Machovo TOP 3 ze Spring Forward 2016

Letoš­ní Aerowa­ves Spring For­ward se ke štěs­tí čes­ké odbor­né veřej­nos­ti i díky obrov­ské­mu nasa­ze­ní týmu kolem Tan­ce Pra­ha a Čes­ké taneč­ní plat­for­my poda­ři­lo rea­li­zo­vat prá­vě u nás, kon­krét­ně v Plzni. V rám­ci popu­lár­ní­ho for­má­tu „Edi­tors‘ Cho­ice“ vybí­rám tři (spíš čty­ři) nej­lep­ší (kvů­li objek­ti­vi­tě zahra­nič­ní) insce­na­ce. Vět­ši­nu z nich pojí extrém­ní sou­stře­dě­ní a prá­ce s časem i tělem.

1. 1. Le Réci­tal des Postu­res (Yas­mi­ne Hugon­net ARTS MOUVEMENTES / MARRAFA vzw)
Sólo švý­car­ské taneč­ni­ce a mini­ma­lis­tic­ké cho­re­o­gra­f­ky Yas­mi­ne Hugon­net Le Réci­tal des Postu­res nejen svým umís­tě­ním v pro­gra­mu půso­bi­lo jako napros­té zje­ve­ní. V pod­sta­tě dru­hé fes­ti­va­lo­vé před­sta­ve­ní si kva­li­tou a extrém­ním zákla­dem nalezlo rov­no­cen­né­ho part­ne­ra až na závěr. Sub­til­ní taneč­ni­ce leží shr­be­ná na jeviš­ti v pro­pnu­tí podob­ném jogín­ské pozi­ci. Vel­mi poma­lu se zve­dá a svlé­ká. Její pohyb defi­nu­je zce­la nové vní­má­ní času a její zpo­ma­le­ní se zrych­lu­je roz­váž­ně a po celou dobu trvá­ní insce­na­ce. Při tom neu­dě­lá nic, coby poma­lu vzrůs­ta­jí­cí tem­po naru­šo­va­lo. Nahá, osa­mě­lá na bílé scé­ně, bez hud­by, zůstá­vá uza­vře­ná v pre­ciz­ní kre­a­ci jako vyvo­lá­vač démo­nů při ritu­á­lu. S ros­tou­cí dyna­mi­kou bere do hry rekvi­zi­ty — své dlou­hé vla­sy, kte­ré vše­mož­ně vklá­dá mezi prs­ty na noze, až si nako­nec z PET lah­ve vysta­ví na hla­vě plat­for­mu, kolem kte­ré si vla­sy omo­tá. Insce­na­cí je kro­mě ply­nu­lé­ho pohy­bu v hra­nič­ním výko­nu taneč­ni­ce vede­ná napros­to uni­kát­ní dra­ma­tur­gic­ká linie.

1. 2. Elve­don (Chris­tos Papa­do­pou­los — Leon & the Wolf)
Šes­ti­ce taneč­ní­ků pod vede­ním řec­ké­ho cho­re­o­gra­fa Chris­to­se Papa­do­pou­lo­se roze­hrá­vá mate­ma­tic­kou hříč­ku. Jejich tra­jek­to­rie, ať už indi­vi­du­ál­ní nebo sku­pi­no­vé jsou jako vir­tu­óz­ní prá­ce vyši­nu­té­ho zdro­go­va­né­ho taté­ra, kte­rý s uma­nu­tou přes­nos­tí pokrý­vá kůži mate­ma­tic­ký­mi vzor­ci. Co spo­ju­je Elve­don s Le Réci­tal des Postu­res je kon­cen­t­ra­ce. Taneč­ní­ci jsou totiž v neu­stá­lé ten­zi i v momen­tech, kdy se nepře­mis­ťu­jí. S ryt­mic­ký­mi sko­ky „pum­pu­jí“ napě­tí na mís­tě stej­ně jako jem­ně klou­žou po povrchu ver­ti­kál­ně, hori­zon­tál­ně i dia­go­nál­ně. Kaž­dý nový, vel­mi jed­no­du­chý cho­re­o­gra­fic­ký prvek (např. upa­že­ní) dodá­vá do vzor­ce novou veli­či­nu. Papa­do­po­lus dosa­hu­je s „abso­lut­ní jed­no­du­chos­tí abso­lut­ní­ho efektu“.

 

2. AU (CUBe / Chris­ti­an UBL / Cie Orni­tho­ry­nque / Kylie Wal­ters)
AU jako Aus­tra­lia, AU jako Aus­tria, AU jako autis­tic­ké zvo­lá­ní rados­ti, AU jako záznam zvu­ku lámá­ní vazu původ­ní kul­tu­ry kolo­ni­ál­ní sprá­vou. Per­for­man­ce obsa­ze­ná tro­jí­cí výji­meč­ných a výluč­ných podi­ví­nů (Chris­ti­an Ubl, Kylie Waters a hudeb­ník Seb Mar­tel) v sobě mixo­va­la tanec, vyni­ka­jí­cí živou hud­bu mís­ty při­po­mí­na­jí­cí majstršty­ky němec­ké industri­ál­ní legen­dy Ein­stür­zen­de Neu­bau­ten, roz­pus­ti­lost, ale hlav­ně absurd­ní, čer­ný humor. Cros­so­ver plný pře­kva­pi­vých momen­tů, situ­ač­ně pod­vrat­ných hrá­tek s národ­ní­mi sym­bo­ly s vel­mi jas­ným anti­na­ci­o­na­lis­tic­kým ost­nem píchal nejed­no kul­tur­ní svědomí.

 

3. Dou­glas (Rob­bie Syn­ge)
Per­for­man­ce Dou­glas jsou jako deník out­si­de­ra, kte­rý se ztra­til na scé­ně a hle­dá výcho­dis­ka vlast­ní­ho bytí jak na scé­ně, tak na svě­tě. Rob­bie Syn­ge ve vel­mi tra­gic­kých a nesmír­ně úsměv­ných akcích inter­pe­lu­je divác­kou trpě­li­vost. Začí­ná jako socha sto­jí­cí na roli bale­ti­zo­lu pode­pře­né záva­žím a židle­mi. Tvá­ří se nesmír­ně váž­ně, ale jakmi­le z role sle­tí a celá kon­struk­ce jej pohřbí, začí­ná jeho stras­tipl­ná ces­ta skr­ze per­for­man­ci, kde se mu neda­ří vůbec nic. Vytvá­ří nej­růz­něj­ší klad­ky a s výra­zem raně­né­ho kolou­cha se zas zno­vu stá­vá obě­tí svých pro­sto­ro­vých expe­ri­men­tů. Sna­ží se na roli udr­žet rov­no­váhu, když na ní jez­dí po pro­stor­né hale plzeň­ské Papír­ny a málem se nabod­ne na reflek­tor před ním. Ova­zu­je se pro­va­zy a tan­čí s židle­mi, jed­ná jako „McGy­ver šílen­ství“. Kro­mě Syn­go­va bizar­ní­ho počí­ná­ní pro­vo­ku­je roz­leh­lý hudeb­ní kou­tek, ve kte­rém trů­ní muzi­kant David Maxwell obklo­pe­ný pře­hršlí nástro­jů. V jakési ele­gii, kuple­tu za Dou­gla­se, ale také za veš­ke­ré out­si­der­ství i jeho kouz­lo, zpe­če­til jeho osud.