Jan Horák: Ostrava má potenciál

foto: Michala Kášová

Do Ost­ra­vy míří Nor­ma! Nejen o tom­to novém fes­ti­va­lu jsem si poví­dal s jeho orga­ni­zá­to­rem a umě­lec­kým ředi­te­lem hole­šo­vic­ké­ho Stu­dia Hrdi­nů Janem Horákem. 

Vět­ši­na podob­ných akcí se sou­stře­dí do Pra­hy. Proč jste vybra­li Ost­ra­vu a co vás na ni láká?

To bylo dílem vysly­še­né­ho přá­ní a setká­ním s Mar­kem Pokor­ným ředi­te­lem míst­ní gale­rie Pla­to. V jeden den jsem pocí­til chuť se pře­stě­ho­vat do něja­ké­ho jiné­ho kon­tex­tu a Ost­ra­va mi při­šla jako ide­ál­ní. V ten samý den zavo­lal Marek Pokor­ný, kte­rý měl zájem, abychom v jeho Pla­tu hrá­li před­sta­ve­ní Stu­dia Hrdi­nů. Pro­hlé­dl jsem si pro­sto­ry, kte­ré byli k dis­po­zi­ci a také díky polo­ze Ost­ra­vy jsem navr­hl for­mát mezi­ná­rod­ní fes­ti­va­lu sou­čas­né­ho autor­ské­ho čino­her­ní­ho a pohy­bo­vé­ho diva­dla s akcen­tem na pro­lí­ná­ní diva­dla a výtvar­né­ho umě­ní. Na tom­to for­má­tu jsme se s Mar­kem více než shod­li a zača­li ho naplňovat.

Mys­lím, že Ost­ra­va má veli­ký kul­tur­ní poten­ci­ál a bylo mi líto, že nevy­hrá­la ono Evrop­ské měs­to kul­tu­ry. Teď mám ale pocit, že je schop­né svůj poten­ci­ál roz­vi­nout „tak­zva­ně“ ze spo­du a to je vždy cen­něj­ší než čas­to mar­no­trat­né doto­vá­ní něče­ho, co do budouc­na není udržitelné.

Roz­dě­li­li jste fes­ti­val na dvě čás­ti — pol­skou a čes­kou. Zají­ma­lo by mě, jest­li je to geo­gra­fic­kou spří­z­ně­nos­tí nebo něčím jiným?
To jak mi to roz­dě­le­ní nako­nec dopadlo, mě tro­chu mrzí, pro­to­že to vybí­zí k zjed­no­du­šu­jí­cí kon­cep­ci kon­fron­ta­ce, tak to ale roz­hod­ně není. Fes­ti­val Nor­ma je ve svém prv­ním roč­ní­ku tro­chu tor­zem původ­ní kon­cep­ce, kte­rá se neo­me­zo­va­la pou­ze pol­ským a čes­kým diva­dlem. Je ale logic­ké, že prv­ní roč­ník, tak­to spe­ci­fic­ky smě­řo­va­né­ho fes­ti­va­lu nemů­že zís­kat nijak závrat­né dotace.

Oba dva dny jsou pro­po­je­ny urči­tým kon­cep­tu­ál­ním pří­stu­pem k diva­dlu a diva­del­nos­ti. Ten­to pohled na diva­dlo je zatím mino­rit­ní, ale prá­vě tyto pře­sa­hy dovo­lu­jí vět­ší svo­bo­du v rám­ci diva­del­ní­ho jazy­ka. Pohy­bo­vé diva­dlo s tím­to prin­ci­pem již pra­cu­je déle, pro tak­zva­nou čino­hru je to něco nového.

Tak­že dra­ma­tur­gie jed­not­li­vých dní má svo­jí logi­ku, kte­rá nevy­chá­zí z kon­fron­ta­ce, ale je obsa­ho­vě-žán­ro­vý­mi celky.

Ty i Michal Pěchou­ček jste při­pra­vi­li pro retrospek­tiv­ní výsta­vu Jána Man­čuš­ky v praž­ské Měst­ské knihov­ně per­for­man­ce Tato lin­ka sle­du­je pohyb mé ruky, kte­rou uvá­dí­te také v Ost­ra­vě. Bude­te ji pře­ná­šet také k vám do Stu­dia?
Ten­to pro­jekt vzni­kl pro GHMP a přes­to­že jsme s kurá­to­rem výsta­vy necha­li ote­vře­né, kde se bude pre­zen­to­vat, nako­nec se uká­za­lo jako nej­smys­lu­pl­něj­ší pro­jekt pre­zen­to­vat pří­mo v expo­zi­ci. V Ost­ra­vě jsme se roz­hod­li pro nega­le­rij­ní pro­stor, to nám dovo­lu­je dra­ma­tur­gic­ký kon­cept fes­ti­va­lu, kde není potřeb­ná tako­vá doslov­nost. V jed­ná­ní je uve­de­ní per­for­man­ce v rám­ci pře­su­nu­tí výsta­vy do Brna a Bra­ti­sla­vy. O uve­de­ní ve Stu­diu Hrdi­nů neuvažujeme.

Mys­líš si, že jsme v dosta­teč­ném kon­tak­tu s pol­ský­mi tvůr­ci?
To nedo­ká­žu posou­dit, já se o pol­ské diva­dlo prů­běž­ně zají­mám, nara­zil jsem zde na vel­mi svo­bo­do­my­sl­nou sku­pi­nu lidí více méně sólo­vě se zabý­va­jí­cích pohy­bo­vým diva­dlem, prá­vě jako kon­cep­tu­ál­ní syn­té­ze růz­ných pře­váž­ně výtvar­ných přístupů.

V Čino­her­ní sfé­ře, v jejíž ori­en­ta­ci mi čas­to pomá­há Mag­da Jiřič­ko­vá Sto­jowská, ale i jiní, mám čas­to pocit, že jsou dale­ko důsled­něj­ší, váš­ni­věj­ší a epič­těj­ší, což je pro mě na dru­hou stra­nu čas­to pro­ble­ma­tic­ké. Roz­hod­ně mám ale nedo­stat­ky v ori­en­ta­ci v rám­ci pol­ské­ho diva­dla, z toho mála co jsem ale viděl, ale vím, že jeho zna­lost by to čes­ké moh­lo v mno­hém inspirovat.

Fes­ti­val NORMA je nejen per­so­nál­ně spja­tý se Stu­di­em Hrdi­nů. Bude­te na spo­lu­prá­ce z Ost­ra­vy nava­zo­vat také u vás v diva­dle?
To bych rád, ale nebu­de­me si to teď zřej­mě moct dovo­lit, nicmé­ně plá­nu­ji někte­ré věci v budouc­nu při­vá­žet. Prv­ní roč­ník tvo­ří dra­ma­tur­gic­ký celek, kte­rý by divák měl jako tako­vý vní­mat. Aby mohl lépe poro­zu­mět kon­cep­ci prv­ní­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu Nor­ma, měl by ide­ál­ně vní­mat jed­not­li­vé dny jako cel­ky a shléd­nout všech­ny pro­jek­ty, což není časo­vě zas tak nároč­né, obsa­ho­vě již více.

Stu­dio Hrdi­nů tvo­ří v prv­ním roč­ní­ku význam­ný pro­gra­mo­vý ele­ment, to by ale do budouc­na nemě­la být nor­ma, v této chví­li to má svou dra­ma­tur­gic­kou, ale i eko­no­mic­kou logiku.

Jaké máte s fes­ti­va­lem plá­ny do budouc­na?
Co nej­lé­pe napl­nit náš zřej­mě nejdel­ší fes­ti­va­lo­vý podti­tul: Mezi­ná­rod­ní fes­ti­val sou­čas­né­ho autor­ské­ho čino­her­ní­ho a pohy­bo­vé­ho diva­dla s akcen­tem na syn­té­zu diva­dla a výtvar­né­ho umě­ní. Pokud to tedy něko­ho bude zajímat.

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Od Martin Macháček

Bývalý editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FF MU v Brně, dávný spolupracovník studentské platformy divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a nedávno i festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Tři sezóny působil jako člen dramaturgické rady České taneční platformy. V současnosti zasedá v dramaturgické radě festivalu Regiony v Hradci Králové a je členem činoherní komise Cen Thálie. Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."