Amazonky, válečnice, které podle vyprávění žily v oblasti Malé Asie pod Kavkazem a na území dnešního Krymu, byly dravé a neúprosné panny. Zabíjely, braly opiáty a vládly. V inscenaci Lenky Vágnerové jejich legenda ožívá a sílí tak jako možná v naší společnosti archetyp ženy bojovnice.
Čtyři ženy — Fanny Barrouquére, Markéta Frosslová, Simona Machovičová a Barbora Rokoszová přichází ve volných černých kalhotách, kabátcích s aplikacemi kožešiny mohou připomínat japonské bojovníky — samuraje (mimochodem v Japonsku žil také klan žen válečnic, kterým se říkalo Onna-bugeisha.) Performerky se našlehnou temnou energií omamné látky a pohyb jejich těla dostane jinou kvalitu – bobtnají a zpomaleně se kroutí tak jak droga zabírá jako při slow motion v animovaných počítačových hrách nebo ve filmu typu Matrix. Bez ovládání mozku je tělo opojené samo sebou. Do tváře se jim dostane nelidský a nepřítomný až strašidelný výraz jaký občas vídáme u feťaček z ulice. A pak začne boj …
Tanečnice se postaví čelem proti publiku jako smečka, zatnou ruce v pěst a kopou. Rozdělí se do dvojic a zápasí společně v páru, jakoby trénovaly na opravdového soupeře. Snaží se vzájemně nachytat v momentu, kdy jedna z nich nedává pozor. Používají váhu svého těla, aby se dostaly na zem. Vášnivě a lačně rozdávají údery hlava ne hlava. Pod agresí tu však zpočátku cítíme ženskou sounáležitost, sílu skupiny, kmene.
A potom si vezmou na pomoc zbraně – dlouhá lasa, která drží za zády tak, že zezačátku vypadají jako ocasy čertů, kůly i sekyrky. Švihají a sekají. V každé krutosti zažívají slast, euforii. Černá energie je pohání a žene dopředu. Po ženské něžnosti tu nesmí být ani památky. Ženy matky mezi Amazonkami nežijí. Markéta Frosslová se objeví s vycpaným břichem, následně na to vezme do ruky kůl a začne do břicha dávat rány. Těhotná krutostí, vysypává pod každým úderem zpod hábitu hlavy zneškodněných nepřátel.
Scénografie je jednoduchá. Tvoří ji pověšené figuríny, černé mužské postavy v kápi, které jako skupina protivníků visí na lankách v pravém zadním rohu jeviště. Jsou to snad stíny mrtvých, které tyhle divé ženy zabily?
Spojení choreografky Lenky Vágnerové, která ve své tvorbě tíhne k velmi fyzickému pohybu, k partneřině podobné capoeiře a bojového instruktora Radka Mačáka, vytváří nekonečnou palbu rychlých pohybů, kdy se tanečnice ani nenadechnou. Pohybují se v ostré dynamice elektro hudby a rytmických beatů bubnů, které dva hudebníci rozdávají jak rány naživo na scéně. Přitom však performerky vytváří uchopitelné postavy. Drobná Barbora Rokoszová, tanečnice původně z Ostravy, zažívá svou bojovou iniciaci. Je zdrženlivější, ještě v ní je stále mnoho myšlenek citlivé mladé dívky, které musí ostatní bojovnice vymýtit. Markéta Frosslová, která je původně herečkou, naplňuje svou postavu stylizovanou gestikou a la pantomima zlých figurek z kreslených dětských filmů. Simona Machovičová je „zkušenou bojovnicí“, kombinuje ženskou tvrdost i zákeřnost s dávkou lehké zvrhlosti. Fanny Barrouquére je pořád v rauši, dostává se do něj natolik, že ještě na klaněčce po rockersku hrozí, vyplazuje jazyk a ukazuje paroháče, znamení, které původně označovalo pokoření muže.
A tady se nabízí otázka, proč Lenka Vágnerová posílá Amazonky na scénu. Je to snad proto, že žijeme v etapě, kdy mužská energie v ženách stoupá a žena musí podávat výkony na různých polích od mateřského po pracovní zároveň? Mají Amazonky dodávat dnešní ženě bojovnou energii, aby to všechno zvládla? Je to oslava archetypu ženy – bojovnice? To zůstává s otazníkem, protože když se celá hra změní v thriller, ze smějících se rozšklebených úst tanečnic crčí krev, kterou si pomazávají po zafačovaných prsou a létají do diváků zavěšené na akrobatických gumách, vypadají nikoli jako válečnice ale jako bestie. Bojová energie přechází ve zběsilost i šílenství. A to už se od hrdinného konceptu trochu odklání.
Amazonky jsou dramaturgicky velmi dobře vystavěné dílo, které přes energeticky vysoko nasazenou laťku ještě gradují. Jsou opět brilantním zásekem renomované tvůrkyně. Budete hltat každý pohyb, budete mít husí kůži a budete se možná i trochu bát. Je to totiž opravdu nářez…
Amazonky
Koncept a choreografie: Lenka Vagnerová
Koordinátor bojových scén: Radek Mačák
Hudba: Tomáš Vychytil
Scénografie, kostýmy: Michal Heriban
Účinkují: Fanny Barrouquére, Markéta Frösslová, Simona Machovičová, Barbora Rokoszová, Tomáš Vychytil, Hynek Obst
Light design: Michal Kříž
Sound design: Andrej Jurkovič