Největším nebezpečím je přílišná opatrnost

„Měly jsme jako děti zavě­še­nou hou­pač­ku. Byla to jen tako­vá smyč­ka. Hou­pal jsem se, ale pořád to neby­lo dost. Nedo­sá­hl jsem dosta­teč­ně dale­ko. Tak mne napadla výbor­ná věc. Dal jsem si tu smyč­ku kolem krku a zhou­pl se.“
I tato (zde parafrá­zo­va­ná) věta zazní­vá při novém audio walk per­for­man­ce Hang out Eliš­ky Brt­nic­ké. Nový umě­lec­ký pro­jekt do veřej­né­ho pro­sto­ru, začal vzni­kat při umě­lec­ké rezi­den­ci Brt­nic­ké v dán­ské Koda­ni v roce 2018. Letos v rám­ci fes­ti­va­lu Fun fata­le v KD Mlejn měli divá­ci mož­nost zaku­sit dvě praž­ské uve­de­ní a jed­no v Jihlavě.

Brt­nic­ká svou per­for­men­ce Hang out pomy­sl­ně zaha­ju­je dia­lo­gem o ome­zo­vá­ní veřej­né­ho pro­sto­ru v tou­ze po zvý­še­ní jeho bez­pe­čí. Při per­for­man­ce zazní­va­jí nepří­mo násle­du­jí­cí otáz­ky: Je vůbec ješ­tě mož­né si na uli­ci, na náměs­tí, v par­ku (nebo na zce­la opuš­tě­ných mís­tech) jen tak hrát? Nespouš­tí se v tom­to oka­mži­ku v dospě­lé mys­li úzkost? Nevy­sta­vi­li bychom děti „zby­teč­né­mu“ rizi­ku, kdy­bychom je vypus­ti­li jen tak ven? Tudíž je pro­to rad­ši vodí­me na „bez­peč­ná“ oplo­ce­ná hřiš­tě? Bez­pe­čí se sta­lo nej­vyš­ší pri­o­ri­tou naší spo­leč­nos­ti. Para­dox­ně, pocit nebez­pe­čí v dospě­los­ti pak zpět­ně vyhle­dá­vá­me a navo­zu­je­me si je umě­le. Napří­klad adre­na­li­no­vý­mi spor­ty. Mimo­cho­dem, obdob­né vytou­že­né fyzic­ké reak­ce nebez­pe­čí vyvo­la­né extrém­ní­mi cvi­če­ní­mi (sta­že­ní bři­cha či lapá­ní po dechu), může­me zaží­vat i při sle­do­vá­ní cir­ku­so­vých akro­ba­tů v poten­ci­o­nál­ním ohro­že­ní. Závěs­ná akro­ba­cie (hlav­ní dis­ci­plí­na Brt­nic­ké) je ukáz­ko­vým pří­kla­dem divác­kou fas­ci­na­cí ris­ku. Brt­nic­ká ve své cel­ko­vé umě­lec­ké tvor­bě pra­cu­je ovšem zce­la opač­ně. I v této per­for­man­ce se spo­leč­ně s dra­ma­tur­gy­ní Vik­to­rií Knot­ko­vou roz­hod­ly vydat ces­tou jem­ných aso­ci­a­cí, tvor­bou vizu­ál­ně zají­ma­vých obra­zů a náznaků.

Divá­ci na úvo­du audio walk per­for­man­ce kolem KD Mlejn dosta­li slu­chát­ka (kte­ré se sta­ly jakým­si lyric­kým audio rám­cem) a prů­vod­ky­ni v oran­žo­vé ves­tě. Po prů­cho­du brá­nou z bílo čer­ve­ných bez­peč­nost­ních pásek, divá­ky čeka­lo dal­ší obchá­ze­ní, pře­lé­zá­ní a pod­lé­zá­ní těch­to zábran. Bez­peč­nost­ní prvek se stal hma­ta­tel­nou pře­káž­kou v pohy­bu. Prů­vod­ky­ně v oran­žo­vé ves­tě vyzva­la jed­no­ho z dět­ských divá­ků k jejich pře­stři­že­ní. Brt­nic­ká, kte­rá byla ve stře­du bez­peč­nost­ních bari­ér, se tím osvo­bo­di­la od fyzic­ké­ho, ale záro­veň i men­tál­ní­ho ome­ze­ní. Veřej­ný pro­stor se pro ni náh­le stal dostup­ným a při­ro­ze­ným pro­stře­dím. Na stře­še budo­vy KD Mlejn, kte­rou divá­ci postup­ně obchá­ze­jí z bez­pe­čí chod­ní­ku, obje­vu­je postup­ně mož­nos­ti kovo­vých zábrad­lí a kon­struk­cí, požár­ních žeb­ří­ků nebo balanc na okra­ji čle­ni­té stře­chy. Spo­je­ním fyzic­ké­ho pohy­bu sle­do­va­né­ho z dál­ky (vět­ši­na akcí se ode­hrá­va­la na stře­še) a zvu­ko­vé­ho rámu zně­jí­cí­ho indi­vi­du­ál­ně pří­mo do slu­chá­tek, vzni­kl vel­mi křeh­ký a cit­li­vý tvar cílí­cí na vzpo­mín­ky a aso­ci­a­ce na dět­ství. Divá­ci jsou díky němu zave­de­ni za rámec kon­venč­ní „bez­peč­né“ zóny veřej­né­ho prostoru.
Vjem svo­bod­né­ho fyzic­ké­ho pohy­bu ve veřej­ném pro­sto­ru je pomo­cí slu­chá­tek pro­po­jen s hud­bou a úryv­ky tex­tů Vla­di­mí­ra Boud­ní­ka, Iva­na Blat­né­ho či Jana Ská­ce­la. Tato koláž je dopl­ně­na frag­men­ty roz­ho­vo­rů Eliš­ky Brt­nic­ké s rodi­či pěti čes­kých vzduš­ných akro­ba­tů. Divák se z nich dozví, co děla­li, když byli malí, jaké nebez­peč­né situ­a­ce zaží­va­li nebo co cítí při akro­ba­tic­kých vystou­pe­ních svých dětí. Prá­vě ten­to aspekt nabí­zí dal­ší vrst­vu vní­má­ní fyzic­ké akce, kte­rá je zmí­ně­ným spo­je­ním (pohy­bu a audia zázna­mu) obo­ha­ce­na o vět­ší míru aso­ci­a­ce. Samot­ný pohyb žád­né vysvět­le­ní nepo­tře­bu­je. Audio záznam zde vní­mám jako dal­ší úhel pohle­du, kte­rý divá­kům ote­ví­rá jinou per­spek­ti­vu. Pomy­sl­ným (ač nezá­měr­ným) vrcho­lem per­for­man­ce, byla fas­ci­na­ce dět­ských divá­ků, kte­rá je ved­la k napo­do­bo­vá­ní akro­bat­či­na prů­zku­mu želez­ných kon­struk­cí. K prů­zku­mu plo­tu. S upře­ným pohle­dem vzhů­ru na performerku.

Dia­log o veřej­ném pro­sto­ru a jeho nebez­pe­čí byl tím­to sym­bo­lic­ky (vel­mi úspěš­ně) zahájen.

Hang Out
Kon­cept, per­for­man­ce, scé­no­gra­fie: Eliš­ka Brtnická
Scé­nář: Eliš­ka Brt­nic­ká, Vik­to­rie Knotková
Voice-Over: Tere­za Hofová
Dra­ma­tur­gic­ká spo­lu­prá­ce: Vik­to­rie Knotková
Super­vi­ze: Sté­pha­nie N’Duhirahe
Sound design: Roman Dža­čár, Sta­ni­slav Abrahám
Foto: Voj­těch Brtnický
Pro­duk­ce: Eva Roš­ka­ňu­ko­vá, Iva-Hed­vi­ka Zýková
Ve spo­lu­prá­ci s: KD Mlejn, Cirque­on, Roun­da­bout Europe