Až si přečtete následující rozhovor, pochopíte, že Marie Kinsky vnáší do českého tance vpravdě osvícenské myšlenky. V Čechách působí od roku 1997 především jako tanečnice, choreografka a pedagožka po patnáctiletém působení ve Francii. Věnuje se výuce Feldenkraisovy metody a její aplikaci do procesu tvorby tanečního divadla a choreografie. Na začátku jejího působení v Čechách bylo setkání s Lenkou Flory. S její skupinou Déjà Donné vystupovala jako performerka, vedla tréninky a při práci pro festival Konfrontace získala i první zkušenosti s festivalovou produkcí. Pro čerstvé absolventy taneční konzervatoře DC začala již v roce 1997 třikrát týdně pořádat pravidelné taneční tréninky. Od té doby pravidelně vyučuje současný tanec a metody analýzy pohybu. Z workshopů pro choreografy se postupně rozvinul systematický coaching choreografů. V roce 1999 založila sdružení SE.S.TA (Setkávání součaného tance), pro podporu a rozvoj profesionálního současného tance. Od roku 2010 nese SE.S.TA označení Centrum choreografického rozvoje. Na samém počátku léta pořádá SE.S.TA festival KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou.
Jak se zrodila myšlenka festivalu KoresponDance, co bylo na úplném počátku?
Úplně první ročník festivalu byl výstupem evropského projektu KoresponDance Europe, který probíhal v letech 2009 – 2011 a koncipovali jsme ho tak, aby umožnil setkání mezi umělci a trochu jiný způsob jejich spolupráce. Jsou festivaly, kde je dramaturgie dopředu daná, umělci přijedou, mají zkoušku, představení a následující den odjedou. Setkají se krátce s publikem, ale málokdy mezi sebou. Jedním ze stěžejních bodů projektu KoresponDance Europe byla spolupráce mezi umělci, kteří tak měli možnost poznat jiný způsob práce a setkat se. Tato myšlenka pokračuje dál na festivalu KoresponDance, který od roku 2013 pořádáme ve Žďáru nad Sázavou.
Proč jste si pro festival vybrali právě Žďár nad Sázavou?
Ve Žďáru nad Sázavou máme velký objekt, který chceme s manželem (Constantin Kinsky, pozn. red.) oživit pomocí kultury. Umělcům zde umožňujeme rezidenční pobyty. Zajímá nás především výzkum a setkání. Veřejnosti umožňujeme se s umělci potkat na několika rovinách: prezentacemi, diskusemi, ať už ve školách nebo v městské knihovně, atd. Na festival KoresponDance přijíždí umělci tři týdny předem, aby vytvořili představení přímo pro náš festival. Umělci se znají na pracovní bázi z workshopů a předchozích ročníků, proto máme jistotu, že spolu dokáží pracovat. Je to takový „hub“. Všichni, kdo se na festivalu podílí, žijí během akce pospolu. Všichni jíme společně v jedné velké jídelně. Lidé tak mají možnost společně nejen pracovat, ale i neformálně setkávat.
Do představení uvedených na festivalu KoresponDance zapojujete i obyvatele Žďáru, ačkoliv se nejedná o profesionály.
Ano, jsou to neprofesionální tanečníci, které jsme zapojili do představení, žďárský pěvecký sbor, lidé, kteří budou pomáhat při workshopech výtvarného umění, v technickém zázemí.
Jde také o odkaz projektu KoresponDance Europe?
V KoresponDance Europe to nebylo tak silné, rozvíjíme to nyní mnohem více. Jsme v regionu, kde není současný tanec příliš známý ani viditelný, proto není lehké ho zde propagovat. Hluboce ale věřím tomu, že současný tanec může promlouvat přímo a ke všem lidem bez rozdílu. Právě v regionu se dá dobře pracovat na tomto bourání bariéry. Proto zapojujeme do našich projektů širší veřejnosti, aby lidé viděli, že současný tanec je zde pro ně a že je přínosný pro jejich osobní život, tak jako byl přínosný například pro ten můj.
Je tento koncept běžný například ve Francii? Byl Vám inspirací nějaký konkrétní festival?
Záleží jak který festival. Spíš než festivaly se práci s publikem věnují konkrétní místa: divadla, města, regiony. Rozvoj publika a jeho senzibilizace je jedním z pilířů Centra choreografického rozvoje. Těmi zbývajícími jsou další vzdělávání pro taneční profesionály, produkce a koprodukce představení současného tance, uvádění představení současného tance v ČR i zahraničí.
Máte od obyvatel Žďáru, kteří se festivalu přímo účastní, zpětnou vazbu?
Ano, zpětnou vazbu máme od většiny zúčastněných. Spolupracujeme se školou, knihovnou, farností a kavárnou. Iniciovala jsem kulturní klub ve Žďáru nad Sázavou, kde se setkáváme třikrát do roka a společně přemýšlíme nad místní kulturní problematikou. Zároveň jsou teď na Městském úřadě lidé, kteří dříve pracovali pro festival, takže jednáme i s nimi. Musím říci, že jsou velmi aktivní. Například letos poprvé pořádali Den Žďáru. To je dobrá zpráva pro region.
Jednou z linií festivalu KoresponDance je propojení baroka a současnosti. Co je pro Vás na barokním umění současné? Nebo ještě jinak: Proč se současnost vrací k baroku?
Na baroku mě fascinuje to, jak je všechno provázané: věda i umění. V současnosti jsme propojeni díky internetu. V baroku šlo o propojení různých druhů umění, které promlouvaly směrem k lidem. Umění byl silný způsob komunikace. Druhá věc je, že barokní tanec řeší prostor mezi lidmi, vzájemný respekt. Současný tanec využívá těsné blízkosti. V baroku jsou lidé více oddáleni, jejich vztah je jinak prostorově řešený. Na baroku se mi líbí napětí v dobrém slova smyslu a živá energie. S Béatrice Massin jsme si dlouhodobě – asi tak 20 let — kladly stejnou otázku, tedy čím je baroko inspirativní pro dnešní tvůrce. Výsledkem byla absolutně současná představení.
Navíc zámek i klášter mají barokní tvář. Vidíme zde, jak minulost rezonuje v dnešku a jak užívat barokní prostor současně. Umělci jsou tu nesmírně důležití. Lidé po zhlédnutí představení vnímají muzejní prostor úplně jinak, možná i s větším respektem, začnou vnímat genius loci.
Když jsme u oživení muzejního prostoru — letos v létě se ve Žďáru nad Sázavou chystáte ještě jednu významnou kulturní akci: otevření Muzea nové generace.
Ano, a s festivalem má vlastně hodně společného. Jde o zážitkové muzeum, které umožní návštěvníkům porozumět celému areálu žďárského zámku a kláštera. Je nesmírně zajímavé vidět, že komplex, který vytvořili lidé ve 13. století, stále funguje. A také, jakým způsobem byl přestavěn v 18. století. Architektonický koncept je v pohybu, interaktivní. To vše ve vztahu k dnešní době. Ukážeme, čím jsou lidé těchto období aktuální i v dnešní době, jak žili, jak přemýšleli nejen o umění a jak na ně neustále navazujeme.
Muzeum je koncipováno jako interpretační centrum podle konceptu, který vznikl v Americe v 50. letech. Nejde pouze o virtuální muzeum, ale kombinujeme i tradičnější přístup. Audiovizuální složka je silně zastoupena — budou k vidění filmy, animované filmy, projekce, interaktivní knihy, interaktivní vizualizace a imersivní komory, nicméně díky spolupráci s Národní galerií, Národním muzeem, Muzeum hudby, Regionálním muzeem, atd. máme i nadstandardní exponáty. Bude to jistě zajímavý zážitek.
Kdy se můžeme do Muzea nové generace přijet podívat?
Technicky otevíráme v týdnu na konci července, to bude zkušební období a vstup bude v té době zdarma. Oficiálně otevíráme v srpnu a 5. září bude slavnostní zahájení, kdy budou pozváni všichni, kdo se na vzniku muzea podíleli: čeští i francouzští architekti, historici, scénografové, muzeografové.
Pokud Vás rozhovor zaujal, více informací o aktivitách Marie Kinsky a Centra choreografického rozvoje najdete na těchto odkazech: http://www.se-s-ta.cz; www.korespondance.cz