Ve stejný den, kdy porota České taneční platformy zveřejnila program, který v dubnu s velkou parádou nabídne divákům a zahraničním hostům, coby „výběr z hroznů“ české taneční scény, uvádí ve studiu Alta Lenka Vagnerová choreografii Dark Horse, čtyři roky staré (!) sólo pro Fanny Barrouquére. Tuto koincidenci uvádím v jednom odstavci proto, že Lenka Vagnerová a její nejnovější choreografie Gossip na elitním seznamu ČTP chybí. Zato tam lecjaký kousek přebývá, řekla bych. Ubohá mezinárodní porota přijde o to nejlepší, co tu máme! Ta nejsladší fortifikovaná láhev kvalitní světové úrovně zůstane letos ve sklepě. Já osobně si po Gossip nenechám od Lenky Vágnerové ujít absolutně nic. Proto jsem s napětím zasedla se školními dětmi do hlediště Alty a sledovala Dark Horse.
Už v Gossip brala dech. Fanny Barrouquére je zjevení, proud fluidní energie, za níž máte chuť se rozběhnout a dělat to, co ona. Tak sugestivně a lehce působí její strhující entré v „černém koni“ – opanuje bryskním, a při tom pěnově měkkým tanečním úprkem scénu. V bílém tričku a širokých kalhotách na bílém baletizolu působí jako ztělesněný příslib, nadšení a naivita. Celé tělo má pod proudem – měkký hrudník neustále pulsuje, končetiny lítají vzduchem a tělo končí v rychle rolovaných, takřka neslyšných, pádech. A navrch si z nás brzy začne dělat legraci… Do celé té její tanečně-akrobatické elegance najednou probleskují komické momenty. Ano, Fanny je klaun. Hází po nás míče (protože jsou neviditelné, hází bůhví čím), žongluje (taky nevíme s čím), na palci levé nohy roztáčí na tyči talíř, LP nebo pizzu? Zkrátka — snaží se publikum pobavit. Nebo odvést pozornost? Udělat dojem?
Choreografie promotovaná jako family představení určitě nabízí zážitek všem generacím. Děti ocení rošťáckou, vtipnou, neujasněnou postavu Fanny, která na jedné straně pláče nad popadanými mrtvolami ptáčků, ale na druhou stranu si je bezcitně cpe za tričko jako zlodějskou kořist. Jindy začne v záchvatu bolestivého pláče nad tou ptačí zkázou objímat pána v publiku a přitom mu šlohne peněženku. Nejspíš si nemůže pomoci – je to v ní. Je prohnaná, zkažená i zábavná. Dospělí si zase všimnou jemného, povlovného zabředávání hlavní postavy do cyničnosti, jejího hravého rozkmitu od nevinnosti k peklu. Na konci to peklo protagonistku pohádkovým škubnutím strhne mimo svět. Jde o vydařený efekt kostýmu černých šatů, jejichž mnohametrová vlečka má několik funkcí, včetně té likvidační. Trochu je to kouzlo, trochu memento.
Dark Horse je v podstatně taneční moralita s vesměs dobře vystavěnými a pointovanými situacemi. Rozkošná Fanny v nich předvede celé portfolio výrazů, za něž by se nemusela stydět žádná slušná komediální herečka. I když má inscenace na konci jednoznačnou etickou tečku, není Dark Horse polopatistická výchovná metafora. Z data vzniku plyne, že jde o předobraz mýtické La Loby, která je taky trochu pohádková, ale už hodně dospělá, dramaticky složitá. Když si toto srovnávám, vidím, jak Lenka Vagnerová choreograficky roste a umělecky se vyvíjí. Naštěstí to nevidím jenom já. Ale i jiní diváci, kteří nenechali poklad Gossip propadnout odborným sítem a vrátili svými laickými hlasy Lenku Vagnerovou do hry. Hlas lidu je někdy prostě boží!
P.S. Přiznávám se, že jsem o funkci divácké poroty pochybovala coby o čistě marketingovém nástroji neseném na vlně participačního trendu. I já se často mýlím. Proč si to nepřiznat 
PŘIPOMEŇTE SI TAKÉ RECENZI NA INSCENACI GOSSIP: http://www.tanecnizona.cz/index.php/recenze/item/550-prilis-vysoka-cena-lidske-koexistence
