Kdo zabil Malého prince a kdo Laternu magiku?

Loň­ský pokus vzkří­sit na Nové scé­ně poly­e­kran skon­čil roz­pa­či­tý­mi obráz­ky na plát­ně a něko­li­ka herec­ký­mi šar­že­mi scho­va­ný­mi za boha­tou výpra­vou. Dráb­ko­va insce­na­ce Podi­vu­hod­né ces­ty Jule­se Ver­na prin­cip Later­ny magi­ky v sou­čas­ném mul­ti­me­di­ál­ním svě­tě neob­há­ji­la. Letoš­ní sezo­nu se o to poku­sil reži­sér Vla­di­mír Morá­vek v Exupé­ry­ho Malém prin­ci, pohád­ko­vém pří­bě­hu o setká­ní chlap­ce z pla­net­ky B612 s pilo­tem, jehož stroj ztros­ko­tal na Sahaře. 

V insce­na­ci nazva­né Malý princ vel­ké puto­vá­ní se auto­ři dra­ma­ti­za­ce Vla­di­mír Morá­vek a Petr Oslz­lý zamě­ři­li na prin­co­vy návštěvy šes­ti pla­ne­tek obý­va­ných růz­ný­mi dospě­lý­mi napří­klad pija­nem, domýš­liv­cem nebo byz­ny­s­me­nem. Kro­mě nich a iko­nic­ké dvo­ji­ce však při­ved­li na jeviš­tě řadu nových postav. Malý princ má své star­ší já, kte­ré ho všu­de dopro­vá­zí a je mu stá­le na blíz­ku. Nosí koru­nu, mlu­ví fran­couz­sky a zpo­čát­ku pro­sí, aby mu pilot nakres­lil berán­ka. Pak už jen postá­vá a sekun­du­je své­mu čes­ké­mu alter egu. To se nadá­le doža­du­je kres­by zví­ře­te. Mís­to ní ovšem v obráz­ku, jež od let­ce dostá­vá, vidí slav­né­ho hroz­ný­še se slo­nem uvnitř. Had se zhmo­t­ňu­je do figu­ry v čer­ném late­xu, táh­nou­cí za sebou obrov­ský ocas. Efekt­ně se pro­du­cí­ru­je zle­va dopra­va, občas napřáh­ne ruce a se zlým výra­zem v očích sle­du­je pro­bí­ha­jí­cí děj oko­lo sebe. Dal­ší vzhle­dem k ději zce­la pasiv­ní posta­vu před­sta­vu­je pro Vla­di­mí­ra Moráv­ka nepo­stra­da­tel­ná Eva Vrb­ko­vá jako Paní Tem­no­ty. V opu­lent­ní róbě zdo­be­né blyš­tí­cí­mi se cin­gr­lát­ky a půl­mě­sí­cem na hla­vě se oká­za­le pro­me­nu­je po pro­sto­ru, zau­jí­má soš­né pózy a zdo­bí hudeb­ní dopro­vod soprá­no­vý­mi vokály.

Ozdo­bou mají být i taneč­ní­ci, muži do půl těla v třpy­ti­vých úzkých kalho­tách a ženy s již obvyk­lý­mi drá­tě­ný­mi tor­zy suk­ní. Ve dvo­ji­cích či jed­not­li­vě plní nevý­raz­nou cho­re­o­gra­fii. V rádo­by lyric­kých pasá­žích, kte­ré ovšem roz­bí­jí hří­ma­jí­cí hud­ba, se lad­ně pohu­pu­jí a zau­jí­ma­jí sty­li­zo­va­né figu­ry. Napě­tí nao­pak před­sta­vu­jí v dra­ma­tic­ky vypja­tých pózách. Jejich pří­tom­nost si prav­dě­po­dob­ně žádal model syn­kre­tic­ké­ho diva­dla za jaké se Later­na magi­ka pova­žu­je nebo zkrát­ka reži­sé­ro­va obse­siv­ní nut­nost zalid­ňo­vat jeviš­tě. Vel­mi brzy totiž taneč­ní­ci sply­nou s monu­men­tál­ní scé­no­gra­fií a pokud je ješ­tě někdo v prů­bě­hu insce­na­ce zare­gis­tru­je, tak pou­ze jako ornament.

K němu smě­řu­je i oká­za­lá na rekvi­zi­ty a objek­ty boha­tá scé­no­gra­fie. Tvo­ří ji tor­zo letou­nu, kmen bao­ba­bu, truh­ly, kni­hy, kanystry a jiné haram­pá­dí. Vyjma čás­ti tru­pu leta­dla, do něhož se jed­nou pilot poku­sí vlézt a před­stí­rá jakousi opra­vu a snad jed­né truhle jako sedát­ka, zůstá­va­jí objek­ty v rovi­ně deko­ra­ce. Scé­na je sevře­na tře­mi mohut­ný­mi bílý­mi stě­na­mi, kte­ré slou­ží jako pro­jek­ční plát­na. Jsou roz­dě­le­na do sto­vek malých okýnek, v nichž se obje­vu­je pes­t­rá skru­máž moti­vů: poli­tic­ké pro­je­vy, živá liš­ka, pán­ský mode­ling, lout­ky i ani­ma­ce. Jis­tě nároč­ná pro­jek­ce vůbec neko­mu­ni­ku­je s jed­na­jí­cí­mi posta­va­mi, maxi­mál­ně jako jejich tupá ilu­stra­ce. Jako­by snad reži­sér nedů­vě­řo­val tex­tu a musel jej vizu­ál­ně posi­lo­vat na jeho úkor. Jeviš­tě je totiž celou dobu zaha­le­no do polo­še­ra, tak­že září­cí okýn­ka všech­no dění na jeviš­ti pře­hlu­ší. Agre­siv­ně půso­bí i vel­ko­le­pá a hlav­ně pře­di­men­zo­va­ná hud­ba, done­ko­neč­na omí­la­jí­cí jedi­né téma.

V této změ­ti zvu­ků a svě­tel se křeh­ký Malý princ a jeho meta­fo­ric­ké posel­ství úpl­ně ztrá­cí. Jeho chla­peč­tí před­sta­vi­te­lé jsou při­tom auten­tič­tí, ale na malém pro­sto­ru, kte­rý jim reži­sér vyhra­dil, nema­jí mož­nost své posta­vy obhá­jit. Mega­lo­man­ská kako­fo­nie je doko­na­le usmr­cu­je. Mar­ný boj o pozor­nost s ní svá­dí i Jaro­sla­va Pokor­ná, kte­rá k Malé­mu prin­ci něž­ně ale moud­ře pro­mlou­vá jako Mamin­ka a Liš­ka stej­ně jako se to neda­ří ani Pet­ru Bať­ko­vi jako Pilo­to­vi. Smíř­li­vý tón dospě­lé­ho, kte­rým komu­ni­ku­je s chlap­cem s koru­nou je sice veli­ce přes­ný, ale téměř nesly­ši­tel­ný. Co zkrát­ka dras­tic­ky neú­to­čí na smys­ly, nemá v této insce­na­ci místo.

Malý princ doplá­cí na ambi­ci­óz­ní pompu, oká­za­lá výpra­va zabí­jí hlav­ní­ho hrdi­nu a prac­ná leč samo­ú­čel­ná pro­jek­ce, prin­cip Later­ny magi­ky. Zůstá­vá audi­o­vi­zu­ál­ní zma­tek, kte­rý nepo­tě­ší ani dospě­lé ani děti.

Later­na Magi­ka, Národ­ní diva­dlo
Anto­i­ne de Saint – Exupé­ry: Malý princ vel­ké puto­vá­ní
režie: Vla­di­mír Morá­vek
scé­nář: Vla­di­mír Morá­vek a Petr Oslz­lý
dra­ma­tur­gie: Lucie Němeč­ko­vá
scé­no­gra­fie: Daniel Dvo­řák
kos­týmy, lout­ky a mas­ky: Syl­va Zimu­la Haná­ko­vá
hud­ba: Zby­něk Matě­jů
cho­re­o­gra­fie: Libor Vacu­lík
kame­ra: Matěj Cibul­ka
pro­jek­ce: Šimon Kou­de­la
zvu­ko­vý design: Ivo Špalj
pre­mi­é­ra: 1. dub­na 2016 na Nové Scé­ně ND Praha