Zajímá mě čtení pohybu

Dal­ší před­sta­vi­tel­kou dráž­ďan­ské taneč­ní scé­ny, kte­rou uve­de putov­ní fes­ti­val Dan­ce tran­sit je Anna Till. Tato hlou­ba­vá uměl­ky­ně stu­do­va­la na ber­lín­ské uni­ver­zi­tě obor Sou­čas­ný tanec, kon­text, cho­re­o­gra­fie a na uni­ver­zi­tě v Lüne­bur­gu absol­vo­va­la obor Teo­rie kul­tu­ry.
 Dal­ší stu­dij­ní zku­še­nos­tí byl např. pobyt v cho­re­o­gra­fic­kém cen­t­ru Angers. Jaké jsou její umě­lec­ké pri­o­ri­ty a jaké otáz­ky si při tvor­bě kla­de, pro­zra­dí násle­du­jí­cí rozhovor.

Při­je­la jste do Pra­hy v rám­ci pro­jek­tu Dan­ce tran­sit jako zástup­ky­ně dráž­ďan­ské taneč­ní scé­ny. Řek­ně­te – jaká je? Co je pro ni pří­znač­né?
Dráž­ďan­ská taneč­ní scé­na se zača­la vidi­tel­ně roz­ví­jet poté, co v roce 2010 vznik­la ini­ci­a­ti­va TanzNe­tzDre­sden, což je síť nezá­vis­lých taneč­ních uměl­ců, kte­ří pra­cu­jí buď jako taneč­ní­ci, nebo cho­re­o­gra­fo­vé, pro­du­cen­ti, video artis­té, dra­ma­tur­go­vé, peda­go­go­vé, věd­ci nebo scé­no­gra­fo­vé. Tím se také zro­di­la plat­for­ma LINIE08, kte­rá spo­lu­pra­cu­je s umě­lec­kým cen­t­rem HELLERAU. TanzNe­tzDre­sden při­pra­vu­je dra­ma­tur­gii plat­for­my a žádá o pení­ze. Ini­ci­a­ti­va kon­ti­nu­ál­ně usi­lu­je o zvi­di­tel­ně­ní tan­ce v Dráž­ďa­nech a o lep­ší pra­cov­ní pod­mín­ky pro všech­ny nezá­vis­lé taneč­ní uměl­ce. Orga­ni­zač­ně jsme roz­dě­le­ni do pra­cov­ních sku­pin – pub­lic relati­ons, kul­tur­ní poli­ti­ka, tré­nin­ky, nové for­má­ty atd. Tato síť nabí­zí výmě­nu, dis­kurz a pod­po­ru­je vznik nových struk­tur nezá­vis­lé­ho tan­ce v Dráž­ďa­nech na demo­kra­tic­ké bázi. Typic­ké pro dráž­ďan­skou taneč­ní scé­nu je také to, že na ní půso­bí mno­hem vice žen, než mužů.

A co je typic­ké pro vaši prá­ci? Jaká jsou vaše téma­ta a otáz­ky, jimž se jako cho­re­o­gra­f­ka a taneč­ni­ce věnu­je­te?
Já se vel­mi zabý­vám čte­ním pohy­bu. Zají­má mě, kdy se tělo stá­vá zna­kem? Kdy se sku­pi­na těl stá­vá obra­zem? Co zna­me­ná pohyb? Zkou­ším vyfil­tro­vat z pohy­bo­vých frá­zí esen­ci. Ráda se vel­mi spe­ci­fic­ky a pre­ciz­ně zabý­vám urči­tým pohy­bem, kte­rý může být veli­ce malý a neza­jí­ma­vý, ale stá­le může být nosi­te­lem význa­mu. Také zata­ve­ní, kli­do­vá fáze bez pohy­bu, je sou­čás­tí mojí prá­ce. V rám­ci cho­re­o­gra­fic­ké­ho mate­ri­á­lu zkou­ším najít pohy­by, kte­ré jsou veli­ce blíz­ké běž­né­mu kaž­do­den­ní­mu cho­vá­ní, ale roz­dí­le­né v tom, že u divá­ka vzbu­dí zvě­da­vost, nebo ho dokon­ce rozesmějí.

Dá se na taneč­ní uměl­ce vaše­ho věku v Němec­ku pohlí­žet jako na gene­ra­ci, kte­rá řeší něco spo­leč­né­ho?
Můžu říci ano i ne. Samo­zřej­mě všich­ni žije­me a pra­cu­je­me ve stej­né době a ve stej­né zemi. Pod­lé­há­me stej­né­mu práv­ní­mu sys­té­mu a poli­ti­ce. Všich­ni jsme závis­lí na sys­té­mu stát­ní pod­po­ry, kte­rý je ve fede­rál­ním Němec­ku v kaž­dém stá­tě růz­ný. Kaž­dý gran­to­vý pro­gram něja­kým způ­so­bem ovliv­ní téma, nebo způ­sob umě­lec­ké prá­ce. Pení­ze, kte­ré Němec­ko a jeho fede­rál­ní stá­ty na umě­ní vydá­va­jí, zdá se, nebu­dou nikdy sta­čit. Mys­lím si, že umě­lec­ké zájmy jsou vel­mi růz­no­ro­dé, stej­ně jako ces­ty k jejich realizaci.

Může­te objas­nit kon­cept cho­re­o­gra­fie FLAT SCREAM, kte­rou v Pra­ze uve­de­te, a pro­zra­dit něco o jejím vzni­ku?
Prá­ce na FLAT SCREAM zača­la otáz­kou: Co se sta­ne, když začne­me tělo vní­mat jako dvou­roz­měr­né? Spo­leč­ně s Romy Sch­war­t­zer, Jul­kem Kre­u­t­ze­rem a Die­thil­dou Meie­ro­vou jsme pro­ved­li výzkum nej­růz­něj­ších dru­hů pohy­bu, kte­ré se vzta­ho­va­li k dvoj­roz­měr­nos­ti nebo doká­za­ly být „tak plo­ché, jak jen to šlo“. Vyšli jsme z před­po­kla­du, že obra­zy a tex­ty, s nimž se setká­vá­me v kni­hách, na plát­ně nebo časo­pi­sech, jsou sou­čás­tí 2D svě­ta a chtě­li jsme do něj inte­gro­vat tělo.

Romy Kieß­lin­go­vá, scé­no­gra­f­ka, pře­lo­ži­la tyto myš­len­ky na tři vel­ká plát­na, jimiž taneč­ní­ci v urči­tých momen­tech insce­na­ce pro­chá­ze­jí, pro­tr­há­va­jí je a mani­pu­lu­jí jimi. FLAT SCREAM zkou­ší hle­dat růz­né situ­a­ce a obra­zy, aby vyprá­věl o růz­ných úrov­ních vní­má­ní těla v prostoru.

Co vás čeká a nemi­ne v tom­to roce, jakým úko­lům se bude­te letos věno­vat?
Spo­lu s diva­del­ni­cí Romy Wey­rau­cho­vou vedu pro­jekt pro děti – CRASH&GO. Je to taneč­ní pro­jekt, jehož téma­tem je „zakopnu­tí“. Jed­ná se sou­část fede­rál­ní­ho pro­gram „Kul­tu­ra posi­lu­je”, kte­rý vyhlá­si­lo minis­ter­stvo vědy a kul­tu­ry. Spo­lu s taneč­ni­cí a cho­re­o­gra­f­kou Johan­nou Rogga­no­vou budu v rám­ci fes­ti­val Dan­ce tran­sit uvá­dět v Lip­sku v diva­dle LOFFT duet Já a ty nezna­me­ná my. V břez­nu se zúčast­ním výzkum­né­ho pro­jek­tu „opa­ko­vat, upev­nit, trans­for­mo­vat” cho­re­o­gra­f­ky a tanečnice

Romy Sch­war­ze­ro­vé. Bude­me jej pre­zen­to­vat také v rám­ci Dan­ce tran­sit v Dráž­ďa­nech. V dub­nu mě čeká série před­sta­ve­ní v ber­lín­ské Sophi­ensa­e­le, kde spo­lu s cho­re­o­gra­f­kou a taneč­ni­cí Chris­ti­nou Ciup­ke uve­de­me pro­jekt „undo, redo and repe­at“. A v květ­nu začne­me se spi­so­va­tel­kou Ulri­ke Fei­bi­go­vou pra­co­vat na pro­jek­tu o tan­ci a jazy­ce, kte­rý bude mít pre­mi­é­ru v Lipsku.

Měla jste pří­le­ži­tost sezná­mit se s čes­kou taneč­ní tvor­bou?
Dosud bohu­žel ne. Pro­to jsem také vel­mi ráda, že mohu být sou­čás­tí fes­ti­val Dan­ce tran­sit v Pra­ze a těším se, že uvi­dím insce­na­ce čes­kých uměl­ců a že se s nimi osob­ně seznámím.