Beach Boy(s) ve stojatých vodách

Fes­ti­val Let­ní Let­ná je úspěš­ně za námi, svůj posled­ní diva­del­ní počin na ní úspěš­ně odpre­mi­é­ro­val sou­bor The Losers Cirque Com­pa­ny. Po loň­ském vyda­ře­ném Walls and Han­dbags v režii SKU­T­Ru se akro­ba­té pře­su­nu­li na pláž a před­sta­vi­li pro­jekt Beach Boy(s) v režii Jiří­ho Havel­ky. Oče­ká­vá­ní byla velká.

Insce­na­ce Walls and Hanbags fas­ci­no­va­la křeh­kos­tí námě­tu, dra­ma­tur­gic­kou pro­myš­le­nos­tí, skvě­le pro­ve­de­nou akro­ba­cií i fak­tem, že je plná (ale­spoň na poli nové­ho cir­ku­su) neo­kou­ka­ných tvá­ří. Už jejich pří­chod na jeviš­tě dopro­vá­zel bouř­li­vý potlesk a výs­ká­ní (při jed­né reprí­ze údaj­ně na scé­nu při­le­tě­ly dám­ské kalhot­ky). Neu­káz­ně­ní divá­ci oby­čej­ně doká­ží záži­tek z před­sta­ve­ní zbo­řit, obdiv dam ale ke kul­tu­ře beach boys nej­spíš pat­ří a jsme konec­kon­ců v šapi­tó, ne v ope­ře. Zdá se ale, že Losers na svůj šarm a obli­bu u žen tro­chu hře­ší. V posled­ní insce­na­ci před­vá­dě­jí o dost méně, než umí.

Beach Boy(s) je řada ske­čů ze živo­ta sur­fa­řů, sty­li­zo­va­ných do Kali­for­nie 70. let. Her­ci při­jíž­dí na scé­nu namač­ka­ní v malém autíč­ku, kte­ré poz­dě­ji slou­ží i k růz­ným akro­ba­tic­kým vylo­me­ni­nám. Celý „děj” je zalo­žen na tom, že by sur­fa­ři rádi vyra­zi­li na vlny, ale nefou­ká vítr. Čeká­ní na plá­ži si tak krá­tí nej­růz­něj­ší­mi způ­so­by. Hra­jí frisbee, opa­lu­jí se, poslou­cha­jí hud­bu, tan­čí. Před­vá­dě­jí se jeden před dru­hým, děla­jí si naschvá­ly, kte­ré roz­pou­ta­jí klu­kov­skou bitvu. Ve Walls and Han­dbags uměl­ci pra­co­va­li s dře­vě­ný­mi lavi­ce­mi, ten­to­krát podob­ně vyna­lé­za­vým způ­so­bem vyu­ží­va­jí sur­fař­ská prk­na. Akro­ba­cii a dyna­mic­ké scé­ny ale vyčer­pa­jí hned na začát­ku a scén­ky začí­na­jí být jed­no­tvár­né. Vel­kou nadě­ji na zlom vzbu­zu­je pří­chod ženy. Ta nej­pr­ve odo­lá­vá svo­dům a není na scé­ně pří­liš aktiv­ní, poz­dě­ji se ale nechá pře­svěd­čit a před­vá­dí akro­ba­cii na vel­kém prk­ně nese­ném muži. Moment, kte­rý dění na jeviš­ti roz­hý­bal, ale po něja­ké době opět upa­dá do ste­re­o­ty­pu (a jen na okraj: výjev, kdy her­ci ženě „pod­sou­va­jí” své sur­fy jako scho­dy, více než nápad­ně při­po­mí­ná scé­nu ze Slaps­tick Sona­ty sou­bo­ru La Puty­ka). Svě­ží vítr koneč­ně oprav­du při­ne­se až vítr — chlap­ci mohou vyplout na moře a rafi­no­va­ný­mi způ­so­by roze­hrá­va­jí scé­nu, ve kte­ré nechy­bí akro­ba­cie, poe­ti­ka ani humor. To je to, co jsme oče­ká­va­li a kvů­li čemu jsme při­šli. Ten­to nako­nec pozi­tiv­ní dojem ale v závě­ru insce­na­ce opět sláb­ne. Akro­ba­té se sur­fy při­pev­ně­ný­mi na nohou se zvol­na pohu­pu­jí na hrazdách v kuže­lech svět­la, kte­ré poma­lu zha­sí­na­jí. Scé­na je ovšem neú­nos­ně dlou­há a moment, kte­rý měl nej­spíš ambi­ci být poe­tic­kým, půso­bí spíš prázd­ně a neukončeně.

Beach Boy(s) jsou nená­roč­ná sran­dič­ka, kte­rá by se dala scvrk­nout dob­ře na polo­vi­nu. Nebo by jí neško­di­lo při­dat více akro­ba­cie, kte­rou per­for­me­ři dob­ře ovlá­da­jí a není důvod to tajit. Jinak je insce­na­ce pře­hlíd­kou nabubře­lé­ho sur­fař­ské­ho ega, to akro­ba­tic­ké ale zůsta­lo někde v poza­dí. Losers by se moh­li před­vá­dět dale­ko víc, my to sneseme.

Námět: Jiří Havel­ka, Petr Hor­ní­ček
Režie: Jiří Havel­ka
Cho­re­o­gra­fie: Lin­da Ran­čá­ko­vá
Scé­no­gra­fie: Petr Hor­ní­ček
Kos­týmy: Lucie Čer­ví­ko­vá
Hud­ba: Igor Oche­pov­sky
Účin­ku­jí: Petr Hor­ní­ček, Lukáš Machá­ček, Maty­áš Ram­ba, Vítěz­slav Ram­ba, Jin­dřich Pan­ský, Kris­tý­na Pálešová