TOP 3 Veroniky Štefanové z Letní Letné Light 2020

Let­ní Let­ná Light byla letos zhuš­tě­nou a záro­veň kon­cen­t­ro­va­nou ver­zí tra­dič­ních  tří­tý­den­ních novo­cir­ku­so­vých rado­vá­nek, kte­ré kaž­dým rokem zaží­vá­me v praž­ských Leten­ských sadech. I když bylo před­sta­ve­ní i sou­bo­rů méně – což je důsle­dek pan­de­mie koro­na­vi­ru a opat­ře­ní s tím spo­je­ných – o sil­né, pozo­ru­hod­né či pře­kva­pi­vé momen­ty neby­lo na fes­ti­va­lu nou­ze. Zde tedy tři z nich.

1. L’âne & la carot­te (Lucho Smit)
Holand­ský artis­ta – toho času půso­bí­cí ve Fran­cii – Lucho Smit ze sou­bo­ru Gala­pi­at Cirque, při­ve­zl na fes­ti­val svou novin­ku L’âne & la carot­te (Osel a mrkev). Už z názvu bylo patr­né, že autor, reži­sér a artis­ta v jed­né oso­bě nena­ser­ví­ru­je pub­li­ku nic pří­mo­čaré­ho ani bez­zubé­ho. Prá­vě nao­pak, ve chví­li, kdy máte pocit, že jste pocho­pi­li, o co artis­to­vi v sólo­vém vystou­pe­ní jde, bleskurych­le vás pře­svěd­čí o opa­ku. L’âne & la carot­te je úva­hou o tom, zda má cir­kus – potaž­mo jaké­ko­liv zarpu­ti­lé cho­vá­ní či jed­ná­ní, o kte­rém máme dojem, že může něco změ­nit – smy­sl. Artis­ta Lucho Smit komu­ni­ku­je s divá­ky pro­střed­nic­tvím tra­dič­ních cir­ku­so­vých dis­ci­plín, kte­ré ale vždy nějak drob­ně zka­ri­ku­je – mís­to balan­cír­ky při chůzi po laně drží v ruce jed­no­kol­ku, mís­to rol­la bol­la balan­cu­je na kuchař­ské lin­ce posta­ve­né na ply­no­vé bom­bě, při­čemž u toho vaří pala­čin­ky, nepro­ska­ku­je hoří­cím kru­hem, nýbrž otvo­rem vytvo­ře­ným z hoří­cích škol­ních židlí a mís­to divo­kých šelem kro­tí pomo­cí biče pou­ze kru­ho­vé pod­stav­ce, tzv. posta­men­ty. Uta­hu­je si z cir­ku­su, z jeho mož­nos­tí i jeho limi­tů, stej­ně jako z limi­tů vlast­ních. Zkou­ší se hnát výš a dál a stá­le rych­le­ji. Tak­že nako­nec skon­čí tím, že si ze škol­ních židlí sta­ví vrat­kou vyso­kou věž, na jejímž vrcho­lu balan­cu­je a násled­ně s ní i padá, aby si při­znal, že je na tom stej­ně jako ten osel, kte­rý se honí za mrkví a stej­ně ji nikdy nedo­sáh­ne. Nád­her­ná cir­ku­so­vá meta­fo­ra mar­né­ho lid­ské­ho snažení.

2. Wen­di­go (Air­Gym Art Company)
Pří­jem­ným pře­kva­pe­ním byla i novin­ka Wen­di­go čes­ké­ho novo­cir­ku­so­vé­ho sesku­pe­ní Air­Gym Art Com­pa­ny. Spo­leč­ně s reži­sér­kou a cho­re­o­gra­f­kou Micha­e­lou Kadl­čí­ko­vou si sou­bor vybral pou­ta­vé téma, a tedy pří­běh vychá­ze­jí­cí z myto­lo­gie kanad­ských indi­á­nů. Insce­na­ce Wen­di­go je tak na jed­nu stra­nu někdy spí­še sle­dem lyric­kých obra­zů, jin­dy nara­tiv­ních situ­a­cí – vtip­ných i horo­ro­vě napí­na­vých – pro kte­ré se sou­bor inspi­ro­val myto­lo­gic­kým stvo­ře­ním. Wen­di­go je popi­so­ván jako mon­strum s někte­rý­mi cha­rak­te­ris­ti­ka­mi člo­vě­ka, nebo jako duch, kte­rý pose­dl lid­skou bytost a uči­nil ji nestvůr­nou. Per­fo­me­ři a artis­té – Bára Bar­to­ňo­vá, Pavlí­na Pod­zim­ko­vá, Tomáš Pin­tér, Jaro­slav Dolej­ší a Lukáš Šimon – vyu­ží­va­jí k inter­ak­ci mezi sebou pře­de­vším závěs­nou akro­ba­cii na stra­p­sech a páro­vou akro­ba­cii. Pro insce­na­ci je pří­znač­né sviž­né tem­po pod­po­ře­né živou a ve vět­ši­ně pří­pa­dů spí­še akus­tic­kou hud­bou, pohy­bo­vá vir­tu­o­zi­ta, decent­ní kos­týmy, kte­ré se nijak zvlášť nesna­ží před­stí­rat hru na indi­á­ny a kov­bo­je, a nechy­bí vtip ani nad­sáz­ka. Toto všech­no boha­tě sta­čí pro navo­ze­ní atmo­sfé­ry. Není tře­ba pokou­šet se o psy­cho­lo­gi­za­ci postav pomo­cí banál­ních gri­mas a gest. To už v před­sta­ve­ní bylo tak nějak navíc.

3. Cir­ku­so­vé mládí
Tře­tí TOP pat­ří cir­ku­so­vé­mu mlá­dí. Roz­dě­lím ho mezi dvě sku­pi­ny. Tu prv­ní tvo­ří mla­dí absol­ven­ti evrop­ských pro­fe­si­o­nál­ních cir­ku­so­vých škol – Jan Jirák a Alž­bě­ta Tichá. Spo­leč­ně s dal­ší­mi tvůr­ci insce­na­ce Vlez v les uplat­ňu­jí naby­té doved­nos­ti a zna­los­ti v zahra­ni­čí a tvo­ří tady u nás v duchu diva­del­ní poe­ti­ky, kte­rá je jim blíz­ká. Vznik­la tak ale­go­ric­ká hříč­ka Vlez v les, non­ver­bál­ní pohád­ka pro děti a jejich rodi­če, ve kte­ré doká­za­li, že i cir­kus může být sro­zu­mi­tel­ným nástro­jem vyprá­vě­ní pří­bě­hů, ze kte­rých ply­ne ponaučení.

Do dru­hé sku­pi­ny pat­ří doslo­va ti nejmlad­ší, kte­ří tepr­ve zkou­ma­jí v rám­ci své­ho vol­né­ho času, co všech­no může cir­kus nabíd­nout. Tako­vé novo­cir­ku­so­vé talen­ty najde­me už dnes po celé Čes­ké repub­li­ce: v praž­ském CIRQUE­O­Nu, Stu­diu Cirk La Puty­ka a KD Mlejn, brněn­ském Cir­ku­su LeGran­do, plzeň­ském Žong­lé­ros a bra­ti­slav­ském Cir­kusku­su. V rám­ci Let­ní Let­né Light nebo­jác­ně vystou­pi­li v rám­ci Teens Cir­ka­ba­ret a byli dobří.