Balet Národního divadla Brno zahájil sezónu 2015/16 ojedinělou baletní inscenací, která se stala ikonou jeho současného repertoáru díky své moderní muzikálové stylizaci. Zdá se, že reflexe současnosti do značné míry ovládanou médii a vyjádření nesouhlasu nad touto skutečností choreografiemi Catch 27 a Palindrom funguje. Svědčí o tom i 9. repríza a nedohledná derniéra. Bohužel se však nelze ubránit dojmu, že aktuální témata byla na tvůrce až příliš velkým soustem, které se dá v konečném důsledku požvýkat jen velmi ztuha.
GAME OVER je taneční večer složený ze dvou choreografií Catch 27 a Palindrom vytvořených v produkci brněnských choreografů, členů brněnského baletu Marka a Martina Svobodníkových a Adama Sojky. Choreografie jsou ukázkou průměrného tanečního řemesla. Mísí se v nich klasické baletní pojetí pohybu s prvky současného tance, které však nepřináší mnoho originálních pohybových metafor. Jednotlivé obrazy působí poněkud roztříštěně a bez jasné kontinuity. Rozhodně nelze mluvit o díle, které by přesahovalo svůj rámec a budilo hlubší asociace či analogie s vlastní zkušeností. Navzdory ambicím přivést diváka k hlubšímu uvažování o postavení jedince ve společnosti, jsou tato témata pojata až příliš plošně a prvoplánově.
První část večera, choreografie Catch 27, přináší efektní podívanou s výraznou scénografií, která se však podbízí lacinou líbivostí a kýčem. Plechové barely pomalované graffity, kouř, ladění kostýmů do červené, černé a bílé barvy, pomalovaná kytara jako symbol revolty a zároveň nezkrotné potřeby umělce tvořit a bouřit se vytváří přeplácanou změť jednoduchých a nepříliš nápaditých znaků. Scénografie sice přesně reflektuje rockersko-bluesové prostředí, ale funguje pouze jako vizuální pojetí bez dalšího využití vytvářející významy. Příběh pojednává cestu symbolického talentovaného muzikanta po vzoru Jima Morissona a jiných, které pohltil svět showbyznysu a jejichž společným rysem je, že se ufetovali v symbolickém věku 27 let. Atmosféra velkého života-koncertu silně prostupuje celý nastíněný příběh hlavně díky hudební složce, která se skládá z hitů Davida Bowieho, The Doors Nirvany a dalších. Zároveň se tento zásadní prvek celé choreografie stal jejím největším úskalím, neboť energie obsažená v tanečních figurách nedokáže ustát zničující emotivnost rockové hudby, která pohyb naprosto ubije. Taneční a hudební složka spolu působí poněkud nesourodě. Četné dramaturgické teze popsané v programu v samotné inscenaci zarytě mlčí. Celou choreografii provází určitý druh chaosu, který je způsoben i nemožností tanečníků naladit se na zamýšlenou výpověď díla. Fakt bezrozměrnosti a plochosti choreografie podporuje i krkolomná a přehrávaná herecká interpretace protagonistů příběhu, Dee Mona Martina Svobodníka a The Rockstar obsazenou Adamem Sojkou.
Palindrom renomé večera o něco pozvedá. Čistota pojetí námětu je po „rockovém chaosu“ příjemným odlehčením. Jednoduché kulisy z několika desek připomínají labyrint. Jejich symetrie asociuje obraz prostoru, který se odráží v zrcadle. Scéna je tak sama odrazem samotného názvu choreografie Palindrom. V choreografii je kladen důraz na kontrast mezi davem (ztělesněním mainstreamu) a jedincem. V jednotlivých figurách je tak i vyvažováno rozmístění tanečníků v prostoru, kdy jako na vahách stojí na jedné straně osamocený člověk jdoucí proti proudu a na straně druhé tepající organická masa. Jedinec se z davu vynořuje a zase se v něm ztrácí. Jednotlivec se samozřejmě vymezuje svou jedinečností a originalitou, ale zároveň se vždy ze své přirozenosti vztahuje ke svému okolí a společnosti. Ta si vytváří obecné a mnohdy černobílé hodnoty, kterými jedince ovlivňuje. Atmosféra jednoproudové mainstreamové šedi je nastíněna užitím nepříliš dynamické hudby a přispívají jí i kostýmy, které se skládají z šedé jakoby teplákové soupravy. Eventuální výjimečnost jednotlivých členů davu je zdůrazněna nečekanými pauzami v hudbě, které přispívají i k vytvoření napětí. Vyjádření společenského pesimismu funguje jako leitmotiv, ale jeho záměrná vážnost je zcizena krátkými hereckými výstupy symbolické postavy v podání Martina Svobodníka. Vyjádření znechucení však působí bohužel spíše komicky než jako explicitní apel na uvědomování si náležitosti k mainstreamu a své vlastní originality.
Psáno z reprízy 21. 9. 2015
CATCH 27
Libreto, choreografie, režie: Marek Svobodník
Scéna a light design: Karel Šimek
Kostýmy: Pavel Knolle
Obsazení: Adam Sojka, Martin Svobodník, Markéta Habalová ad.
PALINDROM
Choreografie: Adam Sojka a Martin Svobodník
Scéna: Jitka Gazdošová
Kostýmy: Michaela Savovová
Light design: Michael Kořínek
Obsazení: Arthur Abram, Manuele Bolzonello, Jan Fousek, Alessandro Giovine, Uladzimir Ivanou, Pavel Kolář, Martin Svobodník, Barbora Bielková, Laura Fernandez, Ilaria Ghironi, Anita Glosová, Markéta Habalová, Aki Nishio, Emilia Vuorio