Skončil 13. ročník mezinárodního festivalu Malá inventura. S ředitelkou Adrianou Světlíkovou jsem se mimo jiné bavil o tom, proč jsou podle ní region progresivnější než Praha nebo co činí Holešovice pro umělce tak atraktivní.
Je to otázka, která se nabízí s každou Malou inventuru. Máte možnost srovnat třináct ročníků. Všímáte si kromě posunů v uměleckém směřování i nějaké konkrétní změny v marketingových strategiích?
Malá inventura už vůbec není malá a její název se stal tedy již spíše nadsázkou. Festival po třinácti letech nabízí desítky akcí, je networkingovým setkáním a inventarizace je daleko důslednější. Marketingové strategie jsou hlavní devízou této akce, poněvadž jako hlavní pořadatel festivalu je vždy pečlivě tvoříme a měníme tak, abychom jeden týden v roce poukázali na oblast performativního umění, které dnes již běžně nazýváme nové divadlo.
Festival není však už jen divadelní přehlídkou, ale nabízí prostor pro výtvarné instalace (například současné festivalové Hnízdo ve Veletržním paláci vytvořila výtvarnice Šárka Zahálková z Divadla 29 Pardubice), hudební doprovodné projekty alternativních žánrů (Jan Kunze a jeho melodramatický projekt Hičhaikum) nebo bohatý interaktivní program pro děti.
Před třemi lety jsme začali spolupracovat s animátorem, výtvarníkem a provokatérem Davidem Kakalíkem, který skrze jeho Kuře komentuje a glosuje současnou kulturu, společenskou situaci či jen tak věci a situace kolem nás. Letos vytvořil i ironizující a recesistické Studio na slovíčko, které rozvířilo hned na začátku tiché vody kolem startujícího festivalu. A to nás baví. Humor k festivalu určitě patří ať už má jakoukoli podobu, někdy i nepochopenou, která nutí diváka přemýšlet …
Kuře bylo možné letos vidět v Praze s mnoha komentáři a tak se dostalo i k těm, kteří festival třeba vůbec nesledují.
Jak se podle vás posunula propagace alternativní kultury v Čechách – ve srovnání se zbytkem Evropy, případně Visegrádského prostoru?
Propagace nemainstreamové akce je oříšek pro každý pořádající tým jakékoli kulturní akce. Nestačí napsat jen oslňující jméno… je potřeba se k divákovi dostat, často i šokovat. Umět předat informaci nejen dobře textově, ale především vizuálně. Obecně se domnívám, že v zahraničí se staví propagace více na fotce, barvě a kvalitnímu designu. U nás jsme zase více kreativní, hravější a nebojíme se zkoušet nové formy. Ale záleží samozřejmě, jestli se jedná o akci v Praze, Olomouci nebo například Luhačovicích. Znát dobře mentalitu svojí lokality je prostě základ. Každý unese něco jiného, diváka je potřeba si vychovávat.
Dalším cílem podobných festivalů je podle mě mimo jiné decentně a ironicky naznačit, že alternativní kultura kvete nejen v Praze, ale také v tzv. „regionech“. Daří se podle vás decentralizovat zájem i mimo Prahu?
To je jedním z našich hlavních cílů. Poukázat na to, že „regiony“ jsou často daleko více kreativní a nabízí program, o kterém se „Pražákovi“ může leda zdát. Praha je zahlcená, ztrácí intimitu, nemůže pracovat tak intenzivně s mapou a historií místa, ve kterém se akce konají a zejména s divákem. Větší města neznají svého diváka a proto je pro organizátory daleko snazší jít v této anonymitě „s kůží na trh“. Neriskují tolik. To je v „regionech“ samozřejmě daleko složitější.
Vynikající ukázkou mimopražské kultury je například Jičín a jeho Valdštejnská lodžie ve správě Jiřího Vydry, Offcity a Divadlo 29 v Pardubicích či například KlubArt Opava.
Byl podle vás na letošním ročníku nějaký hit?
Hity jsou všechny projekty, poněvadž program je sestaven právě z hitů všech sedmi domovských scén festivalu. Letos ale nejvíc překvapila sekce Nová krev na scéně a to zejména představení GOG v podání Jiřího Šimka a Sáry Arnsteinové. Překvapili a získali si publikum zejména svojí otevřeností a nebáli se odvážné konfrontace na festivalu, který navštívilo letos nebývalé množství zahraničních a regionálních hostů. Charisma tohoto typu je na poli nového divadla potřeba.
V rámci festivalu otevřelo Studio ALTA nové prostory. Holešovice jsou čtvrtí, která je z nějakého důvodu pro umělce atraktivní. Mimo Studio ALTA je zde obrovská koncentrace zajímavých divadel a aktivit (Alfréd ve dvoře, La Fabrika, Studio Hrdinů, či Jatka78 ). Čím to podle vás je?
Holešovice jsou a vždycky byly vnímané jako veletržní zóna, industriální část Prahy… a v současnosti je Praha 7 jedním z nejvýznamnějších kulturních klastrů. Nabízí svobodný prostor a čas k realizaci odvážných projektů a pražský divák ví kde má takovou kulturu hledat. Otázkou je, jakou kapacitu tato čtvrť snese a zdali si nebudou jednotlivé projekty ve výsledku navzájem konkurovat. Některé z nich se teprve profilují. Můžeme jen s radostí sledovat, jejich marketingové strategie, které v současnosti diváka zajímají stejně jako projekty, jenž promují.