Do Ostravy míří Norma! Nejen o tomto novém festivalu jsem si povídal s jeho organizátorem a uměleckým ředitelem holešovického Studia Hrdinů Janem Horákem.
Většina podobných akcí se soustředí do Prahy. Proč jste vybrali Ostravu a co vás na ni láká?
To bylo dílem vyslyšeného přání a setkáním s Markem Pokorným ředitelem místní galerie Plato. V jeden den jsem pocítil chuť se přestěhovat do nějakého jiného kontextu a Ostrava mi přišla jako ideální. V ten samý den zavolal Marek Pokorný, který měl zájem, abychom v jeho Platu hráli představení Studia Hrdinů. Prohlédl jsem si prostory, které byli k dispozici a také díky poloze Ostravy jsem navrhl formát mezinárodní festivalu současného autorského činoherního a pohybového divadla s akcentem na prolínání divadla a výtvarného umění. Na tomto formátu jsme se s Markem více než shodli a začali ho naplňovat.
Myslím, že Ostrava má veliký kulturní potenciál a bylo mi líto, že nevyhrála ono Evropské město kultury. Teď mám ale pocit, že je schopné svůj potenciál rozvinout „takzvaně“ ze spodu a to je vždy cennější než často marnotratné dotování něčeho, co do budoucna není udržitelné.
Rozdělili jste festival na dvě části — polskou a českou. Zajímalo by mě, jestli je to geografickou spřízněností nebo něčím jiným?
To jak mi to rozdělení nakonec dopadlo, mě trochu mrzí, protože to vybízí k zjednodušující koncepci konfrontace, tak to ale rozhodně není. Festival Norma je ve svém prvním ročníku trochu torzem původní koncepce, která se neomezovala pouze polským a českým divadlem. Je ale logické, že první ročník, takto specificky směřovaného festivalu nemůže získat nijak závratné dotace.
Oba dva dny jsou propojeny určitým konceptuálním přístupem k divadlu a divadelnosti. Tento pohled na divadlo je zatím minoritní, ale právě tyto přesahy dovolují větší svobodu v rámci divadelního jazyka. Pohybové divadlo s tímto principem již pracuje déle, pro takzvanou činohru je to něco nového.
Takže dramaturgie jednotlivých dní má svojí logiku, která nevychází z konfrontace, ale je obsahově-žánrovými celky.
Ty i Michal Pěchouček jste připravili pro retrospektivní výstavu Jána Mančušky v pražské Městské knihovně performance Tato linka sleduje pohyb mé ruky, kterou uvádíte také v Ostravě. Budete ji přenášet také k vám do Studia?
Tento projekt vznikl pro GHMP a přestože jsme s kurátorem výstavy nechali otevřené, kde se bude prezentovat, nakonec se ukázalo jako nejsmysluplnější projekt prezentovat přímo v expozici. V Ostravě jsme se rozhodli pro negalerijní prostor, to nám dovoluje dramaturgický koncept festivalu, kde není potřebná taková doslovnost. V jednání je uvedení performance v rámci přesunutí výstavy do Brna a Bratislavy. O uvedení ve Studiu Hrdinů neuvažujeme.
Myslíš si, že jsme v dostatečném kontaktu s polskými tvůrci?
To nedokážu posoudit, já se o polské divadlo průběžně zajímám, narazil jsem zde na velmi svobodomyslnou skupinu lidí více méně sólově se zabývajících pohybovým divadlem, právě jako konceptuální syntéze různých převážně výtvarných přístupů.
V Činoherní sféře, v jejíž orientaci mi často pomáhá Magda Jiřičková Stojowská, ale i jiní, mám často pocit, že jsou daleko důslednější, vášnivější a epičtější, což je pro mě na druhou stranu často problematické. Rozhodně mám ale nedostatky v orientaci v rámci polského divadla, z toho mála co jsem ale viděl, ale vím, že jeho znalost by to české mohlo v mnohém inspirovat.
Festival NORMA je nejen personálně spjatý se Studiem Hrdinů. Budete na spolupráce z Ostravy navazovat také u vás v divadle?
To bych rád, ale nebudeme si to teď zřejmě moct dovolit, nicméně plánuji některé věci v budoucnu přivážet. První ročník tvoří dramaturgický celek, který by divák měl jako takový vnímat. Aby mohl lépe porozumět koncepci prvního ročníku festivalu Norma, měl by ideálně vnímat jednotlivé dny jako celky a shlédnout všechny projekty, což není časově zas tak náročné, obsahově již více.
Studio Hrdinů tvoří v prvním ročníku významný programový element, to by ale do budoucna neměla být norma, v této chvíli to má svou dramaturgickou, ale i ekonomickou logiku.
Jaké máte s festivalem plány do budoucna?
Co nejlépe naplnit náš zřejmě nejdelší festivalový podtitul: Mezinárodní festival současného autorského činoherního a pohybového divadla s akcentem na syntézu divadla a výtvarného umění. Pokud to tedy někoho bude zajímat.