Prezentovat nereprezentovatelné

O mezi­ná­rod­ním fes­ti­va­lu Identity.Move!, jeho per­spek­ti­vách i mož­nos­tech jsem si vyprá­věl s pro­gra­mo­vým ředi­te­lem diva­dla Alfred ve dvo­ře i toho času kurá­to­rem pro­jek­tu Ewa­nem McLarenem.

Identity.Move! na mě půso­bí jako sil­né myš­len­ko­vé hnu­tí. Ode­hrá­lo se ale­spoň v našem stře­do nebo výcho­do­ev­rop­ském pro­sto­ru někdy něco podob­né­ho?
Pokud vím, tak v oblas­tech jako výtvar­né umě­ní i fil­mu se kona­jí pro­jek­ty pro­po­ju­jí­cí stře­do­ev­rop­ské a výcho­do­ev­rop­ské nezá­vis­lé scé­ny. Ty nej­lep­ší vznik­ly „zespo­du”, z potře­by uměl­ců a umě­lec­kých orga­ni­za­cí zaš­ti­ťu­jí­cích svo­bo­du jejich tvor­by. V oblas­ti scé­nic­ké­ho umě­ní je to ale prv­ní vět­ší pro­jekt tako­vé­ho typu. Impuls k vytvo­ře­ní Identity.Move je mož­né najít tře­ba v jed­né z našich part­ner­ských orga­ni­za­cí East Euro­pe­an Per­for­ming Arts Plat­form, se kte­rou jsem spo­lu­pra­co­val před něja­kou dobou.

Měli jste jako orga­ni­zá­to­ři něja­ké­ho oprav­du význam­né­ho part­ne­ra?
Cítil jsem vel­ký hlad po tom, aby se tohle kul­tur­ní pro­stře­dí pro­po­ji­lo. Na prv­ní pohled to vypa­da­lo jako mega­lo­ma­nie, ale díky Goethe-Insti­tu­tu coby význam­né­mu finanč­ní­mu part­ne­ro­vi, jsme moh­li ten­to pro­jekt evrop­ské­ho dotač­ní­ho pro­gra­mu EU Cul­tu­re udě­lat dale­ko vel­ko­ry­sej­ší, než bychom si sami moh­li dovo­lit. Ačko­liv je Goethe-Insti­tut vel­kou insti­tu­cí a my bychom měli být v nezá­vis­lé scé­ně obe­zřet­něj­ší k jeho vli­vu, ředi­tel var­šav­ské poboč­ky byl mimo­řád­ně ote­vře­ný. Sice vel­mi dbal na for­mál­ní para­me­t­ry pro­jek­tu, ale ve výsled­ku dosta­li uměl­ci vel­kou svo­bo­du i štěd­ré pod­mín­ky a nikdo nám sho­ra nic nenařizoval.

Fes­ti­val Baza­ar před­sta­vu­je jaký­si dosa­vad­ní vrchol celé­ho pro­jek­tu. Mohl bys říct něco bliž­ší­ho k dra­ma­tur­gii?
Hlav­ním impul­sem uspo­řá­dat fes­ti­val byl způ­sob jak veřej­nost sezná­mit s dosa­vad­ním výzku­mem dva­ce­ti čtyř uměl­ců, kte­ří měli let­ní rezi­den­ce v Pozna­ni, Pra­ze, Esse­nu a Athé­nách. Byla to para­dox­ní výzva, pro­to­že jsme chtě­li „pre­zen­to­vat nere­pre­zen­to­va­tel­né”, jinak řeče­no v plá­nu bylo udě­lat spous­tu věcí v krát­kém čase. Navíc nikde neby­lo ani řeče­no, že uměl­ci musí na kon­ci své­ho bádá­ní při­pra­vit hoto­vou insce­na­ci. Jejich jedi­nou povin­nos­tí bylo se na kon­ci sejít v Pra­ze s ukáz­kou libo­vol­né­ho tva­ru. Vět­ši­na z nich jsou per­for­me­ři a dalo se oče­ká­vat, že při­jdou s něja­ký­mi scé­nic­ký­mi tva­ry. Požá­da­li jsme pro­gre­siv­ní­ho pol­ské­ho reži­sé­ra a expe­ri­men­tá­to­ra Wojt­ka Zie­mil­ské­ho, aby se stal kurá­to­rem a spo­lu s nimi zvo­li­li for­mát krát­ké­ho před­sta­ve­ní a muse­li jsme to zkoordinovat.

Vědě­li jsme, že když něco pojme­nu­je­me jako fes­ti­val, divá­ci budou oče­ká­vat i výsled­né tva­ry a hoto­vá před­sta­ve­ní. I tady jsme dáva­li pozor, abychom nevy­bra­li insce­na­ce, kte­ré spek­ta­ku­lár­ním způ­so­bem zastí­ní uměl­ce pro­jek­tu Identity.Move!. Chtě­li jsme insce­na­ce ze zemí blíz­kých naše­mu pro­jek­tu, při­spí­va­jí­cí do dis­ku­ze o iden­ti­tě, kte­rou vedou prá­vě naši uměl­ci a aby řeši­li otáz­ky autor­ské­ho procesu.

Dra­ma­tur­gií jsme chtě­li také vyprá­vět něja­ký pří­běh, klást otáz­ky a niko­liv na ně hle­dat odpo­vě­di. „Otví­rák” měl divá­ka zasko­čit, aby pře­stal pře­mýš­let o hoto­vém tva­ru, ale sou­stře­dil se na výzkum. Rus­ká per­for­man­ce (Old Cha­os, New Order) byla ryze kon­cep­tu­ál­ní, v jis­tém smys­lu nedo­ta­že­ná. Měla sice výraz­nou výtvar­nou slož­ku, ale dra­ma­tur­gic­ky šlo o něko­lik vel­kých otaz­ní­ků. Od výzku­mu se pře­šlo k tvůr­čí­mu pro­ce­su v pro­jek­tu Work Andria Kati­na. Tře­tí den, kdy se na pro­gra­mu obje­vi­la rumun­ská sku­pi­na Groun­d­flo­or Group se svým zamyš­le­ním nad lesbic­kou iden­ti­tou i sexu­ál­ní ori­en­ta­cí obec­ně a Mra­ky od Han­da Gote jsme chtě­li uká­zat, že uměl­ci v regi­o­nu jdou někdy do vel­ké hloub­ky a nejsou žád­ní zelenáči.

Je urči­tě spous­ta míst, kde tak­to masiv­ní kopro­duk­ce moh­la vyvr­cho­lit — proč to bylo prá­vě v Pra­ze?
Ten­to návrh padl už při žádosti u Evrop­ské unie. Při­šli s ním pol­ští a němeč­tí kole­go­vé, kte­ří si před­sta­vo­va­li, že by bylo ide­ál­ní mít vrchol v Pra­ze, když všech­no pokve­te. Byl jsem nad­še­ný, pro­to­že jsem viděl pří­le­ži­tost mít v Pra­ze uměl­ce ze širo­ké šká­ly zemí, čímž se mi spl­nil sen. Na dru­hou stra­nu bylo potře­ba Baza­ar posu­nout na bře­zen, pro­to­že kvě­ten bychom si kvů­li turis­tům nemoh­li finanč­ně dovo­lit a pro­jekt ofi­ci­ál­ně kon­čí v červ­nu a musí se vyúčtovat.

Musím se při­znat, že jsem málo pro­mýš­lel, jak bude rok 2015 v Čes­ké repub­li­ce vypa­dat. Je to neu­vě­ři­tel­né, kolik je letos akcí — PQ, Plzeň Evrop­ské měs­to kul­tu­ry, výro­čí někte­rých vel­kých fes­ti­va­lů, v dub­nu navíc Čes­ká taneč­ní platforma… 

Co se sta­ne s celou ini­ci­a­ti­vou Identity.Move!, poté co jí vypr­ší něko­li­ka­le­tý grant? Kon­čí otáz­kou: „Co při­jde teď?” Vy už to víte?
Jed­na otáz­ka je, jest­li si tako­vý pro­jekt zaslou­ží pokra­čo­vá­ní. Mys­lím, že ano. S part­ne­ry jsme se domlu­vi­li, že nena­vá­že­me hned, ale vez­me­me si tře­ba rok na roz­va­hy, co bylo špat­ně a jak to pří­pad­ně udě­lat jinak. Někte­ré umě­lec­ké dvo­ji­ce oka­mži­tě dosta­ly nabíd­ky od pro­du­cen­tů nebo ředi­te­lů růz­ných fes­ti­va­lů, aby je pro­dukč­ně ved­li dál a moh­li své pro­jek­ty dodě­lat jako hoto­vé insce­na­ce. Domlu­vi­li jsme dokon­ce mezi­ná­rod­ní kopro­duk­ce, tak­že si mys­lím, že zdra­vá polo­vi­na bude mít do roka vel­kou pre­mi­é­ru. Byly pro­jek­ty, kte­ré se nao­pak nikdy nesta­nou diva­del­ní­mi před­sta­ve­ní­mi, šlo o výzkum nových tech­nik a meto­do­lo­gie, kte­ré něco při­ne­se tře­ba za pět, deset nebo i dva­cet let. Když je pří­le­ži­tost inves­to­vat do budouc­nos­ti umě­ní, má to smysl.

Pře­kva­pi­la tě závě­reč­ná roz­trž­ka při neděl­ním setká­ní kri­ti­ků a uměl­ců?
Ani ne. Spo­ji­li jsme tolik lidí s odliš­ný­mi názo­ry a natu­re­ly, že se neda­lo čekat nic jiné­ho než roz­trž­ka. Navíc to neby­la prv­ní hád­ka — někte­rým se nelí­bil název Baza­ar, obje­vo­va­ly se odliš­né názo­ry na to, jak celé Identity.Move! smě­řo­vat a vést. Za sebe však musím říct, že se nám i tak poved­lo růz­no­ro­dé pří­stu­py něja­kým způ­so­bem sjednotit.