabaretu s obsluhou. Diváci si budou moci dát pití a jídlo. Ale budeme tam hrát i některé stávající kusy. Rádi bychom pozvali i jiné soubory, ale diskutujeme o tom, kdo by to měl být.
Kabaretní místo, to zní zajímavě. Jak by měl moderní kabaret vypadat?
Chceme jít modernější linkou. Zůstane živá hudba, tanec, akrobacie. Scéna ale bude hodně jednoduchá, založená na perspektivě, takže divák bude moci vidět akrobaty i hudebníky z různých úhlů. Zatím to nechci úplně prozrazovat.
Budete mít svůj divadelní prostor pro nový cirkus. Myslíte, že se divácká základna pro nový cirkus za poslední dobu hodně rozrostla? Uživí se?
Divácká základna se rozrostla markantně. Na některé naše projekty chodí diváci několikrát. Vznikající prostor není nijak podporovaný, takže ho budeme nabízet firmám na pronájem, na eventy. Nechceme být závislí na grantech ač nás letos podpořil jak Magistrát hlavního města Prahy, tak Ministerstvo kultury. Chtěli bychom, aby prostor byl soběstačný.
Snažíte se držet krok se zahraničím? Jste v něčem jiní?
Sledujeme zahraniční produkce, jezdíme do Auch do Paříže, na konference. Tam se setkáváme s různými promotéry. Hrajeme v zahraničí. Minulý rok jsme odehráli představení ve Francii, v Německu, Itálii, Maďarsku, Slovensku. Jedeme do Lucemburska. Myslím, že máme jinou poetiku, než třeba Francouzi. Možná, že nemáme akrobatické dovednosti až na takové úrovni, ale doženeme to jiným způsobem.
Tolik projektů, představení v Čechách i v zahraničí. Z malého projektu se stal velký kolos…
Na začátku byla chuť vytvořit něco nového. S kolegou Zdeňkem jsme oslovili kamarády a vytvořili první projekt. Znali jsme se všichni dlouho a byla to zábava. Je to zábava doteď, ale za ty čtyři roky jsme se posunuli, zprofesionalizovali. Snažíme se maximálně věnovat projektům a už méně pracovat jinde. Moje osobní náplň práce je jenom kolem Losers Cirque Company. Někteří z nás pracují sedm dní v týdnu. Těší nás to, ale chceme se vyvarovat toho, že se to přehoupne v povinnost a ztratíme radost. Objem práce hodně narostl. Při zkoušení nového projektu jsme i osm hodin na sále. Pak přijdeme domů a začne práce u počítače, protože klienti nepočkají. Ale máme kolem sebe spoustu šikovných lidí, kteří pomohou.
Mluvíte o vašem osobním čase. Ve vašem profilu mě hodně zaujalo to, co jste studoval. Čerpáte z vašich vědomostí určitě doteď.
Studoval jsem textilní školu v Liberci, takže mám představu o tom, jak by mohly vypadat kostýmy. Máme kostýmní výtvarnici, ale mohu ji lépe vysvětlit svůj nápad. Studoval jsem Střední průmyslovou školu strojní, kde jsem se naučil rýsovat. Dokážu scénografovi nakreslit to, co mám v hlavě. No a nakonec samozřejmě wushu.
Četla jsem si o vás, že jste wushu jezdil studovat do Číny již na střední škole. Jak vás inspirovalo ve vaší práci?
Dělal jsem wushu od čtrnácti let. Je to válečné bojové umění. Tímto označením se označují všechny bojové styly v Číně. Pro mě bylo celé studium hrozně inspirativní. V Číně vznikla akrobacie jako taková. Takže všechno, co děláme, má původ v Číně. Bojové umění s akrobacií se po staletí promíchávalo. Spoustu akrobatických kousků, které jsem v Číně viděl, jsem později využil v našich představeních, stejně jako některé prvky z wushu.
Jaké techniky z wushu používáte v životě?
Disciplína a dril, ty aplikuji ve skupině. Skupina musí držet při sobě. Zkoušky mají mít nějaký směr. Opakování. Ve wushu se opakují každý den stejné sekvence, prvek opakujete nesčetněkrát, až ho dostanete do té fáze, že ho uděláte kdykoli a kdekoli.
Ještě se wushu věnujete?
Už ne. Musel jsem si vybrat a zůstal jsem u akrobacie. Ale na příští rok chystáme jedno menší představení, kde by byl propojen tanec s bojovým uměním, tedy přesněji chceme udělat z bojového umění tanec. Bude to hodně audiovizuální projekt.
Kde vás můžeme v létě vidět ještě mimo zmíněné Letní Letné?
Budeme hrát na Letní scéně Divadla Bolka Polívky v Brně. Já z Brna pocházím a kolega Zdeněk je z Blanska. Zatím jsme v Brně hráli jen jednou v divadle Reduta a od té doby jsme se tam nedostali a přitom tam máme tolik přátel a fanoušků. Takže z toho mám velkou radost.