Evropou už několik let putuje velká výstava The Cleaner, retrospektiva Mariny Abramović. Kdo ji nezachytil ve Švédsku, Dánsku, Norsku, Německu, Itálii a tohoto léta v polské Toruni, má ještě do sedmice možnost návštěvy Muzea současného umění v Bělehradě, kam se umělkyně vrátí po 44 letech – http://eng.msub.org.rs/announcement-the-cleaner-marina-abramovic-retrospective-exhibition-11
Bez pevného místa pobytu
Trvale v pohybu
Bezprostřední kontakt
Vztah k místu
Samostatná volba
Překračování hranic
Riskování
Energie v pohybu
Bez zkoušek
Bez předvídatelného konce
Bez opakování
Větší míra zranitelnosti
Vystavení se náhodě
Prvotní reakce
(MANIFEST ART VITAL / ŽIVÉ UMĚNÍ)
Název výstavy The Cleaner, v polské verzi Do czysta, v češtině těžko vybrat zda Čistič, Čistička, Uklízečka, je jistým druhem úklidu v tvorbě a záznamech o tvorbě Mariny Abramović. Úklidovou komorou se v Polsku stalo Centrum současného umění Známky času v Toruni a retrospektiva až na jeden sál zabrala veškerý prostor centra od přízemí přes síně a místnosti v 1. a 2. patře, po zázemí pro reperformery na střeše budovy, dtto kinosál s projekcí dokumentů, několik regálů knihkupectví s nabídkou knih, katalogů a plakátů, nebo stěny s velkoformátovými fotografiemi Mariny Abramović v tureckém sedu, či s prstem nad svíčkou.
Součástí výstavy byly i rekonstrukce některých performancí. Sama umělkyně vymyslela koncept reperformancí, které provádí sama, nebo pro účely retrospektivy pověří spolupracovníky výběrovým řízením na reperformery, kteří reperformují za ni. Protože si je vědoma, že porušuje svůj vlastní v úvodu článku umístěný manifest, věnovala důvodu k použití reperformancí vysvětlení, které tu nechci vysvětlovat. My jsme zažili tři reperformance – Cibule, Osvobozování paměti a Podobné iluze. Asi nejzajímavější bylo snědení neoloupané cibule, kdy reperformerka byla usazena paralelně s projekcí záznamu originální performance a ze srovnání a časování vyplynulo, že zvolila mnohem větší cibuli a trápila se o mnoho déle než tehdy Marina Abramović. Podobné iluze jsou nehybné tango, tedy zamrzlá taneční pozice a k tomu hřmící hudba. I reperformer Osvobozování paměti, což je vypouštění slov, byl instalován před projekcí záznamu originální akce s vypnutým zvukem – vznikl tak trochu (nechtěný?) efekt dabingu. Na další den byla plánovaná – námi již bohužel ne, neboť byl den odjezdu – reperformance slavné nezvažitelnosti a nepostižitelnosti Imponderabilie, kdy se návštěvníci výstavy museli prodírat nahými těly Mariny a Ulaye zužujícími a sužujícími vchod do galerie. K tomuto byla v Toruni ve vstupu do jednoho ze sálů zbudována zeď se špaletovými futry a na stěně vedle visely dva bílé župany, či spíše nemocniční anděly pro reperformery, nebo možná i pro návštěvníky, kteří by k tomu měli odvahu. My odvahu nenašli, i když jsme původně chtěli. Nicméně po konfliktu v jiném ze sálů, kdy autor tohoto článku vlezl a ulehl do rakve s podhlavníkem z magického kamene a s newageovskou uzdravovací knihou a byl histriónskými kustody nejprve nepovšimnut a posléze vyhnán z hrobu, už k tomu bohužel nebyla ta správná atmosféra, ani zmíněná odvaha.
Exponátů, nebo předurčených míst, kde si mohl návštěvník zareperformovat, bylo víc, ale hranice, kdy mohl a kdy ne, nebyla zcela jasná. Mohl nazout olbřímí kamenné trepky, přiložit čelo, srdce, genitálie na magické kameny, mohl usednout ohlušen nesluchátky proti sobě do křesel a dle pokynů se vpíjet druhému do očí. Původně asi mohl vlézt do slavné dodávky, v níž Abramović s Ulayem cestovali a performovali kroužením do úplného vyčerpání. Uvnitř byla výstava fotografií, k níž se návštěvník nedostal, neboť organizátoři z obavy před hordami natáhli improvizovaně do dveří špagát. Tři pokojíčky-hnízda (kde svého času umělkyně několik dní pobývala), které byly zavěšeny na stěně přístupné po žebřících se špryclemi z nožů ostřím vzhůru, byly nejspíš nepřístupné, nebo byli nepřístupní kustodi, či návštěvníkova kuráž. Jednu samostatnou místnost vyplňoval deset metrů dlouhý stůl, jenž měl uprostřed po celé délce žlab naplněný mixem rýže a černé kulatozrnné čočky. Dobrovolné popelky s nesluchátky třídily rýži od čočky a zapisovaly výsledky na papír. Zde jsme v tichu a usebrání strávili poslední dvě skvělé hodiny návštěvy skvělé retrospektivy Mariny Abramović.
Přestože je možná divné a leckdy protizásadové, když se ještě za života umělce jeho vlastníma rukama po kantorovsku z „člověka-orchestru” stává „člověk-muzeum”, je pěkné, o©hromující a užitečné vidět vše, co je vcelku bez problémů dohledatelné, hezky pohromadě na jednom hezkém místě v hezkém městě. O to víc, byl-li celý výlet za Marinou Abramović do Toruně narozeninovým darem autorky překladu manifestu autorovi článku.
Na Bělehrad! Na Bělehrad!
