22. ročník České taneční platformy se konal od 20. do 25. dubna 2016 a završil jej poslední slavnostní večer, v rámci něhož bylo možné zhlédnout reprízu taneční inscenace roku 2015, Collective loss of memory souboru DOT 504 a byly předány ceny České platformy za rok 2015.
Inscenace Collective Loss of Memory předkládá divákovi pohled na pět zcela odlišných mužů. Na přizpůsobivého Nathana, pomocníka Dana, čistokrevného Knuta, žida Toma a big bosse Joony. Tvůrci Jozef Fruček a Linda Kapetana kombinují princip osobní výpovědi, vyprávění a pohybového divadla. Tematicky se zabývají otázkou násilí a potěšení nebo síly, jež jeho strůjcům přináší. Mužští interpreti na jevišti ztvárňují mužské, především tělesné, atributy, jimiž jsou například sex a jídlo, ale naopak i jemné stránky „silnějšího“ pohlaví, jako je cit, ladnost a něha. Každý muž má v sobě obě, záleží jen na tom, do jaké míry je nechá se projevit.
Jednotliví interpreti nejprve představují sami sebe, vypráví o svých pocitech a volně přechází ke ztvárnění konkrétního příběhu mladíka, který byl bohužel ve špatný okamžik na špatném místě a stal se náhodnou obětí čtyř agresorů. Příběh, jenž mi připomíná nejen drama švédského dramatika Larse Noréna Chlad, zabývající se totožnou tematikou (obohacenou o rasový a sociální podtext), ale i smutnou realitu, v níž se často nejistota, strach či jiné trauma transformuje do podoby patologického jevu.
Pohybové ztvárnění agrese a extrémně krutého násilí probíhá skrze abstraktní, plynulý či ostrý pohyb. Přesně však vystihuje skutečný násilný akt. Tento pohyb a zvuk, pak dokáže vyvolat stejně úzkostný pocit, jako v reálné situaci.
Pokud přece jen všechno, co se na jevišti odehrálo, někomu nedávalo smysl, závěr celé inscenace mu jej bezesporu dal. Po celou dobu interpreti pracovali převážně s vlastním tělem, jeho limity, z nichž některé sahaly až za hranice atletiky a akrobacie, a rekvizitu nebo jiné hmotné scénické prostředky používali jen minimálně. Proto také závěrečné umístění autentického videa, kde banda násilníků za přítomnosti nezúčastněného obecenstva ve stanici metra doslova umlátí muže, a jeho celá stopáž, způsobily u obecenstva šok. Všechny významy secvakly jako past a zatlačily diváka do tvrdé židle, kde nevěřícně civěl do tmy ještě dobou půlminutu a přemýšlel, jestli se spíš nedívá na americkou kriminálku. Nedíval.
Pomyslnou tečkou celého večera bylo slavnostní zakončení a udílení cen České taneční platformy 2016. Ceny se udílely v následujících kategoriích: manažer roku, světelný design, tanečník roku, inscenace roku a cena diváka. Večer moderovala ředitelka Divadla Ponec Yvona Kreuzmannová a ocenění předávali členové poroty, jimiž byli například Minna Helkkila, Jan Šuškleb, Jan K. Rolnik za lightdesignovou sekci, Martin Macháček za dramaturgickou radu i mezinárodní porotu nebo také jedna z nejvýznamnějších osobností Pražského komorního baletu a zároveň průkopník managementu nezávislých tanečních uskupení – Jiří Opěla.
Za rozeznatelnou a mimořádnou práci v oblasti produkce a managementu tance byla oceněna členka taneční skupiny ME-SA a VerTeDance, Karolína Hejnová. Předání ceny za světelný design se stalo zároveň připomínkou faktu, že světlo je nedílnou součástí každé inscenace, není pouhou technologií, ale stává se samostatným uměleckým projevem. Na základě tohoto kritéria a dalších, jimž jsou originalita, dramaturgie, definice prostoru aj., zúžili porotci svůj výběr na tři inscenace: Tranzmutace (Jan Komárek), Odtržení (Pavel Kotlík) a Guide (Věra Ondrašíková, Dan Gregor a Michal Rydlo), z nichž poslední se stalo také vítězným.
Guide v režii choreografky Věry Ondrašíkové zvítězil také jako divácky nejúspěšnější inscenace České taneční platformy 2016, kde mimo jiné na prvních příčkách figurovaly také inscenace As Long As Holding Hands (Petr Šavel, Tereza Ondrová) A již zmínění Odtržení (Farma v jeskyni) nebo Chybění (VerTeDance/Jaro Viňarský).
Pojítkem mezi Guide a Chyběním je Jaro Ondruš, tanečník a choreograf, jež si za své výjimečné taneční výkony v choreografiích Jara Viňarského a Věry Ondrašíkové odnesl ocenění „tanečník roku 2015“.
Poslední cenou, již Česká taneční platforma uděluje je cena za inscenaci roku. Porota opět zvažovala, jako u předchozích kategorií Guide, či As Long As Holding Hands, cenu si ovšem nakonec odnesli členové Farmy v jeskyni za Odtržení, jež se zabývá „nemocí současné společnosti“, tedy problémem citlivých jedinců, jež jsou izolováni od společnosti a nejsou schopni se do ní začlenit.
Večer svými proslovy zakončili zahraniční členové poroty Laura Kumin a Roberto Casarotto, udělili zvláštní uznání poroty a možnost spolupráce s Certamen Coreográfico de Madrid a Centro per la Scena Contemporanea di Bassano del Grappa, z nichž první obdržel Jaro Viňarský a druhé Tereza Ondrová. Porotci zhodnotili festival jako ideální prostor k diskuzi a příležitost bavit se a svobodně přemýšlet o tanci a za doprovodu sklenky bílého nezbylo než se s dvaadvacátým ročníkem České taneční platformy rozloučit.
