Vidět a slyšet vše, ale s dostatečným rozestupem – Festival NASTEVŘENO 2021

foto: Bettula Huclová

Kul­tur­ní cen­t­rum Moving Stati­on naste­vře­lo v Plzni let­ní fes­ti­va­lo­vou sezó­nu. Mož­ná se teď ptá­te, cože to udě­la­li? Míst­ní pub­li­kum rozu­mí, mimo plzen­ští si mís­to spe­ci­fic­ké­ho výra­zu dosa­dí „ote­vře­li, poo­tevře­li“. Od 27. – 30. květ­na se do veřej­né­ho pro­sto­ru měs­ta Plz­ně vrá­til fes­ti­val nové­ho diva­dla a per­for­man­ce NASTEVŘENO. Lep­ší zahá­je­ní fes­ti­va­lo­vé sezó­ny bych po dlou­hé koro­na­vi­ro­vé odml­ce hle­da­la těž­ce. Akce kaž­do­roč­ně „poo­teví­rá“ nejen fes­ti­va­lo­vou sezó­nu, léto a veřej­ný pro­stor, ale záro­veň je „ote­vřen“ mla­dým začí­na­jí­cím uměl­cům. Hlav­ní (offli­ne) pro­gram se ode­hrá­val v růz­ných čás­tech cen­t­ra Plz­ně a oko­lí Moving Stati­on na Již­ním Před­měs­tí. Stej­ně nabi­tý byl i onli­ne pro­gram, kte­rý nabí­dl divá­kům fes­ti­va­lo­vou video­té­ku před­sta­ve­ní od diva­del­ních a taneč­ních sou­bo­rů z celé­ho Čes­ka. Tře­tí čás­tí fes­ti­va­lu byly výsta­vy, roz­mís­tě­né pře­váž­ně v oko­lí Moving Station.

Kaž­dý fes­ti­va­lo­vý divák zná tu neo­do­la­tel­nou tou­hu vidět a zažít všech­no, což se ale vět­ši­nou nezda­ří. Bohu­žel, ani mně. V násle­du­jí­cích odstav­cích tedy nabíd­nu repor­táž­ní výběr toho, jak jsem si fes­ti­va­lo­vý pro­gram sesta­vi­la já.

Tohle jsem si vždyc­ky chtěl zkusit
Fes­ti­val sice ofi­ci­ál­ně zahá­ji­la per­for­man­ce Mani­fest tan­ce před budo­vou nádra­ží na Již­ním Před­měs­tí, ale můj divác­ký pro­gram začal o den poz­dě­ji na audio walk per­for­man­ce Hang out Eliš­ky Brt­nic­ké. Tato vel­mi výrazná novo­cir­ku­so­vé artist­ka, taneč­ni­ce a per­for­mer­ka, ve své nej­no­věj­ší tvor­bě téma­ti­zu­je dia­log s veřej­ným pro­sto­rem. Zatím­co pre­mi­é­ra pro­běh­la v praž­ském KD Mlejn, kde divá­ci se slu­chát­ky pozo­ro­va­li Brt­nic­kou na stře­še budo­vy, v Plzni ji divá­ci moh­li zpo­zo­ro­vat na Ang­lic­kém nábře­ží nebo na mos­tech Milé­nia a želez­nič­ním. Zasa­ze­ním dale­ko od diva­del­ních budov, se dia­log navá­za­ný s veřej­ným pro­sto­rem, o jeho bez­peč­nos­ti a sta­no­ve­ných nor­mách, ješ­tě pro­hlou­bil. Kdo někdy nechtěl pře­sko­čit zábrad­lí a jít pro­zkou­mat pilí­ře mos­tu z blíz­ka? Z ne jed­něch divác­kých úst zazně­la věta: „Tohle jsem si vždyc­ky chtěl vyzkou­šet.“. Více se o pre­mi­é­ře dočte­te v mojí recen­zi ZDE.

Blí­že cen­t­ru Plz­ně násled­ně navá­za­lo Diva­dlo Con­ti­nuo se zkrá­ce­nou ver­zí insce­na­ce Hic Sunt Dra­co­nes. S pozmě­ně­nou pří­hod­nou větou v názvu „tady žijí dra­ci“, kte­rá se zapi­so­va­la do nepro­zkou­ma­ných míst v mapách, se i tři vel­mi spe­ci­fic­ké posta­vy bez hla­vy v dlou­hých kabá­tech, vyda­ly pro­zkou­má­vat své oko­lí. Děsi­vé bytos­ti z jiné­ho svě­ta, se postup­ně měni­ly spí­še v přá­tel­ská stvo­ře­ní se sklo­nem ke klep­to­man­ství. Bohu­žel, nemo­hu posou­dit nako­lik se fes­ti­va­lo­vé před­sta­ve­ní liší od své „plné ver­ze“. I tak bych zmí­ni­la pre­ciz­ní prá­ci s tělem a ges­tem per­for­me­rek, kte­ré se muse­ly obe­jít bez mimic­kých pro­střed­ků, stej­ně jako dra­ma­tur­gii jed­not­li­vých situ­a­cí, gagů a prá­ci s pro­sto­rem. Per­for­man­ce ovšem neby­la jas­ně uza­vře­na, což ale moh­lo zapří­či­nit prá­vě její zkrácení.

Posled­ním páteč­ním fes­ti­va­lo­vým zážit­kem byla show PiN­KBUS na uli­ci před Moving Stati­on. PiN­KBUS nese zna­ky kaba­re­tu, vari­e­té i bur­le­sque. Tvůr­ci navá­za­li na sil­nou tra­di­ci jakož­to feno­mé­nu queer kaba­re­tů. Divo­kým plzeň­ským veče­rem pro­vá­ze­ly dvě mode­rá­tor­ky, kte­ré pro­vo­ka­ce­mi při­pra­vo­va­ly pub­li­kum na stá­le záři­věj­ší a odváž­něj­ší výstu­py jed­not­li­vých drag que­ens. Pub­li­kum moh­lo obdi­vo­vat oprav­do­vé nobles­ní krá­lov­ny s doko­na­lým make-upem a osl­ni­vým kos­tý­mem a záro­veň gra­du­jí­cí komi­ku v jejich ske­čích. Díky vystr­če­ní show před Moving Stati­on na vcel­ku ruš­nou uli­ci, dochá­ze­lo během veče­ra k inter­ak­cím, kte­ré by se v uza­vře­ném klu­bu neu­dá­ly – počí­na­je kolemjdou­cí mamin­kou dvou malých dětí, kte­rá díky své nad­še­né čtyř­le­té dce­ři, shléd­la téměř celou drag show, až po pohor­še­nou star­ší paní, kte­rá něko­li­krát pře­šla kolem a nesou­hlas­ně krou­ti­la hla­vou. I díky tomu, se sku­pi­ně uměl­ců poda­ři­lo dostát jed­no­mu ze svých cílů – otevřít dis­ku­si o sexu­a­li­tě, naho­tě, kul­tu krá­sy a spo­le­čen­ských normách.

Nasaď si slu­chát­ka a poslouchej
Sobot­ní pro­gram zahá­ji­la na Moving Stati­on Alyssa Dilland se svou hudeb­ní per­for­man­ce. Tu pro­vá­ze­la série růz­ných „kata­strof“ počí­na­je zvu­če­ním, kdy omy­lem zmáčk­nu­tá tla­čít­ka na jejím key­bo­ar­du vydá­va­la nechtě­né zvu­ky, což poté pro­vá­ze­lo celou show. Její hudeb­ní talent a osl­ňu­jí­cí hlas tyto tech­nic­ké „neho­dy“ vyrov­ná­va­ly, přes­to, na celém vystou­pe­ní zane­cha­ly nechtě­ný pocit zby­teč­ně pod­ce­ně­né pří­pra­vy. „Koro­na­vi­ro­vá ver­ze“, uve­de­ná na fes­ti­va­lu show patr­ně vůbec neprospěla.

Mé dal­ší kro­ky ved­ly zpět do cen­t­ra měs­ta, kde jsem nara­zi­la na vel­mi mla­dou sku­pi­nu PES5 a jejich výtvar­nou per­for­man­ce v pohy­bu. Sku­pi­na pěti per­for­me­rů slo­že­ná ze stu­den­tů ate­li­é­ru mal­by fakul­ty desig­nu a umě­ní na Zápa­do­čes­ké Uni­ver­zi­tě v Plzni téma­ti­zo­va­la blíz­ké setká­ní, kte­rá se udá­la jen na malý moment a poté pomi­nu­la. Ane­bo vůbec nepro­běh­la. Cel­ko­vé vyzně­ní per­for­men­ce dopl­nil fakt, že ji sko­ro nikdo nevi­děl. Krom dvou foto­gra­fů a jed­no­ho divá­ka, sku­pi­nu nená­pad­ně a rych­le obkres­lu­jí­cí navzá­jem svá těla, nikdo aktiv­ně nesle­do­val. Po per­for­me­rech zby­ly jen obry­sy jejich těl nama­lo­va­né kří­dou. Vzá­jem­né setká­ní s nimi tedy mož­ná pro­běh­lo, ale minu­lo se v čase.

Mezi­tím, se na náplav­ce řeky Rad­bu­zy, pod mos­tem U Jána, ode­hrá­la před­pre­mi­é­ra per­for­man­ce Micha­e­ly Daš­ko­vé This is not about me! Pro­jekt tří spo­lu­pra­cu­jí­cích uměl­kyň – Micha­e­ly Daš­ko­vé, Céci­le da Cos­taMari­ky Smre­ko­vé téma­ti­zu­je klišé v poli­ti­ce – před­vo­leb­ní kam­pa­ně, pla­né sli­by a plyt­ké frá­ze. Před pub­li­kum před­stou­pi­la žena v bílé koši­li, čer­ných kalho­tách, kra­va­tě a hla­vo­vým mik­ro­fo­nem. Jako beze­lstný busi­nessman či tele­fon­ní ope­rá­tor, nám s leh­kou úklo­nou nabí­ze­la své slo­vo a prav­du. Svůj pro­dukt. Z líbi­vé­ho a klid­né­ho pro­slo­vu se ale postup­ně stá­va­la kře­čo­vi­tá a gro­tesk­ní paro­die. Slo­va se jí zadr­há­va­la, opa­ko­va­la, vyvra­ce­la dří­ve řeče­né teze. Per­for­mer­ka svůj pro­slov zača­la v ang­lič­ti­ně, násled­ně pře­šla do češ­ti­ny a něm­či­ny. Jazyk ale není pod­stat­ný, je jen ilu­stra­cí toho, že poli­tic­ké tla­chy jsou nad­ná­rod­ní zále­ži­tos­tí. Pro­slov poma­lu začí­ná pro­sa­ko­vat i do těla. Věty ho pat­řič­ně mode­lu­jí, pod jejich tíhou sebou šku­be a pro­hý­bá se. Prá­ce s mlu­ve­ný pro­je­vem a důra­zem na jed­not­li­vé myš­len­ky je doko­na­lá. Daš­ko­vá ho pre­ciz­ně dopro­vá­zí ges­tem, kte­ré pod­tr­hu­je cel­ko­vé vyzně­ní této absurd­ní situ­a­ce. Jako pomy­sl­nou třeš­nič­kou na dor­tu je opět skvě­le zvo­le­né her­ní mís­to. Pod mos­tem se nám (jako­by mimo­cho­dem) dokon­ču­je závě­reč­ný obraz pro­mě­ny úspěš­né­ho a líbi­vé­ho poli­tic­ké­ho líd­ra, na pochyb­né­ho podo­mní­ho obchod­ní­ka se sli­by a frá­ze­mi, kte­ré se nikdy nevyplní.

Dal­ší fes­ti­va­lo­vé dění pokra­čo­va­lo jen o pár kro­ků dál na sou­to­ku Mže a Rad­bu­zy, kde upro­střed par­ku sou­bor Le Caba­ret Noma­de roz­lo­žil své kočov­né diva­dlo pro jed­no­ho divá­ka. Čty­ři per­for­me­ři umís­tě­ní zády k sobě v kru­hu, s malou skříň­kou na bři­še, si po jed­nom zva­li při­hlí­že­jí­cí, aby se posa­di­li na při­pra­ve­nou žid­li napro­ti nim. Divá­ci dosta­li slu­chát­ka a jen pro ně se ote­vře­la skříň­ka a odha­li­la tak pří­běhy sleč­ny, kte­rá se zami­lo­va­la do cir­ku­sá­ka, dal­ší o naděj­ném cyk­lis­to­vi nebo hol­čič­ce, co se sna­ží najít své koře­ny. Nej­ví­ce mě dojal pří­běh o milo­va­né babič­ce, kte­rý vyprá­ví její vnuč­ka. Hra­cí skříň­ka, ve kte­ré se pří­běh ode­hrá­val, měla podo­bu zmen­še­ni­ny sta­ré alma­ry, kte­rá postup­ně poo­tevře­la všech­ny šuplí­ky, ukrý­va­jí­cí bylin­ky, zázrač­né siru­py pro­ti kaš­li, dět­ské kres­by a vzpo­mín­ky. La Caba­ret Noma­de jako vypra­věč pří­bě­hů a tvůr­ce intim­ní magic­ké atmo­sfé­ry opět nezklamal.

Posled­ní polož­kou na sobot­ním pro­gra­mu byl expe­ri­men­tál­ní pro­jekt Repro­duk­tor gala­xie kom­ple­xu. Park u Mlýn­ské strou­hy po dobu koná­ní akce pokrý­val wifi sig­nál a návštěv­ní­ci si na svých tele­fo­nech moh­li vyhle­dat strán­ku s audi­o­na­hráv­kou a násle­do­vat poky­ny k pohy­bu, zasta­ve­ní či pozo­ro­vá­ní oko­lí. Lou­ka se zapl­ni­la při­bliž­ně dva­ce­ti náhod­ný­mi účast­ní­ky, kte­ří spo­leč­ně vytvo­ři­li pod­le audio návo­du pro­sto­ro­vou kom­po­zi­ci. Po dozně­ní nahráv­ky roz­padla a její akté­ři se rozu­tek­li do všech kou­tů Plzně.

Vydat se na cestu
Fes­ti­va­lo­vá nedě­le zača­la na stro­mě ve Sme­ta­no­vých sadech. Novo­cir­ku­so­vý pro­jekt s názvem Hnízdo na nit­kách umě­lec­ké sku­pi­ny Fysio ART tema­ti­zu­je, jaké to je popr­vé opus­tit ochra­nář­skou náruč mámy a vzlét­nout. K vyprá­vě­ní vel­mi vol­né­ho pří­bě­hu vyu­ží­va­li tvůr­ci novo­cir­ku­so­vé dis­ci­plí­ny, kte­ré zde lze vní­mat jako zástup­né sym­bo­ly. Závěs­ný kruh tu před­sta­vo­val bez­peč­ný pro­stor vajíč­ka, nao­pak závěs­ná šála sym­bo­li­zo­va­la svo­bo­du, dospě­lost a roz­ta­že­ní kří­del. Vel­mi cit­li­vě tvůr­ci pra­cu­jí i s inter­ak­ti­vi­tou, v rám­ci kte­ré se dět­ská par­ti­ci­pa­ce sta­la klí­čem k závě­reč­né poin­tě (malé ptá­če se musí osa­mo­stat­nit a vzlét­nout, pro­to­že máma už má v hnízdě jiná malá ptáčata).

Posled­ní dvě per­for­man­ce se ode­hrá­ly opět na Moving Stati­on. Prv­ní z nich, Zrca­dlo­vá stez­ka od Ka3Ka3 se sklá­da­la z něko­li­ka zasta­ve­ní na krát­ké ces­tě napříč nádra­žím. Posta­va prů­vod­ky­ně v upnu­tém kos­tý­mu a se zrca­dlo­vý­mi brý­le­mi na hla­vě, postup­ně uka­zo­va­la účast­ní­kům per­for­man­ce ces­tu z lesk­lých ploch, zrca­del růz­ných veli­kos­tí a v nepo­sled­ní řadě, odraz ve vodě. Ces­ta se ode­hrá­la v tichu a poma­lém medi­ta­tiv­ním tem­pu. Nava­zo­vá­ní kon­tak­tu s divá­kem bylo mini­mál­ní. Jed­na­lo se patr­ně o pouť, kte­rou kaž­dý musel absol­vo­vat sám.

Závě­reč­ná per­for­man­ce s názvem Není to hrač­ka od sku­pi­ny SZ2 taneč­ní gru­pa, se nes­la v cela opač­né ener­gii. Od prv­ní čás­ti, ve kte­ré per­for­mer­ka Bar­bo­ra Rokos­zo­vá cupi­ta­la přes nástu­piš­tě v kos­tý­mu z plyšá­ků, přes dal­ší s vel­mi jed­no­du­chých objek­to­vým diva­dlem, nekon­čí­cí taneč­ní smyč­ku s variu­jí­cím tem­pem až po úpl­ný závěr v hlí­ně. Má prv­ní aso­ci­a­ce k těm­to slo­že­ným vel­mi vizu­ál­ně i sty­lo­vě odliš­ným čás­tem, smě­řo­va­ly k růz­ným eta­pám živo­ta. Oba­le­ni plyšá­ky si bez­sta­rost­ně uží­vá­me dět­ství, pak při­chá­zí prv­ní inter­ak­ce (žvatla­jí­cí plyšá­ci do mik­ro­fo­nu), dospě­lost v podo­bě neko­neč­né smyč­ky, kte­rou pře­ru­ší až smrt. Cho­re­o­gra­fie před­sta­vi­la divá­kům nápa­di­tý pohy­bo­vý mate­ri­ál, kte­rým doká­za­la per­for­mer­ka svým výraz­ným pro­je­vem vypl­nit celý pro­sto­rem vla­ko­vé­ho nástu­piš­tě na Moving Stati­on. SZ2 taneč­ní gru­pa (pro mě zce­la nový objev) si roz­hod­ně zaslou­ží pat­řič­nou pozornost.

Na správ­ném mís­tě, ve správ­ný čas
Všech­ny per­for­men­ce fes­ti­va­lu NASTEVŘENO byly umís­tě­ny do vhod­ně míst, což vždy není u ven­kov­ních fes­ti­va­lo­vých pro­duk­cí samo­zřej­mos­tí. Zvo­le­né loka­ce per­for­man­ce dopl­ňo­va­ly nebo jim při­dá­va­ly novou význa­mo­vou rovi­nu (napří­klad per­for­man­ce This is not about me!). Krom mís­ta, bych vyzdvih­la i dra­ma­tur­gii fes­ti­va­lu, kte­rá před­sta­vi­la divá­kům před­ní čes­ké uměl­ce sou­čas­né tvor­by (Eliš­ku Brt­nic­kou, Diva­dlo Con­ti­nuo, sou­bor Le Caba­ret Noma­de, či sku­pi­nu Fyzi­o­ART), ale i novou nastu­pu­jí­cí gene­ra­ci uměl­ců (PES5, Micha­e­la Daš­ko­vá, SZ2 taneč­ní gru­pa). Z fes­ti­va­lu NASTEVŘENO odjíž­dím nad­še­ná a roz­hod­ně se po letoš­ku zařa­dil do mého hle­dáč­ku zájmu, stej­ně tak jako jeho orga­ni­zá­to­ři v Moving Station.

Fes­ti­val NASTEVŘENO 2021

Eliš­ka Brt­nic­ká: HANG OUT
Kon­cept, per­for­man­ce, scé­no­gra­fie: Eliš­ka Brtnická
Scé­nář: Eliš­ka Brt­nic­ká, Vik­to­rie Knotková
Voice-Over: Tere­za Hofová
Dra­ma­tur­gic­ká spo­lu­prá­ce: Vik­to­rie Knotková
Super­vi­ze: Sté­pha­nie N’Duhirahe
Sound design: Roman Dža­čár, Sta­ni­slav Abrahám
Pre­mi­é­ra: 10. 9. 2020

Diva­dlo Con­ti­nuo: HIC SUNT DRACONES
Kon­cept a režie: Pavel Štourač
Výtvar­ný kon­cept, scé­no­gra­fie: Hele­na Štou­ra­čo­vá a Pavel Štourač
Hud­ba / Sound design: Jakub Štourač
Pre­mi­é­ra: 13. 6. 2020

PLA­Y­boyz: PiNKBUS
Kon­cep­ce: Mar­tin Talaga
Účin­ku­jí­cí: La Cun­tessa, Veni­ce, Alyssa Dillard, Radim Klá­sek, Chlo­ro­phyll von Need­le, Tonic Gar­bà­ge, Just Karen, Hay­ley The Stran­ge, Eliš­ka Sou­ku­po­vá, Camilla

Micha­e­la Daš­ko­vá: THIS IS NOT ABOUT ME!
Kon­cept, per­for­mer: Micha Ela Dašková
Hla­so­vé a pohy­bo­vé vede­ní: Céci­le da Costa
Dra­ma­tur­gie a režij­ní spo­lu­prá­ce: Mari­ka Smreková

Le Caba­ret Noma­de: KABINET PAMĚTÍ
Kon­cept, režie: Aude Stu­lí­ro­vá Martin
Dra­ma­tur­gic­ká spo­lu­prá­ce: Šimon Peptic
Scé­no­gra­fie, výro­ba, tech­nic­ká pod­po­ra: Dra­ho­mír Stulír

Ostru­ži­na: REPRODUKTOR GALAXIE KOMPLEXU
kon­cept, tvor­ba: Bar­bo­ra Láta­lo­vá, Zden Brun­got Svíteková
ve spo­lu­prá­ci s: Roma­na Packová

Fysio ART: HNÍZDO NA NITKÁCH
Kon­cept, režie: Hana Strejčková
Hud­ba: živě Ester Val­tro­vá a Matouš Hamerník
Tvor­ba a inter­pre­ta­ce: Vero­ni­ka Smol­ko­vá, Hana Strejčková

SZ² taneč­ní gru­pa: NENÍ TO HRAČKA
Choreografie/Choreogaphy: Edu­ard Adam Orszulik
Tančí/Dancer: Bar­bo­ra Rokoszová

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Kateřina Korychová

Bakalářské studium ukončila na oboru Divadelní věda na FF UK prací Dramaturgie českého nového cirkus – Tvorba Elišky Brtnické v roce 2019. V současné době pokračuje v navazujícím magisterském studiu na katedře Divadelních a filmových studií na FF UP. Praxi získává psaním recenzí a textů pro internetový magazín Taneční aktuality, Cirqueon – centrum pro nový cirkus a Divá báze. V roce 2019 se stala součástí elévského programu Českého rozhlasu a kulturní sekce studentského radia UP AIR.