Jan Horák: Odvaha opustit pohybovou preciznost je skvělá

foto: Michaela Kášová

S dra­ma­tur­gem Stu­dia Hrdi­nů a fes­ti­va­lu Nor­ma jsem si poví­dal o fes­ti­va­lu Idi­om, akci před­sta­vu­jí­cí pol­ské per­for­ma­tiv­ní umění.

Už to tak vypa­dá, že ost­rav­ský fes­ti­val Nor­ma je před­vo­jem praž­ské­ho Idi­o­mu — nebo nao­pak. Dá se ozna­čit za jeho dvoj­če nebo exis­tu­je ‘sepa­ré’? 
Jsou to sepa­rát­ní akce. Na roz­díl od Nor­my nejsem dra­ma­tur­gem fes­ti­va­lu Idi­om, byl jsem oslo­ven pol­ský­mi orga­ni­zá­to­ry fes­ti­va­lu, a pro­to­že se čás­teč­ně ori­en­tu­ju v sou­čas­ném pol­ském pohy­bo­vém diva­dle, při­šlo mi dob­ré dát této akci pro­stor. Celý ten fes­ti­val je tro­chu risk, Stu­dio Hrdi­nů se na pohy­bo­vé diva­dlo neza­mě­řu­je, obá­vá­me se pro­to malé­ho zájmu divá­ků. Orga­ni­zá­to­ři ale vel­mi stá­li o to, aby se fes­ti­val usku­teč­nil u nás, to bude to hlav­ní pro­po­je­ní s Nor­mou, kde jsou pro mě pol­ští per­for­me­ři pev­nou sou­čás­tí dra­ma­tur­gie, pře­de­vším tedy jejich kon­cep­tu­ál­ní linie.

Bude to mít na Nor­mu něja­ký vliv a vědě­li jste např. vlo­ni, že něco tako­vé­ho plá­nu­je­te?
Neplá­no­va­li jsme to. Na Nor­mu to může mít do příš­tích roč­ní­ků vliv tím, že tře­ba někte­rý z pro­jek­tů fes­ti­va­lu Idi­om pozvu do Ost­ra­vy, nebo jiný pro­jekt tvůr­ců z Idiomu.

Fes­ti­va­lů, kte­ré se v Čechách věnu­jí pol­ské kul­tu­ře se v posled­ní době obje­vi­lo hned něko­lik. Let­ní fil­mo­vá ško­la má sta­bil­ně sil­nou fil­mo­vou sek­ci a nedáv­no se ode­hrál Palm Off fest. Čím to pod­le tebe je?
Tako­vé věci se neda­jí gene­ra­li­zo­vat, pro mě je to napros­to při­ro­ze­né. Pol­sko je vyspě­lá kul­tur­ní země, kte­rá stej­ně jako my pra­cu­je s něčím, co se dá nazvat spe­ci­fic­kou poe­ti­kou a nechá­vá se i inspi­ro­vat sou­čas­ným svě­to­vým umě­lec­kým smě­řo­vá­ním. Všech­ny ty akce jsou růz­né, což je skvě­lé, Palm Off fest nabí­dl mož­nost vidět sou­čas­né legen­dy pol­ské­ho diva­dla, fil­mo­vá ško­la po logi­ce kine­ma­to­gra­fii, něko­lik let tu exis­tu­je i akti­vi­ta Bar­d­zo faj­ny fes­ti­val, kte­rá se odleh­če­nou for­mou sna­ží popu­la­ri­zo­vat pol­skou kul­tu­ru. My chce­me, respek­ti­ve dra­ma­tur­go­vé fes­ti­va­lu Idi­om, chtě­jí uká­zat sou­čas­né pol­ské pohy­bo­vé divadlo.

Pod­le toho co vím o poli­tic­ké situ­a­ci nebo řek­ně­me spo­le­čen­ském kli­ma­tu v Pol­sku se tam diva­dlo stá­vá čím dále sil­něj­ším komu­ni­kač­ním nástro­jem. Akcen­tu­je to nějak i ve vaší dra­ma­tur­gii?
Jak jsem řekl, není to moje dra­ma­tur­gie, jed­not­li­vé pro­jek­ty jsem ani naži­vo nevi­děl. Znám někte­ré per­for­me­ry, kte­ří zde vystou­pí z jiných pro­jek­tů, jed­ná se pře­de­vším o tvůr­ce z okru­hu Staré­ho Bro­wa­ru v Pozna­ni. Co se týká mé dra­ma­tur­gie, tedy fes­ti­va­lu Nor­ma, tak letos niko­li. V minu­lém (prv­ním) roč­ní­ku ale ano a to pro­jek­tem Mše Artu­ra Zmijewkého.

Pol­ské diva­dlo i akč­ní umě­ní je ve své anga­žo­va­nos­ti občas v lec­čems adres­něj­ší a kon­krét­něj­ší než tuzem­ské. Mys­líš, že může v něčem inspi­ro­vat čes­ké uměl­ce?
Urči­tě, co mi při­jde na pol­ském pohy­bo­vém diva­dle skvě­lé je odva­ha opus­tit pohy­bo­vou pre­ciz­nost a ote­vře­nost k syn­kre­zi s jiný­mi umě­lec­ký­mi obo­ry. To mi na Čes­ké scé­ně pohy­bo­vé­ho diva­dla doce­la schá­zí, nejsem ale žád­ný odbor­ník, prav­dě­po­dob­ně se něco tako­vé­ho děje i zde.

Kde zís­ká­vá­te tipy na insce­na­ce?
Mys­lím, že jsem rela­tiv­ně zori­en­to­va­ný, vím, jaké pro­jek­ty mě zají­ma­jí, tak­že mi samo­zřej­mě pomá­há inter­net. Co se týká Pol­ska, tak je pro mě hod­ně důle­ži­tá Mag­da Sto­jowská – Jiřič­ko­vá, kte­rá mi dává vždy zají­ma­vé typy.

Máte v ruká­vu ješ­tě něja­ké pře­kva­pe­ní?
Ano, ale nemůžu to říct, neby­lo by to pak překvapení.

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Od Martin Macháček

Bývalý editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FF MU v Brně, dávný spolupracovník studentské platformy divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a nedávno i festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Tři sezóny působil jako člen dramaturgické rady České taneční platformy. V současnosti zasedá v dramaturgické radě festivalu Regiony v Hradci Králové a je členem činoherní komise Cen Thálie. Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."