Balet Národního divadlo Brno patří v posledních dvou letech k souborům, které stojí za pozornost. Tento fakt nastartovalo uvedení inscenace Game over (koncem sezóny 2013/2014), která otevřela příležitost mladým choreografům a tanečníkům nejen z řad NdB, ukázat divákům jednu z alternativ české contemporary tvorby. Následoval neoklasický počin Mária Radačovského Black and White a pro tuto chvíli linie výrazně úspěšných titulů vrcholí komponovaným večerem Petite Mort, poskládaným ze čtyř choreografických prací – Beethoven (Mário Radačovský), Spolu (Mário Radačovský), Masculine/Feminine (Lukáš Timulák) a Petite Mort (Jiří Kylián).
Jak název napovídá, první z nich vychází a nechává se inspirovat Beethovenovou hudbou. Konkrétně se pokouší o choreografický přepis první věty jeho páté symfonie, melodie tak notoricky známé, že vybízí k netradičnímu možná recesistickému zpracování. Namísto toho se na jevišti odehrává trochu ploché a prázdné taneční číslo, ztvárňující symfonický orchestr. Radačovský využívá dynamiky hudby a opakujících se pohybů tanečníků, připomínající jednotlivé hráče, jejichž výsledkem je, při množství více jak třiceti tanečníků, pouze působivý efekt. Neposkytuje však mnoho prostoru pro individuální vyjádření interpretů.
Totéž se nedá říci o v pořadí druhé choreografii nazvané Spolu. V tomto případě Radačovský pracuje zpočátku s tichem, poté se skladbami Franze Schuberta, možností členů souboru předvést své schopnosti při provedení sólových partů a z větší části duetů. Na nich lze sledovat jedinečnost konkrétních tanečníků, která vybočuje ze zdánlivě pevného a jednotného kolektivu.
„Spolu je univerzálním příběhem muže, který se snaží svou vizí změnit myšlení lidí, ukázat jim nové cesty a obzory.“
Spíše však evokuje téma jedince ve společnosti, z níž se snaží vyčlenit a vystoupit z rámce stáda. Téma, které nejen obsahem, ale místy i pohybovým vyjádřením nápadně připomíná něco, co už v Baletu NdB chvíli žije svůj život — Palindrom (choreografii Martina Svobodníka a Adama Sojky, která je součástí inscenace Game over).
Do zcela odlišného světa chápání i tvorby zasahuje Masculine/Feminine, balet Lukáše Timuláka původně vzniklý ve spolupráci s designérem Peterem Biľakem pro Nederlads Dans Theater 2 (2011). Je tvořen osmi kapitolami (čtyři mužské a čtyři ženské), vyprávějícími o typických vlastnostech žen i mužů. S dávkou laskavého humoru a prostřednictvím jednoduchých ne však triviálních gest a pohybů mísících se s baletní ladností vypráví příběh archetypálních situací jako je rivalita ženské krásy, návštěva tchýně, neschopnost dam orientovat se v prostoru a o mnohých jiných. Směřuje ke grotesknosti a komice, ale ve výsledku není postaven jen na vtipu. Spíš na touze hrát si a dát výjimečně příležitost sólové interpretace tanečníkům jindy působícím ve sboru.
Petite Mort, malá smr(š)ť je symbolicky umístěná na konec celého večera. Precizně provedená Kyliánova choreografie, v níž se snoubí to nejlepší, co lze v brněnském baletu vidět. Je to schopnost nejen sólistů, ale i zbytku souboru, uchopit a interpretovat dílo plné partneřiny, souhry i náročných kombinací a naplnit prázdný prostor pouze prostřednictvím vlastního těla. Způsobuje touhu nasávat, vnímat očima (ne)dokonalost, sexualitu i energii lidské schránky, sledovat souznění i boj těla ženského a mužského. Stává se z ní čistá, ničím nerušená vizuální krása.
Petite Mort jako celek navzdory kvalitě dílů, jimiž je tvořen, nepůsobí zcela jednotně. Absentuje v něm výraznější pojítko mezi jeho jednotlivými částmi, což by jej posunulo o úroveň výš a dalo mu větší kompaktnost i smysl. Možná by neměl takový úspěch, kdyby vznikl v prostoru jiné, náročnější divácké obce, ale v Brně jistě patří a bude ještě dlouho patřit k nepřehlédnutelným projevům tanečního umění.
PŘIPOMEŇTE SI TAKÉ RECENZI BARBORY KAŠPAROVÉ NA INSCENACI GAME OVER ZDE.
