Romeo a Juliue s červenými nosy? Montekové a Kapuleti nakopávající se do zadnic? Nic takového, i když současná klaunérie není ve své grotesknosti o nic míň zesměšňující a krutá. Naopak. Odhalování intimity a parodování emocí jdou víc na tělo – klaunům i divákům. Aby režisér Daniel Gulko svlékl z kůže „až k závratnému soukromí” nynější studenty 3. ročníku Ateliéru fyzického divadla Divadelní fakulty JAMU, sáhl po nejslavnější milostné tragédii všech dob. Z variací na téma lásky, nenávisti, žárlivosti, hledání a zpochybňování identity vznikla během workshopu autorská inscenace Chaos srdce. V Praze se představila začátkem dubna v divadle Alfred ve Dvoře.
Tradiční postupy klaunérie, pantomimy a grotesky jsou v inscenaci variovány a propojovány do barvité karikatury s náznakem cynického úšklebku. Američan Daniel Gulko (umělecký ředitel cirkusové skupiny Cahin-Caha) říká, že vedl studenty k vytvoření vlastních klaunských postav a prozkoumávání témat intimity a emocí. Známá tragédie a její hrdinové posloužili jako inspirace k rozehrávání jak emocí, tak impulzů a situací. Její děj by se ovšem v řetězení výstupů, vložených mezi úvodní prolog a hromadu mrtvol v závěru, hledal asi marně.
Nepřehlédnutelná snaha protagonistů, objevovat na základě naučeného „řemesla” vlastní způsob hereckého vyjádření, začíná u modifikovaných typů. Před oponuz barevných záplatnastoupí devět postaviček a s naléhavou pozorností si prohlížejí diváky. Co typ, to originál, přesto máte pocit, že je odněkud znáte. Když začnou hláskovat jméno Shakespeare a slovními asociacemi se posouvají od angličtiny přes francouzštinu k výkřikům „Pizza!” nebo „Grandiosso!”, upozorní na základní stavební kameny své moderní klauniády: komedii dell´arte, alžbětinské a jarmareční divadlo. Kostýmy výtvarníka Stanislava Cibulky ve stylu „co second hand dal”, rozličné paruky, pokrývky hlavy a expresivní barevné líčení do stylizovaných masek s různě tvarovanými umělými nosy daly vzniknout Quantusovi, Krumple, Milánkovi, Gerbeře a dalším, navenek nezaměnitelným, leč v sebe interpretaci rozporuplným charakterům.Tabulky se jmény znepřátelených rodů, Romea, Julie, Parise a neutrálního Pátera, si protagonisté rozdají a zavěsí na krk. Záhy však dochází k přerozdělování a chaosu. Romeů a Julií je tu několik, včetně dvojice, stylizované do groteskního trpasličího páru. Tereza Sikorová (Romeo) má díky kostýmu vzezření bizarního popa, Julie Jazmíny Piktorové s kožešinovou čapkou a nadýchanou sukní jakoby patřila k nějakému severskému etniku. Viktor Černický a Vojtěch Hříbek, první typ mušketýra a druhý sluhy, naopak role střídají. Kabaretní akcent vnáší na scénu figurantka se strnulým úsměvem a neosobním pohledem upřeným do hlediště. Ekaterina Plechkova mění mechanickými pohyby demonstrativní pózy a vystupuje jako „cedulářka” z avantgardní revue. Ke kabaretu odkazuje vzezřením á la třicátá léta i roztržitá Julie v červeném župánku s peřím (Silvie Kudelová). Unavená čekáním zanechá nápadníky jejich soubojům a s rozechvělostí staré panny neobratně koketuje s bubeníkem. Pavel Fajt rytmizuje inscenaci živou hudbou s elektronickým podkladem přímo na jevišti a občas coby zcizující element zareaguje na herce, třeba i výměnou tympánů za sestavu různých drobných nástrojů pro subtilnější výraz ve stylu etno.
Na černé scéně se sehrávají etudy, klaunská čísla a sólo výstupy. Díky kombinaci žánrů, technik a masek vzniká atmosféra pouti, manéže, divadla i kabaretu v jednom. Milostné city a utrpení ilustrují klaunirozmanitými způsoby — zašpuntovaná ústa, vzájemné ocucávání palců na rukou i nohou, nasazení 3D brýlí… Nenásilně se střídají v úlohách aktérů a stafáže, mizí a objevují se zpoza černé opony a na základě humorné asociace přinášejí všemožné varianty vybraného předmětu, aby předvedli, jak se s ním při vytváření divadelní iluze zachází. Hned na začátku se nenávist dvou rodů ventiluje v hromadné bitce a její účastníci vyrukují s plácačkou na mouchy, důtkami a bičem, který těsně prosviští kolem diváků v první řadě. Ve finální přehlídce fingovaných vražd a sebevražd se zase s patřičnou nadsázkou prezentuje zasouvací nůž.
Kontrastními postavami ansámblu jsou melancholický vetřelec Hamlet Tomáše Janypky, nebo bezpohlavní Olberta (Aneta Červená), která až v závěru ukáže, že pod pytlovitým oblekem schovává naddimenzované vnady. Klaun je klaun, pohlaví není podstatné. Naivní Miluša (Marie Svobodová) vyfasuje roli Parise a stává se objektem zášti přítomných Romeů, dokud se jí jeden z nich nezbaví tím, že jí při téte-a-téte nasadí na hlavu velkou transparentní kouli. Miluša se jako kosmonaut ve skafandru motá po jevišti a ironizuje pocit zamilovanosti, kdy člověk „nevidí a neslyší”. Klauniáda Chaos srdce nezapře status školního projektu.. Je poplatná zvládnutí příslušných technik a využití znalostí historických etap a směrů pohybového divadla. Některé se nepodařilo do kaleidoskopu scének náležitě včlenit a směrem k závěru zpomalují rytmus (pantomimický tenis, předvádění psa, pád do krabic). Klaunská artistika, snad i z prostorových důvodů, se naopak objevuje spíše v náznacích. Přesto díky režijně promyšlené struktuře, osobní invenci a synergii protagonistů a originálnímu bubenickému hudebnímu doprovodu dokáže inscenace i bez dějové linky bavit publikum 75 minut.
Režie: Daniel Gulko (USA/FR)
Hudba: Pavel Fajt
Účinkují studenti 3. ročníku Ateliéru fyzického divadla
Kostýmy a scénografie: Stanislav Cibulka
Light design: Vladimír Burian
Produkce: Kateřina Uhrová
Fotografie: Dragan Dragin
Pedagogické vedení a koordinace projektu: Pierre Nadaud