Top 3 Kateřiny Korychové z Letní Letné 2021

Letoš­ní roč­ník mezi­ná­rod­ní­ho fes­ti­va­lu Let­ní Let­ná se, po loň­ské „odleh­če­né ver­zi“, vrá­til zpět v plné síle a s ním i kaž­do­roč­ní nej­vět­ší divác­ké láka­dlo — zahra­nič­ní sou­bo­ry (spo­lu s cel­ko­vou atmo­sfé­rou fes­ti­va­lo­vé­ho are­á­lu, kon­cer­ty v „ďolí­ku“ nebo baru s ori­gi­nál­ní­mi kelím­ky na pití,…). Pro­duk­ce sou­bo­rů Cirque La Com­pag­nie, Com­pag­nie 100 Issu­es a Cirque Le Roux jsem měla mož­nost vidět těs­ně za sebou, ve třech fes­ti­va­lo­vých dnech. O to patr­něj­ší byly roz­dí­ly v jejich zce­la odliš­ných poe­ti­kách, ener­gii a prá­ci s cir­ku­so­vou dis­ci­plí­nou. Všech­na tak­to pohro­ma­dě navíc lehce pro­vo­ko­va­la a vybí­ze­la k otáz­kám: „Jaký­mi způ­so­by může cir­kus pra­co­vat s artis­tic­ký­mi tri­ky?“ „Na čem závi­sí fakt, že se nám před­sta­ve­ní líbí?“ „Kam až saha­jí hra­ni­ce ozna­če­ní cir­kus?“

Cirque La Com­pag­nie — L’Avis Bidon
Fran­couz­sko-švý­car­ský, čis­tě muž­ský sou­bor Cirque La Com­pag­nie zalo­ži­li absol­ven­ti Národ­ní cir­ku­so­vé ško­ly v Mon­tre­a­lu Zac­ka­ry, Bap­tis­te, Char­lie a Boris. L’Avis Bidon by se dal popsat jako cir­ku­so­vá gro­teska, jehož humor tkví v bri­lant­ně nača­so­va­ných absurd­ních situ­a­cích, kte­ré rámu­jí spe­ci­fic­ké posta­vy vstu­pu­jí­cí do roz­to­mi­lých přá­tel­ských kon­flik­tů. Kaž­dý člen sou­bo­ru měl v po celou dobu trvá­ní show jas­ně daný cha­rak­ter. Lze se jen domní­vat, jest­li se sku­teč­ně jed­ná o cha­rak­te­ris­tic­ké pova­ho­vé rysy jed­not­li­vých čle­nů sou­bo­ru, kte­ré byly pro úče­ly per­for­man­ce dota­že­né do absurd­ní doko­na­los­ti nebo jde o zce­la záměr­nou mani­pu­la­ci s rea­li­tou a fik­cí. Nej­vý­raz­ně­ji ten­to prin­cip vylé­zal na povrch v kon­tras­tu po scé­ně se hrdě pro­me­ná­du­jí­cí­ho, his­tri­on­sky sal­ta meta­jí­cí­ho nar­ci­se a flá­ka­če, kte­ré­mu neu­nik­la jedi­ná pří­le­ži­tost na zaší­va­jí­cí pau­zu s cigár­kem. Svým humo­rem, bri­lant­ní­mi akro­ba­tic­ký­mi čís­ly (čín­ská tyč, vrhá­ní nožů, tee­ter­bo­ard, balanc) a zpě­vem, si divá­ky oka­mži­tě obmo­ta­li kolem prs­tu a prv­ní bouř­li­vé potles­ky zazně­ly z pub­li­ka již v int­ru, tedy téměř deset minut před ofi­ci­ál­ním začát­kem samot­né show.

Com­pag­nie 100 Issu­es – Don’t Feed The Alligators
Zce­la odliš­nou per­for­man­ce při­ve­zl sou­bor Com­pag­nie 100 Issu­es s názvem Don’t Feed The Alli­ga­tors. Devět artis­tů s jas­ně defi­no­va­ný­mi okru­hy témat, na kte­rých posta­vi­li celé dění – ritu­á­ly spo­je­né se smr­tí a pohřbí­vá­ním. S nad­hle­dem téma­ti­zo­va­li klišé zob­ra­zo­vá­ní smr­ti v béč­ko­vých fil­mech, hrdin­ských his­tor­kách, váleč­ných kon­flik­tech. Ori­gi­nál­ní byla zejmé­na scé­na ztvár­ňu­jí­cí olym­pij­ské hry s růz­ný­mi dis­ci­plí­na­mi v umí­rá­ní. Díky kru­ho­vé­mu uspo­řá­dá­ní divá­ků, kte­ré auto­ma­tic­ky nabí­zí pro­stor šapi­tó, byli do před­smrt­ných a pohřeb­ních ritu­á­lů se smě­sí cir­ku­su, vta­že­ni všich­ni pří­tomní. Efekt­ní akro­ba­tic­ká a taneč­ní čís­la, byla záro­veň pro­klá­dá­na cel­kem obsáh­lý­mi část­mi nara­tiv­ních pasá­ží. S důra­zem na sro­zu­mi­tel­nost, byla k zahra­nič­ní­mu sou­bo­ru při­zvá­na per­for­mer­ka, taneč­ni­ce (v tom­to pří­pa­dě lze dodat také čino­her­ní hereč­ka) Len­ka Kni­ha Bar­tů­ň­s­ko­vá. Zastá­va­la roli seri­óz­ní tlu­moč­ni­ce, jejíž hlav­ním úko­lem byl simul­tán­ní pře­klad. Nebo to tak vypa­da­lo aspoň ze začát­ku. V prů­bě­hu show dosta­la i tato posta­va dosta­tek vol­nos­ti a z pře­kla­da­tel­ky v ele­gant­ním kos­tým­ku se stal jaký­si zástup­ce mír­ně cynic­ké­ho a skep­tic­ké­ho hla­su čes­ké­ho oby­va­tel­stva, kte­rý si na vel­ké pohřeb­ní ritu­á­ly nepotrpí.

Cirque Le Roux – Deer In The Headlights
Sou­bor Cirque Le Roux je pra­vi­del­ným divá­kům Let­ní Let­né dob­ře znám hlav­ně díky per­for­man­ci The Ele­phant in the Room (na fes­ti­va­lu vystou­pi­li v roce 2015). Poe­ti­ka sou­bo­ru zůsta­la vel­mi podob­ná. Deer In The Head­li­ghts je posta­ven pri­már­ně na čino­her­ních diva­del­ních prin­ci­pech a dia­lo­gič­nos­ti (při­čemž vět­ši­nu dia­lo­gů se per­for­me­ři nau­či­li v češ­ti­ně), oko­ře­něn este­ti­kou žán­ru film noir a dopl­něn efekt­ní­mi artis­tic­ký­mi čís­ly (hand to hand, stoj­ky). Na začát­ku per­for­man­ce byly na vel­ké plát­no pro­mí­ta­né titul­ky s tvůr­ci, divá­kům se před­sta­vi­la hlav­ní posta­va vypra­vě­če, kte­rá retrospek­tiv­ně popi­so­va­la rodin­né setká­ní na pohřbu, kte­rý se ovšem zvr­hl v absurd­ní gro­tes­ku. Na este­ti­ky fil­mu noir odka­zo­va­la nara­tiv­ní struk­tu­ra, stři­ho­vost jed­not­li­vých scén, vybu­do­va­né cha­rak­te­ry postav, ale i vyu­ži­tí svě­tel nebo hud­by. Od dvou zmí­ně­ných per­for­man­cí se tato nej­ví­ce vymy­ka­la v potře­bě vyprá­vě­ní celist­vé­ho pří­bě­hu. O to více pře­kva­pi­la zce­la odliš­ná závě­reč­ná scé­na, ve kte­ré zmi­ze­la rea­lis­tic­ky ladě­ná scé­no­gra­fie, pompéz­ní kos­týmy a dia­lo­gič­nost, ale sou­bor před­ve­dl sled nápa­di­tých artis­tic­kých čísel na hrazdě, hand to hand a balanc na hori­zon­tál­ním laně.

Cirque La Com­pag­nie — L’Avis Bidon
Hra­jí: Boris Fodel­la, Bap­tis­te Clerc, Zacha­ry Arnaud, Char­lie Mach
Hud­ba: Ala­in Francoeur
Tech­ni­ka: Clé­ment Fodella

Com­pag­nie 100 Issu­es – Don’t Feed The Alligators
Hra­jí: Meh­di Aze­ma , Julie Delaire, Maxi­mi­li­en Delaire, Arnaud Gas­se­lin, Valo Hollen­stein, Aude Mar­tos, Natha­lie Mau­riès-Belou, Mike McCallum and Bap­tis­te Pradeau
Režie: Lor­ca Renoux ve spo­lu­prá­ci s Cyril Per­not a Loui­son Lelarge
Vede­ní: Tho­mas Khomiakoff
Sound design: Simon Remaud
Light design: Eti­en­ne Lecoq
Scé­no­gra­fie: Valo Hollenstein

Cirque Le Roux – Deer In The Headlights
Hra­jí: Coli­ne Mazu­rek, Craig Gadd, Konan Lari­vère, Naël Jammal
Původ­ní hud­ba: Ale­xan­dra Strélisk
Režie: Loli­ta Cos­tet, Char­lot­te Sali­ou, Gré­go­ry Arse­nal, Phi­lip Rosenberg et Yan­nick Thomas
Cho­re­o­gra­fie: Brad Musgrove
Kos­týmy: Emi­ly L Ocken­fels et Cla­ris­se Baudinière
Light design: Her­ve Dile
Sound design: Jean-Marie Canoville