PRAHA ZTRÁCÍ INTIMITU

Skon­čil 13. roč­ník mezi­ná­rod­ní­ho fes­ti­va­lu Malá inven­tu­ra. S ředi­tel­kou Adri­a­nou Svět­lí­ko­vou jsem se mimo jiné bavil o tom, proč jsou pod­le ní regi­on pro­gre­siv­něj­ší než Pra­ha nebo co činí Hole­šo­vi­ce pro uměl­ce tak atraktivní. 

Je to otáz­ka, kte­rá se nabí­zí s kaž­dou Malou inven­tu­ru. Máte mož­nost srov­nat tři­náct roč­ní­ků. Vší­má­te si kro­mě posu­nů v umě­lec­kém smě­řo­vá­ní i něja­ké kon­krét­ní změ­ny v mar­ke­tingo­vých stra­te­gi­ích?
Malá inven­tu­ra už vůbec není malá a její název se stal tedy již spí­še nad­sáz­kou. Fes­ti­val po tři­nác­ti letech nabí­zí desít­ky akcí, je networ­kin­go­vým setká­ním a inven­ta­ri­za­ce je dale­ko důsled­něj­ší. Mar­ke­tingo­vé stra­te­gie jsou hlav­ní deví­zou této akce, poně­vadž jako hlav­ní pořa­da­tel fes­ti­va­lu je vždy peč­li­vě tvo­ří­me a mění­me tak, abychom jeden týden v roce pou­ká­za­li na oblast per­for­ma­tiv­ní­ho umě­ní, kte­ré dnes již běž­ně nazý­vá­me nové diva­dlo.
Fes­ti­val není však už jen diva­del­ní pře­hlíd­kou, ale nabí­zí pro­stor pro výtvar­né insta­la­ce (napří­klad sou­čas­né fes­ti­va­lo­vé Hnízdo ve Veletrž­ním palá­ci vytvo­ři­la výtvar­ni­ce Šár­ka Zahál­ko­vá z Diva­dla 29 Par­du­bi­ce), hudeb­ní dopro­vod­né pro­jek­ty alter­na­tiv­ních žánrů (Jan Kun­ze a jeho melod­ra­ma­tic­ký pro­jekt Hičhai­kum) nebo boha­tý inter­ak­tiv­ní pro­gram pro děti.
Před tře­mi lety jsme zača­li spo­lu­pra­co­vat s ani­má­to­rem, výtvar­ní­kem a pro­vo­ka­té­rem Davi­dem Kaka­lí­kem, kte­rý skr­ze jeho Kuře komen­tu­je a glo­su­je sou­čas­nou kul­tu­ru, spo­le­čen­skou situ­a­ci či jen tak věci a situ­a­ce kolem nás. Letos vytvo­řil i iro­ni­zu­jí­cí a rece­sis­tic­ké Stu­dio na slo­víč­ko, kte­ré roz­ví­ři­lo hned na začát­ku tiché vody kolem star­tu­jí­cí­ho fes­ti­va­lu. A to nás baví. Humor k fes­ti­va­lu urči­tě pat­ří ať už má jakou­ko­li podo­bu, někdy i nepo­cho­pe­nou, kte­rá nutí divá­ka pře­mýš­let …
Kuře bylo mož­né letos vidět v Pra­ze s mno­ha komen­tá­ři a tak se dosta­lo i k těm, kte­ří fes­ti­val tře­ba vůbec nesledují.

Jak se pod­le vás posu­nu­la pro­pa­ga­ce alter­na­tiv­ní kul­tu­ry v Čechách – ve srov­ná­ní se zbyt­kem Evro­py, pří­pad­ně Vise­grád­ské­ho pro­sto­ru?
Pro­pa­ga­ce nema­in­stre­a­mo­vé akce je oří­šek pro kaž­dý pořá­da­jí­cí tým jaké­ko­li kul­tur­ní akce. Nesta­čí napsat jen osl­ňu­jí­cí jmé­no… je potře­ba se k divá­ko­vi dostat, čas­to i šoko­vat. Umět pře­dat infor­ma­ci nejen dob­ře tex­to­vě, ale pře­de­vším vizu­ál­ně. Obec­ně se domní­vám, že v zahra­ni­čí se sta­ví pro­pa­ga­ce více na fot­ce, bar­vě a kva­lit­ní­mu desig­nu. U nás jsme zase více kre­a­tiv­ní, hra­věj­ší a nebo­jí­me se zkou­šet nové for­my. Ale zále­ží samo­zřej­mě, jest­li se jed­ná o akci v Pra­ze, Olo­mou­ci nebo napří­klad Luha­čo­vi­cích. Znát dob­ře men­ta­li­tu svo­jí loka­li­ty je pros­tě základ. Kaž­dý une­se něco jiné­ho, divá­ka je potře­ba si vychovávat.

Dal­ším cílem podob­ných fes­ti­va­lů je pod­le mě mimo jiné decent­ně a iro­nic­ky nazna­čit, že alter­na­tiv­ní kul­tu­ra kve­te nejen v Pra­ze, ale také v tzv. „regi­o­nech“. Daří se pod­le vás decen­t­ra­li­zo­vat zájem i mimo Pra­hu?
To je jed­ním z našich hlav­ních cílů. Pou­ká­zat na to, že „regi­o­ny“ jsou čas­to dale­ko více kre­a­tiv­ní a nabí­zí pro­gram, o kte­rém se „Pra­žá­ko­vi“ může leda zdát. Pra­ha je zahl­ce­ná, ztrá­cí inti­mi­tu, nemů­že pra­co­vat tak inten­ziv­ně s mapou a his­to­rií mís­ta, ve kte­rém se akce kona­jí a zejmé­na s divá­kem. Vět­ší měs­ta nezna­jí své­ho divá­ka a pro­to je pro orga­ni­zá­to­ry dale­ko snaz­ší jít v této ano­ny­mi­tě „s kůží na trh“. Neris­ku­jí tolik. To je v „regi­o­nech“ samo­zřej­mě dale­ko slo­ži­těj­ší.
Vyni­ka­jí­cí ukáz­kou mimo­praž­ské kul­tu­ry je napří­klad Jičín a jeho Vald­štejn­ská lodžie ve sprá­vě Jiří­ho Vydry, Off­ci­ty a Diva­dlo 29 v Par­du­bi­cích či napří­klad Klu­bArt Opava.

Byl pod­le vás na letoš­ním roč­ní­ku něja­ký hit?
Hity jsou všech­ny pro­jek­ty, poně­vadž pro­gram je sesta­ven prá­vě z hitů všech sed­mi domov­ských scén fes­ti­va­lu. Letos ale nej­víc pře­kva­pi­la sek­ce Nová krev na scé­ně a to zejmé­na před­sta­ve­ní GOG v podá­ní Jiří­ho Šim­ka a Sáry Arn­stei­no­vé. Pře­kva­pi­li a zís­ka­li si pub­li­kum zejmé­na svo­jí ote­vře­nos­tí a nebá­li se odváž­né kon­fron­ta­ce na fes­ti­va­lu, kte­rý navští­vi­lo letos nebý­va­lé množ­ství zahra­nič­ních a regi­o­nál­ních hos­tů. Cha­risma toho­to typu je na poli nové­ho diva­dla potřeba.

V rám­ci fes­ti­va­lu ote­vře­lo Stu­dio ALTA nové pro­sto­ry. Hole­šo­vi­ce jsou čtvr­tí, kte­rá je z něja­ké­ho důvo­du pro uměl­ce atrak­tiv­ní. Mimo Stu­dio ALTA je zde obrov­ská kon­cen­t­ra­ce zají­ma­vých diva­del a akti­vit (Alfréd ve dvo­ře, La Fab­ri­ka, Stu­dio Hrdi­nů, či Jatka78 ). Čím to pod­le vás je?
Hole­šo­vi­ce jsou a vždyc­ky byly vní­ma­né jako veletrž­ní zóna, industri­ál­ní část Pra­hy… a v sou­čas­nos­ti je Pra­ha 7 jed­ním z nej­vý­znam­něj­ších kul­tur­ních klastrů. Nabí­zí svo­bod­ný pro­stor a čas k rea­li­za­ci odváž­ných pro­jek­tů a praž­ský divák ví kde má tako­vou kul­tu­ru hle­dat. Otáz­kou je, jakou kapa­ci­tu tato čtvrť sne­se a zda­li si nebu­dou jed­not­li­vé pro­jek­ty ve výsled­ku navzá­jem kon­ku­ro­vat. Někte­ré z nich se tepr­ve pro­fi­lu­jí. Může­me jen s rados­tí sle­do­vat, jejich mar­ke­tingo­vé stra­te­gie, kte­ré v sou­čas­nos­ti divá­ka zají­ma­jí stej­ně jako pro­jek­ty, jenž promují.