Zbytečně laskavý hotel smrti

Na pres­tiž­ním fes­ti­va­lu Frin­ge v Edinbur­ghu měla vypro­dá­no kaž­dý den celý měsíc. Pro­ces­to­va­la 35 zemí a v kaž­dé z nich rov­něž vypro­dá­no. Vlast­ně už 36 zemí. Čty­ři­krát po sobě ve dnech 2. – 5. břez­na vypro­da­la hole­šo­vic­ká Jatka78. Dnes už téměř legen­dár­ní insce­na­ce němec­ké­ho sou­bo­ru Fami­lie Flöz Hotel Para­diso s více než šes­ti sty reprí­za­mi za sebou se koneč­ně obje­vi­la v Pra­ze. A bylo to krás­né, roz­hod­ně pozo­ru-hod­né, ale taky tro­chu ploché.

Insce­na­ce Hotel Para­diso je od vět­ši­ny svě­to­vé pro­duk­ce podob­né­ho cha­rak­te­ru jas­ně roz­li­ši­tel­ná už na prv­ní pohled na pro­pa­gač­ní mate­ri­á­ly. Her­ci v ní hra­jí s expre­siv­ní­mi mas­ka­mi, kte­ré po dobu před­sta­ve­ní z hla­vy nesun­da­jí. A nejen že nesun­da­jí mas­ky, ale také nic neřek­nou, dokon­ce nevy­da­jí vůbec žád­ný zvuk. S ním se ostat­ně obec­ně v před­sta­ve­ní vel­mi šet­ří. Jen občas pro zdů­raz­ně­ní atmo­sfé­ry se z repro­duk­to­rů ozve něja­ká melo­die, jinak se nese v abso­lut­ní tichos­ti. A přes­to máte pocit, že se na jeviš­ti kři­čí, smě­je, zpí­vá, dohaduje…

V tom je jedi­neč­nost insce­na­ce. Her­ci doká­žou se svou ges­ti­kou pra­co­vat tak doko­na­le, že už po něko­li­ka minu­tách víte přes­ně, jak kte­rá posta­va mlu­ví nebo jakou má bar­vu hla­su. Výraz­ně tomu samo­zřej­mě napo­má­ha­jí mas­ky, kte­ré jsou tak jedi­neč­né, že bys­te je těž­ko s někým zamě­ni­li. Co mas­ka, to jedi­nec. Přes­to ale máte nut­ka­vý pocit, jako bys­te kaž­dou posta­vu už někde vidě­li. V pod­sta­tě tak tvo­ří své­byt­né cha­rak­te­ry, typy: poně­kud uťá­plý a melan­cho­lic­ký recepč­ní hote­lu, jeho sest­ra, žena vamp, ener­gic­ká sta­rá shr­be­ná žena – mat­ka obou sou­ro­zen­ců, kte­rá ale vel­mi dob­ře ví, jak pou­žít svou hůl­ku, una­ve­ná klep­to­man­ka – hote­lo­vá uklí­zeč­ka, drs­ňák kuchař-řez­ník, kte­rý vypa­dá tak tro­chu jako jeho obě­ti (a nejsou to jenom pra­sát­ka), při­hlouplý poli­cajt… Díky mas­kám se může na scé­ně obje­vit oprav­du utě­še­ná řád­ka postav, a byť je ztvár­ňu­jí jen čty­ři her­ci, občas se zdá, že ansám­bl musí čítat her­ců mno­hem více.

Vzhle­dem k este­tic­kým pou­tům, kte­rá si insce­ná­to­ři navlék­li, je pocho­pi­tel­né, že děj nemů­že být pří­liš kom­pli­ko­va­ný. Odká­zá­ni pou­ze na svá ges­ta, prá­ci těla a pohyb muse­li zre­du­ko­vat pří­běh na sro­zu­mi­tel­né mini­mum. Vybra­li si k tomu horo­ro­vé klišé: O rodin­ný hotel se sta­rá star­ší used­lý syn (zhru­ba pade­sát­ník), kte­rý nemá jiných závaz­ků než poně­kud zaprá­še­ný pod­nik udr­žo­vat. Občas sem při­jde jeho mlad­ší sest­ra (asi čty­ři­cet let), kte­rá by chtě­la hotel pozved­nout, všu­de cpe čer­ve­né kober­ce, čer­ve­né záclo­ny, čer­ve­ná svět­la. Asi jí to při­jde mód­ní a sexy. Mezi sou­ro­zen­ci pocho­pi­tel­ně dochá­zí k roz­míškám, kte­ré kro­tí jejich mat­ka, sta­rá paní, kte­rá nad hote­lem stá­le drží ochran­nou ruku. A stá­le vzpo­mí­ná na své­ho muže, dáv­no již na prav­dě boží, jehož obraz visí na jed­né ze zdí hote­lu a z něhož se v občas­ných sno­vých scé­nách sve­ze a pro­jde se po scé­ně. V hote­lu pra­cu­je ješ­tě pokoj­ská, kte­rá vel­mi ráda kra­de. Ostat­ní per­so­nál to o ní ovšem ví, tak­že se zas tak moc nedě­je. Občas jen pro­ša­cu­jí její nabí­ra­né suk­ně a všech­ny věci vrá­tí. Posled­ním stá­lým zaměst­nan­cem hote­lu je kuchař, kte­rý vypa­dá spíš jako řez­ník. Má psa, kte­ré­ho doká­že uti­šit jen on, a motor­kář­ské brý­le, kte­ré nasa­zu­je jen teh­dy, když „jde na věc“ — tedy zpra­co­vá­vat maso. Netr­vá to dlou­ho a na scé­ně se obje­vu­jí prv­ní mrt­vo­ly, kte­ré je tře­ba ukli­dit. Teh­dy kuchař nasa­zu­je brý­le a někde v záku­li­sí spouš­tí řez­nic­kou cir­ku­lár­ku. Někte­ré mrt­vo­ly, ješ­tě než pro­jdou kucha­řo­vým pro­ce­sem, mají ovšem schop­nost občas někde vykouk­nout, vystr­čit ruku a nále­ži­tě tak podě­sit. Ducha­ři by si moh­li při­jít na své.

Hotel Para­diso je ovšem čer­ná klau­ne­rie, tak­že mís­to stra­chu nastu­pu­je čiré vese­lí. Chvil­ku sice dou­fá­te, že se to celé zvrh­ne v Kub­ric­ko­vo Osví­ce­ní, ale když se tak nesta­ne, chce­te se aspoň od srd­ce zasmát. Někte­ré oka­mži­ky si o zesměš­ně­ní vylo­že­ně říka­jí. Tvůr­ci si však vždy vybra­li tu nej­před­ví­da­tel­něj­ší vari­an­tu, aby snad niko­ho neu­ra­zi­li, niko­ho neroz­čí­li­li. Vždyť je to pře­ce rodin­ný hotel – tak­že rodin­né je i před­sta­ve­ní. Pro­to jsou dva poli­cis­té honí­cí ban­kov­ní­ho lupi­če kla­sic­ky roz­dě­le­ni na chyt­ré­ho a hloupé­ho. Pro­to i jed­not­li­vé smr­ti jsou až po čes­ku las­ka­vé. A pro­to i tam, kde nesta­čí herec­ká akce a má při­jít něja­ký scé­nic­ký trik, se to děje jen v povrch­ní rovi­ně. A poně­kud mimochodem(třeba pum­pa na živou vodu, kte­rá doká­že zapnout i vysa­vač, aniž by byl zapo­jen v elek­tric­ké síti nebo teleki­ne­tic­ká schop­nost kucha­ře pohy­bo­vat hrníč­ky). I těch tri­ků je ale nějak málo, tak­že ve výsled­ku sle­du­je­me sice ori­gi­nál­ní, ale nijak str­hu­jí­cí pří­běh o hote­lu, kde se dějí nepěk­né věci.

Vizu­ál­ně je roz­hod­ně Hotel Para­diso půso­bi­vou insce­na­cí. A to nejen pou­ži­tý­mi mas­ka­mi, ale i scé­nou obec­ně. Je tu tra­dič­ní hote­lo­vá recep­ce, toči­té dve­ře, lavič­ka… vše detail­ně pro­pra­co­va­né. Posta­vy pro­stor zabydlu­jí tak suges­tiv­ně, že máte pocit voyeu­ra sle­du­jí­cí­ho klí­čo­vou dír­kou, co se v hote­lu děje. Ale je to všech­no tro­chu málo na to, aby to kaž­dý den vypro­dá­va­lo obrov­ské sály. Přes­to se tak děje. Že by pře­ce jen něja­ké kouzlo?

Fami­lie Flöz: Hotel Para­diso
Režie: Micha­el Vogel
Hra­jí: Anna Kis­tel / Mari­na Rodri­gu­ez Llo­ren­te / Mela­nie Schmi­d­li, Mat­teo Fan­to­ni / Sebas­ti­an Kau­tz, Daniel Matheus / Fre­de­rik Rohn, Fabi­an Baum­gar­ten / Tho­mas Ras­cher / Nico­las Witte

Psá­no z reprí­zy 5. břez­na 2017, Jatka78