Brazilsko-německou identitu má zakomponovanou už ve svém jménu. Projel celý svět, ovládál klasiku i contemporary a přitom stále studuje; sám take vyučuje a je registrovaným učitelem Royal Academy of Dance v Londýně. Usměvaný Wagner Moreira před návštěvou Prahy odpověděl na naše otázky.
Pocházíte z Brazílie, ale působil jste v mnoha zemích světa. V posledních letech pracujete v Drážďanech. Co vás sem přilákalo a jak vnímáte místní uměleckou atmosféru?
Před šesti lety jsem prodělal operaci kyčelního kloubu. Po ní jsem se rozhodl přihlásit se na magisterský program Taneční univerzity Palucca v Drážďanech. Jako tanečník a pedagog jsem měl za sebou několik projektů a spoluprací s různými soubory. Poté, co jsem získal magisterský titul, přišla nabídka zůstat na univerzitě jako hostující pedagog, což mi ale nebrání zůstat freelancerem.
Na Drážďanech mě přitahuje možnost spolupracovat s různými uměleckými institucemi, jako je například Hellerau – Evropské umělecké centrum, drážďanská SemperOper, Taneční univerzita Palucca nebo platforma nezávislých tanečníků TanzNetzDresden. Umělecká atmosféra je tu skvělá a také spousta příležitostí pracovat v různých oblastech, jako je výzkum, tvorba, výuka. Fakt, že Drážďany jsou blízko Berlína, Prahy a Lipska je také dobrým důvodem tu zůstat.
Působíte i jako pedagog – na co se ve výuce zaměřujete, co se snažíte předávat?
Rád kombinují v taneční pedagogice i tvorbě různé přístupy. Nyní se zaměřuji na to, aby studenti dokázali fungovat jako performeři, tanečníci a autoři zároveň. Chci, aby objevili vlastní cestu a směr, provedli výzkum tělesných přístupů v kombinaci technikou, které se naučí v hodinách.
Co vás, jako mladého umělce formovalo, a co vlastně rozhodlo o tom, že se věnujete profesionálně tanci?
Tanec mi otevřel dveře do světa už když jsem byl dítě. Možnost být svobodný, mobilní, pohybovat se mezi různými kulturami rozhodla o tom, že jsem se stal profesionálním tanečníkem. Přitom jsem o to nikdy neusiloval, prostě to ke mě odněkud přišlo, což bylo příjemné a já si „label“ profesionálního tanečníka užívám. Jsem tanečním světem fascinován, tou svobodnou komunikací, kterou umožňuje pohyb. Pokaždé mi dává pocit, že jsem na správné cestě a na správném místě. A to do konce v situacích, které jsou pro mě hodně náročné, nebo v nichž se necítím bezpečně. Proto svou profesi miluji.
Inscenace, kterou prezentujete v rámci festivalu Dance transit je o změně. Můžete objasnit o jakou změnu se jedná a z jakého úhlu toto téma zkoumáte?
Celý první semestr na Palucca University mě provázelo téma „prostor“ a do mého dosavadního způsobu práce přineslo zcela nové dimenze. Napadlo mě rozvíjet toto choreografické téma prostřednictvím různých přednášek, kompozičních cvičení a výzkumu. Všechny informace jsem na sebe nechal působit. Během výzkumu některé vize postupně dominovaly a sílily. Myšlenka, že existuje dynamický vztah mezi prostorem a pohybem ovlivnila moje uvažování o prostorou jako takovém. Velice intenzivně jsem se na tento poznatek zaměřil. Z vlastní zkušenosti jsem znal tu potřebu nově uspořádat prostor kolem sebe, ve chvíli, kdy můj vnitřní stav není zrovna harmonický. Fyzický prostor a psychický prostor jsou navzájem propojeny a mají mezi sebou dynamický vztah. Přál jsem si prozkoumat toto téma i po lingvistické stránce a stanovil si tyto otázky: Proč přemísťujeme věci? Je možné přemístit sama sebe a tím změnit svůj vnitřní stav? Tento koncept mi připadá pro choreografii jako dělaný.
Měl jste příležitost seznámit se s českou taneční tvorbou? Znáte nějaké české tanečníky nebo choreografy?
Dosud jsem příležitost blíže poznat českou taneční tvorbu neměl. Osobně znám jen Věrku Ondrašíkovou, choreografku, tanečnici a pedagožku. Jsem proto rád, že díky projektu Dance transit budu mít příležitost to napravit.
O mém výzkumu, choreografické, perfromanční a pedagogické činnosti se více dozvíte na:
www.wagnermoreiracorepelvis.wordpress.com
www.wlmoreira.wordpress.com
