27. a 28. října 2015 zahájila svoji činnost nová nezávislá brněnská taneční platforma Lance Jay Dance. Ve dvou večerech uvedli v donedávna nevyužívaných skladových prostorách brněnské Malé Ameriky svou první choreografii SKLADEM, ve které účinkují členové baletního souboru Národního divadla Brno i profesionální tanečníci odjinud. Vytrženi z nekončících příprav na mé otázky, s humorem jim vlastním, odpověděli producent Michael Kořínek a zakladatelé, choreografové a tanečníci Lance Jay Dance Martin Svobodník a Adam Sojka.
Z čeho vychází název Lance Jay Dance a co si pod tím může Váš potenciální divák představit?
Adam Sojka: Ten název vznikl, tak že jsme chtěli najít něco originálního a nenapadlo nás nic lepšího než spojit příjmení zakladatelů souboru, což je Martin Svobodník a Adam Sojka. A akorát jsme to dali do angličtiny a přidali tanec.
Lance Jay Dance je nově vzniklá platforma, jejíž první inscenace měla premiéru včera. Můžete mi o ní říct něco konkrétnějšího? Co vytváří a čím se hodlá zabývat?
Martin Svobodník: Soudobý tanec.
AS: Máme tendenci se vyjadřovat trošku jinak než je zrovna obvyklé, tak jak to vidíme my. Chceme nabídnout nějakým způsobem originální představení moderního typu. Co to ale znamená? Že u nás určitě neuvidíte nějakou klasiku. Snažíme se využívat pohyb těla nezvyklým způsobem, a tím nejvíce přibližovat divákovi moderní tanec. Všichni tanečníci, se kterými pracujeme, jsou profesionálové, kteří mají vystudovanou konzervatoř, mají klasický základ, ale ten pohybový slovník je v našem případě úplně jiný. Využívá moderní techniku, napětí uvolňování, jiné zakřivení těla a podobně.
Michael Kořínek: Platforma se zabývá soudobým tancem v praxi a to znamená vytvářením choreografie nové, nepřebrané, pouze inspirované nějakým aktuálním děním.
MS: Chceme propojovat tanec s jinými uměleckými druhy.
Včera měla premiéru choreografie SKLADEM. Stojíme v bývalém skladě, jak velký vliv měl výběr prostoru na samotnou choreografii?
AS: Tahle choreografie vznikla na základě tohoto prostoru, který Martin objevil. Byl to sklad, tak nám přišlo jako blbost, dělat tady v bývalém skladě něco jako „Na plovárně“, Labutí jezero nebo cirkus. Ten prostor nás natolik oslovil a zaujal, že jsme si řekli, že chceme udělat inscenaci, která mu nejvíc odpovídá. Takhle vznikl ten koncept.
Osobně v té choreografii vidím téma individuality a jedinečnosti člověka, kterou se mu někdo neustále snaží brát. Zároveň je tam pro mě ale i nádherný druh souznění a pochopení. Zajímá mě ale samozřejmě, jaká byla vaše původní myšlenka?
AS: My jsme to naschvál vystavěli tak, aby si v tom každý našel své a po svém to i pochopil. Protože, když začneme nějakým způsobem konkretizovat naši myšlenku, kterou jsme samozřejmě měli, může být divák ovlivněný tím, že to pochopil jinak a už to bude brát špatně, což jsme nechtěli. Vycházíme ze skladu, kde mohou být v dnešní době i lidi bráni, jako skladový materiál a úplně se nedbá na lidskou stránku. Charaktery mohou být škatulkovány do krabic atd.
Před chvílí jsme náhodou nakousli otázku týkající se nákladů spojených s produkcí takového představení. A tak mě napadá, kde jste například sehnali takové množství krabic?
AS: My jsme měli štěstí, že Martin kontaktoval jednu firmu, která právě vytváří krabice, jestli by nějakým způsobem nechtěli participovat na tomhle projektu. Vypracoval program nebo koncept toho představení, kde bude, pro kterou skupinu je určené a na základě toho, jsme dostali sponzorským darem krabice od firmy Model Group.
Jen tak pro úplnost, jinak si „děláte všechno sami“..
AS + MS: Jasně, od kulisáků po uklízečky. Není to prostě výdělečné.
Zaujal mě výběr hudby, kdo ji vybíral, popř. skládal?
AS: Hudbu jsme vybírali s Martinem, je to hudební koláž, kde se objevuje i jedna autorská píseň, kterou jsme taky dělali my dva, spolu s Petrem Duchalíkem.
Za chvíli začíná první repríza, jak jste spokojeni s tím, jak to tady vypadalo včera? Myslím počet diváků i výsledný tvar…
MS: Jó, pocitově dobrý.
AS: Pocitově jsme spokojeni. Byli bychom rádi za nějaký feedback od diváků, který si myslím, že přijde asi v následujících dnech nebo si to aspoň přejeme. Samozřejmě si myslím, že tuhle inscenaci si každý může pojmout hodně po svém, na každého myslím zapůsobilo a z reakcí uvidíme jak. Ale náš pocit je dobrý. Takže jsme spokojeni.
