Nedávno byl zvolen komisemi Národního divadla – (jednou Garanční a jednou oborovou) Filip Barankiewicz, sólista Stuttgartského baletu, nástupcem Petra Zusky na postu šéfa baletu Národního divadla.
Připusťme, že to bylo celkem překvapení, které vzbudilo řadu otázek. Jedna z nich se týká koncepce, jíž budoucí šéf baletu přesvědčil komisi, že je nejlepším kandidátem na tento významný post. Prý bude vbrzku publikována na webu ND. Než budeme mít příležitost hovořit s Filipem Barankiewiczem, položili jsme tři otázky stávajícímu šéfovi baletu. Odpověděl na dvě. Za třetí se budeme muset vydat výš!
S jakým pocitem opouštíte post šéfa baletu? Co považujete za svůj největší úspěch a co cítíte, že byste udělal jinak.
Na to, s jakým pocitem opouštím post šéfa Baletu, se mne zeptejte až v červnu 2017. Do té doby mám před sebou ještě dva a půl roku, což je stále poměrně dlouhá doba. Nicméně se mohu zmínit o svém současném pocitu, který mne mimochodem přiměl učinit rozhodnutí, že po 15 letech šéfování ukončím. Během festivalu Petr Zuska Gala X v roce 2012 jsem poprvé začal přemítat o tom, kdy a komu bych soubor rád předal. Tehdy jsem měl za sebou 10 let s „původním“ Baletem Národního divadla a před sebou další výzvu – připojení Státní opery a nový velký soubor – Český národní balet. Dalších pět let v jeho čele mi přijde tak přesně akorát. Pomalu nastává čas na závan nového, čerstvého větru a to jak pro soubor, tak i pro mne samotného. Cítím, že se chci věnovat více sobě samému a své tvorbě, jejíž výseč bych rád rozšířil i do nebaletních uměleckých sfér…
A největší úspěch? No, podívejte se na to, jak soubor dnes vypadá, na jeho světový repertoár, na jeho dlouholetou průměrnou návštěvnost, na výčet jeho zájezdových destinací…
Jinak a „lépe“ bych dnes zpětně dělal jistě nejednu věc. Alespoň mám ten pocit. Jenže, je to nesmysl. Žádné „kdyby“ neexistuje. Zaplať pánbůh, bylo to tak, jak to bylo a snad to tak ještě těch 30 měsíců vydrží.
Podle zpráv z médií jste svého nástupce doporučil vy — s jakými argumenty?
Ano, to je pravda. Zhruba před rokem, kdy jsme začali s ředitelem Burianem řešit budoucnost Baletu ND, byl jsem to já, kdo mu představil t.č. prvního sólistu Stuttgartského baletu Filipa Barankiewicze. Filip se nyní s kariérou tanečníka pozvolna loučí, je skvělým pedagogem pracujícím již s mnoha světovými soubory a neméně významným koučem, který nastudovává díla Johna Cranka. To však nebylo zdaleka mou hlavní motivací. Filipa znám dobře už více než 10 let. Velmi si ho vážím umělecky, lidsky i osobně. Je to člověk s obrovskými mezinárodními zkušenostmi a kontakty. Zná náš soubor a soubor jeho. Je původem Polák, takže česky, což je v Národním divadle téměř nezbytné, bude umět velice rychle. A co je nejdůležitější – má přesah. Inteligenčně, emocionálně i sociálně. Dokáže naslouchat a také říci rezolutní NE. Má jasnou vizi a zároveň velkorysý prostor pro zdravý kompromis…
Zkrátka, po téměř 13 letech šéfování vím, co je pro tento job nezbytné. Filip Barankiewicz tím disponuje. To, že není sám choreograf nevadí. Naopak to v lecčems může být i jistá výhoda.
Proč v komisi, která rozhodovala o novém šéfovi našeho nejvýznamnějšího baletního tělesa, nebyl žádný domácí kritik, teoretik či zástupce profesní organizace?
Toto, obávám se, už není otázka pro mne. Výběr celé komise byl plně v kompetenci pana ředitele Jana Buriana. Takže, je to téma pro něj.
Děkujeme – doptáme se.
