Současný tanec promlouvá ke všem

Až si pře­čte­te násle­du­jí­cí roz­ho­vor, pocho­pí­te, že Marie Kin­sky vná­ší do čes­ké­ho tan­ce vprav­dě osví­cen­ské myš­len­ky. V Čechách půso­bí od roku 1997 pře­de­vším jako taneč­ni­ce, cho­re­o­gra­f­ka a peda­gož­ka po pat­nác­ti­le­tém půso­be­ní ve Fran­cii. Věnu­je se výu­ce Fel­den­krai­so­vy meto­dy a její apli­ka­ci do pro­ce­su tvor­by taneč­ní­ho diva­dla a cho­re­o­gra­fie. Na začát­ku její­ho půso­be­ní v Čechách bylo setká­ní s Len­kou Flo­ry. S její sku­pi­nou Déjà Don­né vystu­po­va­la jako per­for­mer­ka, ved­la tré­nin­ky a při prá­ci pro fes­ti­val Kon­fron­ta­ce zís­ka­la i prv­ní zku­še­nos­ti s fes­ti­va­lo­vou pro­duk­cí. Pro čer­stvé absol­ven­ty taneč­ní kon­zer­va­to­ře DC zača­la již v roce 1997 tři­krát týd­ně pořá­dat pra­vi­del­né taneč­ní tré­nin­ky. Od té doby pra­vi­del­ně vyu­ču­je sou­čas­ný tanec a meto­dy ana­lý­zy pohy­bu. Z worksho­pů pro cho­re­o­gra­fy se postup­ně roz­vi­nul sys­te­ma­tic­ký coa­ching cho­re­o­gra­fů. V roce 1999 zalo­ži­la sdru­že­ní SE.S.TA (Setká­vá­ní sou­ča­né­ho tan­ce), pro pod­po­ru a roz­voj pro­fe­si­o­nál­ní­ho sou­čas­né­ho tan­ce. Od roku 2010 nese SE.S.TA ozna­če­ní Cen­t­rum cho­re­o­gra­fic­ké­ho roz­vo­je. Na samém počát­ku léta pořá­dá SE.S.TA fes­ti­val Kore­spon­Dan­ce ve Žďá­ru nad Sázavou.

Jak se zro­di­la myš­len­ka fes­ti­va­lu Kore­spon­Dan­ce, co bylo na úpl­ném počát­ku?
Úpl­ně prv­ní roč­ník fes­ti­va­lu byl výstu­pem evrop­ské­ho pro­jek­tu Kore­spon­Dan­ce Euro­pe, kte­rý pro­bí­hal v letech 2009 – 2011 a kon­ci­po­va­li jsme ho tak, aby umož­nil setká­ní mezi uměl­ci a tro­chu jiný způ­sob jejich spo­lu­prá­ce. Jsou fes­ti­va­ly, kde je dra­ma­tur­gie dopře­du daná, uměl­ci při­je­dou, mají zkouš­ku, před­sta­ve­ní a násle­du­jí­cí den odje­dou. Set­ka­jí se krát­ce s pub­li­kem, ale málo­kdy mezi sebou. Jed­ním ze stě­žej­ních bodů pro­jek­tu Kore­spon­Dan­ce Euro­pe byla spo­lu­prá­ce mezi uměl­ci, kte­ří tak měli mož­nost poznat jiný způ­sob prá­ce a setkat se. Tato myš­len­ka pokra­ču­je dál na fes­ti­va­lu Kore­spon­Dan­ce, kte­rý od roku 2013 pořá­dá­me ve Žďá­ru nad Sázavou.

Proč jste si pro fes­ti­val vybra­li prá­vě Žďár nad Sáza­vou?
Ve Žďá­ru nad Sáza­vou máme vel­ký objekt, kte­rý chce­me s man­že­lem (Con­stan­tin Kin­sky, pozn. red.) oži­vit pomo­cí kul­tu­ry. Uměl­cům zde umož­ňu­je­me rezi­denč­ní poby­ty. Zají­má nás pře­de­vším výzkum a setká­ní. Veřej­nos­ti umož­ňu­je­me se s uměl­ci potkat na něko­li­ka rovi­nách: pre­zen­ta­ce­mi, dis­ku­se­mi, ať už ve ško­lách nebo v měst­ské knihov­ně, atd. Na fes­ti­val Kore­spon­Dan­ce při­jíž­dí uměl­ci tři týd­ny pře­dem, aby vytvo­ři­li před­sta­ve­ní pří­mo pro náš fes­ti­val. Uměl­ci se zna­jí na pra­cov­ní bázi z worksho­pů a před­cho­zích roč­ní­ků, pro­to máme jis­to­tu, že spo­lu doká­ží pra­co­vat. Je to tako­vý „hub“. Všich­ni, kdo se na fes­ti­va­lu podí­lí, žijí během akce pospo­lu. Všich­ni jíme spo­leč­ně v jed­né vel­ké jídel­ně. Lidé tak mají mož­nost spo­leč­ně nejen pra­co­vat, ale i nefor­mál­ně setkávat.

Do před­sta­ve­ní uve­de­ných na fes­ti­va­lu Kore­spon­Dan­ce zapo­ju­je­te i oby­va­te­le Žďá­ru, ačko­liv se nejed­ná o pro­fe­si­o­ná­ly.
Ano, jsou to nepro­fe­si­o­nál­ní taneč­ní­ci, kte­ré jsme zapo­ji­li do před­sta­ve­ní, žďár­ský pěvec­ký sbor, lidé, kte­ří budou pomá­hat při worksho­pech výtvar­né­ho umě­ní, v tech­nic­kém zázemí.

Jde také o odkaz pro­jek­tu Kore­spon­Dan­ce Euro­pe?
V Kore­spon­Dan­ce Euro­pe to neby­lo tak sil­né, roz­ví­jí­me to nyní mno­hem více. Jsme v regi­o­nu, kde není sou­čas­ný tanec pří­liš zná­mý ani vidi­tel­ný, pro­to není leh­ké ho zde pro­pa­go­vat. Hlu­bo­ce ale věřím tomu, že sou­čas­ný tanec může pro­mlou­vat pří­mo a ke všem lidem bez roz­dí­lu. Prá­vě v regi­o­nu se dá dob­ře pra­co­vat na tom­to bou­rá­ní bari­é­ry. Pro­to zapo­ju­je­me do našich pro­jek­tů šir­ší veřej­nos­ti, aby lidé vidě­li, že sou­čas­ný tanec je zde pro ně a že je pří­nos­ný pro jejich osob­ní život, tak jako byl pří­nos­ný napří­klad pro ten můj.

Je ten­to kon­cept běž­ný napří­klad ve Fran­cii? Byl Vám inspi­ra­cí něja­ký kon­krét­ní fes­ti­val?
Zále­ží jak kte­rý fes­ti­val. Spíš než fes­ti­va­ly se prá­ci s pub­li­kem věnu­jí kon­krét­ní mís­ta: diva­dla, měs­ta, regi­o­ny. Roz­voj pub­li­ka a jeho sen­zi­bi­li­za­ce je jed­ním z pilí­řů Cen­t­ra cho­re­o­gra­fic­ké­ho roz­vo­je. Těmi zbý­va­jí­cí­mi jsou dal­ší vzdě­lá­vá­ní pro taneč­ní pro­fe­si­o­ná­ly, pro­duk­ce a kopro­duk­ce před­sta­ve­ní sou­čas­né­ho tan­ce, uvá­dě­ní před­sta­ve­ní sou­čas­né­ho tan­ce v ČR i zahraničí.

Máte od oby­va­tel Žďá­ru, kte­ří se fes­ti­va­lu pří­mo účast­ní, zpět­nou vazbu?
Ano, zpět­nou vazbu máme od vět­ši­ny zúčast­ně­ných. Spo­lu­pra­cu­je­me se ško­lou, kni­hov­nou, far­nos­tí a kavár­nou. Ini­ci­o­va­la jsem kul­tur­ní klub ve Žďá­ru nad Sáza­vou, kde se setká­vá­me tři­krát do roka a spo­leč­ně pře­mýš­lí­me nad míst­ní kul­tur­ní pro­ble­ma­ti­kou. Záro­veň jsou teď na Měst­ském úřa­dě lidé, kte­ří dří­ve pra­co­va­li pro fes­ti­val, tak­že jed­ná­me i s nimi. Musím říci, že jsou vel­mi aktiv­ní. Napří­klad letos popr­vé pořá­da­li Den Žďá­ru. To je dob­rá zprá­va pro region.

Jed­nou z linií fes­ti­va­lu Kore­spon­Dan­ce je pro­po­je­ní baro­ka a sou­čas­nos­ti. Co je pro Vás na barok­ním umě­ní sou­čas­né? Nebo ješ­tě jinak: Proč se sou­čas­nost vra­cí k baro­ku?
Na baro­ku mě fas­ci­nu­je to, jak je všech­no pro­vá­za­né: věda i umě­ní. V sou­čas­nos­ti jsme pro­po­je­ni díky inter­ne­tu. V baro­ku šlo o pro­po­je­ní růz­ných dru­hů umě­ní, kte­ré pro­mlou­va­ly smě­rem k lidem. Umě­ní byl sil­ný způ­sob komu­ni­ka­ce. Dru­há věc je, že barok­ní tanec řeší pro­stor mezi lid­mi, vzá­jem­ný respekt. Sou­čas­ný tanec vyu­ží­vá těs­né blíz­kos­ti. V baro­ku jsou lidé více oddá­le­ni, jejich vztah je jinak pro­sto­ro­vě řeše­ný. Na baro­ku se mi líbí napě­tí v dob­rém slo­va smys­lu a živá ener­gie. S Béa­t­ri­ce Mas­sin jsme si dlou­ho­do­bě – asi tak 20 let — kladly stej­nou otáz­ku, tedy čím je baro­ko inspi­ra­tiv­ní pro dneš­ní tvůr­ce. Výsled­kem byla abso­lut­ně sou­čas­ná představení.

Navíc zámek i kláš­ter mají barok­ní tvář. Vidí­me zde, jak minu­lost rezo­nu­je v dnešku a jak uží­vat barok­ní pro­stor sou­čas­ně. Uměl­ci jsou tu nesmír­ně důle­ži­tí. Lidé po zhléd­nu­tí před­sta­ve­ní vní­ma­jí muzej­ní pro­stor úpl­ně jinak, mož­ná i s vět­ším respek­tem, začnou vní­mat genius loci.

Když jsme u oži­ve­ní muzej­ní­ho pro­sto­ru — letos v létě se ve Žďá­ru nad Sáza­vou chys­tá­te ješ­tě jed­nu význam­nou kul­tur­ní akci: ote­vře­ní Muzea nové gene­ra­ce.
Ano, a s fes­ti­va­lem má vlast­ně hod­ně spo­leč­né­ho. Jde o zážit­ko­vé muze­um, kte­ré umož­ní návštěv­ní­kům poro­zu­mět celé­mu are­á­lu žďár­ské­ho zám­ku a kláš­te­ra. Je nesmír­ně zají­ma­vé vidět, že kom­plex, kte­rý vytvo­ři­li lidé ve 13. sto­le­tí, stá­le fun­gu­je. A také, jakým způ­so­bem byl pře­sta­věn v 18. sto­le­tí. Archi­tek­to­nic­ký kon­cept je v pohy­bu, inter­ak­tiv­ní. To vše ve vzta­hu k dneš­ní době. Uká­že­me, čím jsou lidé těch­to obdo­bí aktu­ál­ní i v dneš­ní době, jak žili, jak pře­mýš­le­li nejen o umě­ní a jak na ně neu­stá­le navazujeme.

Muze­um je kon­ci­po­vá­no jako inter­pre­tač­ní cen­t­rum pod­le kon­cep­tu, kte­rý vzni­kl v Ame­ri­ce v 50. letech. Nejde pou­ze o vir­tu­ál­ní muze­um, ale kom­bi­nu­je­me i tra­dič­něj­ší pří­stup. Audi­o­vi­zu­ál­ní slož­ka je sil­ně zastou­pe­na — budou k vidě­ní fil­my, ani­mo­va­né fil­my, pro­jek­ce, inter­ak­tiv­ní kni­hy, inter­ak­tiv­ní vizu­a­li­za­ce a imer­siv­ní komo­ry, nicmé­ně díky spo­lu­prá­ci s Národ­ní gale­rií, Národ­ním muze­em, Muze­um hud­by, Regi­o­nál­ním muze­em, atd. máme i nad­stan­dard­ní expo­ná­ty. Bude to jis­tě zají­ma­vý zážitek.

Kdy se může­me do Muzea nové gene­ra­ce při­jet podí­vat?
Tech­nic­ky ote­ví­rá­me v týd­nu na kon­ci čer­ven­ce, to bude zku­šeb­ní obdo­bí a vstup bude v té době zdar­ma. Ofi­ci­ál­ně ote­ví­rá­me v srpnu a 5. září bude slav­nost­ní zahá­je­ní, kdy budou pozvá­ni všich­ni, kdo se na vzni­ku muzea podí­le­li: čeští i fran­couz­ští archi­tek­ti, his­to­ri­ci, scé­no­gra­fo­vé, muzeografové.

Pokud Vás roz­ho­vor zau­jal, více infor­ma­cí o akti­vi­tách Marie Kin­sky a Cen­t­ra cho­re­o­gra­fic­ké­ho roz­vo­je najde­te na těch­to odka­zech: http://www.se-s-ta.cz; www.korespondance.cz