S dramaturgem Studia Hrdinů a festivalu Norma jsem si povídal o festivalu Idiom, akci představující polské performativní umění.
Už to tak vypadá, že ostravský festival Norma je předvojem pražského Idiomu — nebo naopak. Dá se označit za jeho dvojče nebo existuje ‘separé’?
Jsou to separátní akce. Na rozdíl od Normy nejsem dramaturgem festivalu Idiom, byl jsem osloven polskými organizátory festivalu, a protože se částečně orientuju v současném polském pohybovém divadle, přišlo mi dobré dát této akci prostor. Celý ten festival je trochu risk, Studio Hrdinů se na pohybové divadlo nezaměřuje, obáváme se proto malého zájmu diváků. Organizátoři ale velmi stáli o to, aby se festival uskutečnil u nás, to bude to hlavní propojení s Normou, kde jsou pro mě polští performeři pevnou součástí dramaturgie, především tedy jejich konceptuální linie.
Bude to mít na Normu nějaký vliv a věděli jste např. vloni, že něco takového plánujete?
Neplánovali jsme to. Na Normu to může mít do příštích ročníků vliv tím, že třeba některý z projektů festivalu Idiom pozvu do Ostravy, nebo jiný projekt tvůrců z Idiomu.
Festivalů, které se v Čechách věnují polské kultuře se v poslední době objevilo hned několik. Letní filmová škola má stabilně silnou filmovou sekci a nedávno se odehrál Palm Off fest. Čím to podle tebe je?
Takové věci se nedají generalizovat, pro mě je to naprosto přirozené. Polsko je vyspělá kulturní země, která stejně jako my pracuje s něčím, co se dá nazvat specifickou poetikou a nechává se i inspirovat současným světovým uměleckým směřováním. Všechny ty akce jsou různé, což je skvělé, Palm Off fest nabídl možnost vidět současné legendy polského divadla, filmová škola po logice kinematografii, několik let tu existuje i aktivita Bardzo fajny festival, která se odlehčenou formou snaží popularizovat polskou kulturu. My chceme, respektive dramaturgové festivalu Idiom, chtějí ukázat současné polské pohybové divadlo.
Podle toho co vím o politické situaci nebo řekněme společenském klimatu v Polsku se tam divadlo stává čím dále silnějším komunikačním nástrojem. Akcentuje to nějak i ve vaší dramaturgii?
Jak jsem řekl, není to moje dramaturgie, jednotlivé projekty jsem ani naživo neviděl. Znám některé performery, kteří zde vystoupí z jiných projektů, jedná se především o tvůrce z okruhu Starého Browaru v Poznani. Co se týká mé dramaturgie, tedy festivalu Norma, tak letos nikoli. V minulém (prvním) ročníku ale ano a to projektem Mše Artura Zmijewkého.
Polské divadlo i akční umění je ve své angažovanosti občas v lecčems adresnější a konkrétnější než tuzemské. Myslíš, že může v něčem inspirovat české umělce?
Určitě, co mi přijde na polském pohybovém divadle skvělé je odvaha opustit pohybovou preciznost a otevřenost k synkrezi s jinými uměleckými obory. To mi na České scéně pohybového divadla docela schází, nejsem ale žádný odborník, pravděpodobně se něco takového děje i zde.
Kde získáváte tipy na inscenace?
Myslím, že jsem relativně zorientovaný, vím, jaké projekty mě zajímají, takže mi samozřejmě pomáhá internet. Co se týká Polska, tak je pro mě hodně důležitá Magda Stojowská – Jiřičková, která mi dává vždy zajímavé typy.
Máte v rukávu ještě nějaké překvapení?
Ano, ale nemůžu to říct, nebylo by to pak překvapení.