Lenka Vagnerová na cestě

Od té doby, co Len­ka Vag­ne­ro­vá zalo­ži­la svou com­pa­ny, se sta­lo hod­ně věcí. Stří­da­vě odjíž­dě­la do zahra­ni­čí, pra­co­va­la jako rehear­sal direc­tor v Norr­dans ve Švéd­sku. Nyní je koneč­ně na del­ší dobu v Čechách. Nedáv­no odpre­mi­é­ro­va­la insce­na­ci Robin Hood v diva­dle Minor a v sou­čas­nos­ti při­pra­vu­je novou pre­mi­é­ru GOSSIP. A tak je koneč­ně pří­le­ži­tost si popovídat.

Od roku 2012 pra­cu­ješ pod znač­kou Len­ka Vag­ne­ro­vá & Com­pa­ny. Jakou ces­tu od té doby ura­zil sou­bor a jakou ty?
Odstar­to­va­li jsme insce­na­cí Jezd­ci a reprí­zo­vá­ním před­sta­ve­ní Mah Hunt. Já jsem mezi­tím otě­hot­ně­la a v prů­bě­hu těho­ten­ství jsem vytvo­ři­la před­sta­ve­ní La Loba. Potom při­šla kopro­dukč­ní cho­re­o­gra­fie Sor­ce­rer s Feli­xem Lan­de­re­rem, kte­ré­ho jsem potka­la ve Švéd­sku. Když byla Ella dvou­mě­síč­ní, zača­la jsem postup­ně učit a ces­to­vat. Pra­co­va­la jsem v Norr­dans ve Švéd­sku jako rehear­sal direc­tor, ved­la worksho­py a tvo­ři­la před­sta­ve­ní na růz­ných mís­tech Evro­py. A na té ces­tě někam jsem doteď. Nikdy jsem se úpl­ně neza­sta­vi­la. Až teď, když pra­cu­je­me na novém před­sta­ve­ní pro LV&C, jsem na del­ší dobu v Čechách.

Kdo v sou­čas­nos­ti tvo­ří to pří­z­vis­ko com­pa­ny?
Sna­žím se udr­žet si lidi, se kte­rý­mi pra­cu­ji kon­ti­nu­ál­ně. Pat­ří mezi ně napří­klad Radoslav Pio­var­či nebo Andrea Opav­ská. A pak jsou v růz­ných pro­jek­tech růz­ní lidé.

Půso­bi­la jsi někde také jako taneč­ni­ce?
Po poro­du jsem z růz­ných důvo­dů pře­sta­la tan­co­vat. V tuhle chví­li jsem víc cho­re­o­gra­f­ka. Učím. Ale kdy­by se něja­ká zají­ma­vá pří­le­ži­tost naskyt­la, nebrá­ním se tomu.

Nedáv­no pro­běh­la pre­mi­é­ra tvé insce­na­ce Robin Hood v diva­dle Minor? Jak ses ke spo­lu­prá­ci s Mino­rem dosta­la?
Jed­no­ho dne mě zkrát­ka zavo­lal Zde­něk Pechá­ček, ředi­tel diva­dla, s tím, že hle­da­jí člo­vě­ka, kte­rý by pro ně při­pra­vil muzi­kál. Hned mě zau­jal ten žánr. Měla jsem chuť ho zku­sit udě­lat malin­ko jinak. Vyhnout se klišé, kte­ré jsou v muzi­ká­lech zaži­té. Nechtě­la jsem, aby to prvot­ně byla show. Syn­chro­ni­za­ce všech slo­žek v kom­pakt­ní jevišt­ní tvar byla vel­mi zají­ma­vá prá­ce a také výzva.

Jaký si nako­nec našla klíč k Robi­no­vi Hoo­do­vi?
Je důle­ži­té říci, že ten klíč jsme hle­da­li v šir­ším tvůr­čím týmu, tedy se scé­náris­tou Petrem Vodič­kou, scé­no­gra­fem Jaku­bem Kopec­kým, hudeb­ní­mi skla­da­te­li Tomá­šem Vychy­ti­lem a Lubo­mí­rem Noha­vi­cou, kos­tým­ní výtvar­ni­cí Danie­lou Kli­me­šo­vou. Chtě­li jsme se vyhnout dobo­vos­ti. Záro­veň jsme postu­po­va­li pod­le lib­re­ta, kte­ré je napsá­no tro­chu netra­dič­ně. Vel­ký důraz je kla­den na vztah Robi­na s Mari­a­nou v kon­tras­tu s nega­tiv­ní posta­vou Šeri­fa z Not­tingha­mu. Celý děj pro­vá­dí vypra­věč. Neby­lo pro mě zásad­ní, aby se stří­le­lo z luku. Chtě­li jsme zob­ra­zit střet zla a přá­tel­ství a lás­ky, kte­ré nad ním vítězí.

Při­tom jsem ale nemě­la pocit, že by byla posta­va šeri­fa výraz­ně zlá. Zlo není expli­cit­ní, jen čer­né.
Pro­to­že šerif je vlast­ně chudák, vyši­nu­tý blá­zen s vel­kou mocí, kte­rý může být nebez­peč­ný tím, jaké dává pří­ka­zy, ale bez ostat­ních nezmů­že nic. Je to posta­va nadčasová.

Tvůj Robin Hood je cel­ko­vě nad­ča­so­vý a roz­hod­ně není jen pro děti.
Od počát­ku jsem se sna­ži­la o rodin­né před­sta­ve­ní. Zámě­rem bylo vytvo­řit insce­na­ci sro­zu­mi­tel­nou dětem a zají­ma­vou pro dospělé.

Jaká byla spo­lu­prá­ce s her­ci diva­dla Minor? Bylo pro ně těž­ké zvlád­nout taneč­ní par­ty?
Sna­ži­la jsem se najít fyzic­kou akci, kte­rá by byla her­cům při­ro­ze­ná, na kte­ré mohou budo­vat posta­vy a samo­zřej­mě zpí­vat. Pohyb byl pro mne jakousi základ­nou k vytvo­ře­ní situ­a­cí a obra­zů, nechtě­la jsem tvo­řit jen řadu muzi­ká­lo­vých taneč­ků. Šili jsme her­cům pohy­bo­vé čás­ti na míru, vychá­ze­la jsem z jejich indi­vi­du­a­lit a natu­re­lu. Zkou­še­lo se od desí­ti do šes­ti kaž­dý den, což byla vel­mi inten­ziv­ní a sou­stře­dě­ná prá­ce, na kte­rou asi neby­li všich­ni zvyklí. Vzhle­dem k tomu, že jsem chtě­la insce­na­ci sta­vět z vel­ké čás­ti na pohy­bu, to ale bylo nut­né. Kaž­dé ráno byl taneč­ní tré­nink vede­ný Andre­ou Opavskou.

Má u tebe zkou­še­ní vždy jas­ná pra­vi­dla?
Ano. Pro mě je to napros­to zásad­ní. Dlou­ho jsem byla v roli inter­pre­ta, mys­lím, že vím jaké pod­mín­ky per­for­mer potře­bu­je a také mám ráda pořá­dek. Když anga­žu­ji taneč­ní­ky na pro­jekt, chci, aby se věno­va­li jen jemu. Kaž­dé ráno začí­ná tré­nin­kem, kte­rý je zásad­ní pro fyzic­kou i tech­nic­kou pří­pra­vu těla, cel­ko­vě stme­lí tým, nasta­ví atmo­sfé­ru zkou­še­ní a díky tré­nin­kům také před­chá­zí taneč­ník úra­zům. Zkou­ší­me běž­ně 8 hodin den­ně, máme obě­do­vou pau­zu i čas na závě­reč­ný stret­ching. Pra­vi­dla udě­la­jí pořá­dek a záro­veň dají do pro­ce­su zkou­še­ní svobodu.

Robin Hood je legen­da, pohád­ka. Jak se ti do insce­na­ce poda­ři­lo dostat pohád­ko­vost?
Mys­lím, že syn­chro­ni­za­cí všech slo­žek a jis­tou obra­zo­vos­tí. Vel­kou roli hra­je vizu­ál­ní strán­ka, kos­týmy a hud­ba, kte­ré dáva­jí před­sta­ve­ní magič­nost, samo­zřej­mě samot­ný text pís­ní. Vojá­ci tak mají napří­klad na hla­vách mís­to rytíř­ské hel­my kbe­lík. Nepo­u­ží­vá­me kla­sic­ké zbra­ně. Nád­her­ná scé­no­gra­fie a svě­tel­ný design vytvá­ří ilu­zi lesa i hra­du. Skvě­lá hud­ba nese emo­ci, pod­po­ru­je cha­rak­te­ry postav, dává her­cům svo­bo­du a sílu.

Co tě na prá­ci na Robi­no­vi nej­víc fas­ci­no­va­lo?
Lidé. Sešel se oprav­du per­fekt­ní tým v nád­her­ných pod­mín­kách. Ze zkou­še­ní se mi nechtě­lo domů. Mys­lím, že vel­kou roli v tom hra­je prá­vě Zde­něk Pechá­ček, kte­rý Minor milu­je a ze všech je tam pro­to cítit tako­vá rodin­ná atmosféra.

Prá­vě zkou­ší­te nový kus, kte­rý bude mít pre­mi­é­ru 24. 11. v La Fab­ri­ce. Pro­zra­díš nám o něm něco?
Bude se jme­no­vat GOSSIP. Hudeb­ním skla­da­te­lem je Ivan Acher a scé­no­gra­fii vytvá­ří Jakub Kopec­ký. Pra­cu­ji se šes­ti­cí per­for­me­rů, kte­ří mají růz­ný bac­kground. Máme ve sku­pi­ně her­ce, taneč­ní­ka stree­t­dan­ce, nebo tře­ba fran­couz­skou taneč­ni­ci Fan­ny Barrou­qué­re kte­rou jsem si při­vez­la prá­vě z Norr­dans. A jak název napo­ví­dá, zabý­vám se téma­tem pomluv a drbů. Fas­ci­nu­je mě to. Našim před­kům trva­lo dlou­hou dobu, než se infor­ma­ce někam dosta­la. Dneska spous­ta psy­cho­lo­gů říká, že drb je rych­lej­ší než svět­lo. A síla slo­va je mon­stróz­ní. Drb je sil­něj­ší zbraň než jaká­ko­li jiná zbraň, snad­no a rych­le může ublí­žit nebo změ­nit živo­ty lidí od zákla­dů. Pře­čte­te si něco na soci­ál­ních sítích a už nepá­t­rá­te po tom, zda je to prav­da. Bul­vár a média jsou plné fám a drbů nejis­té­ho půvo­du. Hod­ně jsme si poví­da­li o kon­krét­ních pří­pa­dech, kte­ré se sta­ly a z nich jsme vychá­ze­li. Před­sta­ve­ní vol­ně nava­zu­je a roz­pra­co­vá­vá pře­de­šlou kre­a­ci Sor­ce­rer, kde bylo toto téma již v někte­rých situ­a­cích nastoleno.

Máš s něja­kým tako­vým drbem osob­ní zku­še­nos­ti?
To má mys­lím úpl­ně kaž­dý. Člo­věk s tím nemů­že bojo­vat. V něčem je to šílené.

Bude Gos­sip posta­ven na pohy­bu nebo bude spí­še diva­del­ní?
Chci hod­ně pra­co­vat s cha­rak­te­ry postav. Celé se to pro mě děje v pro­stře­dí vel­ké par­ty kte­rá je čas­to líh­ní pro vznik nebo šíře­ní drbů. Tak­že to bude dost diva­del­ní. Tanec je pro mě základ­ní, ale pou­ze do té míry aby nesl a pod­po­řil kon­krét­ní situaci.