Čtyři chlapi ve skafandrech, světlo a kouř ještě zážitek nedělají

Po his­to­ric­kých remi­nis­cen­cích ať už v řádu fikč­ní­ho svě­ta, mysti­fi­ka­ce či „autor­ské­ho pomní­ku“ se diva­dlo Vosto5 vrh­lo na pole vědec­ko­fan­tas­tic­ké. V novém zážit­ko­vém sci-fi dra­ma­tu Kolo­ni­za­ce, kte­ré před­sta­vi­lo v praž­ské Arše, se mělo inspi­ro­vat samot­ným pro­sto­rem diva­dla, evo­lu­cí a čes­ko­slo­ven­ský­mi sci-fi komiksy.

Na „kos­mic­kou misi“ obdr­žel kaž­dý divák před vstu­pem do sálu sví­tí­cí tyčin­ku a jeden pár slu­chá­tek. Tyčin­ku si po vzo­ru dří­ve pří­cho­zích sto­čil do tva­ru náram­ku a navlé­kl na ruku s před­po­kla­dem inter­ak­ce. Té nasvěd­čo­va­la i kon­cert­ní úpra­va sálu bez seda­ček. Divá­ci si pomá­ha­li nasa­zo­vat sví­tí­cí krouž­ky a vzá­jem­ně si ově­řo­va­li pro­vo­zu­schop­nost obdr­že­ných slu­chá­tek, radil jim tak i instruk­táž­ní hlas ozý­va­jí­cí se z repro­duk­to­rů. Jak se uká­za­lo, byla to také jedi­ná a posled­ní inter­ak­ce, k níž během více jak hodi­ny došlo. Navíc si ji poskyt­li divá­ci vzá­jem­ně mezi sebou. Úvod­ní pro­ško­le­ní také sta­no­vi­lo man­ti­ne­ly – LED pás­ky na pod­la­ze za nimiž se divák za žád­nou cenu nesměl ocit­nout. U Vosto5 bychom i za těch­to okol­nos­tí pořád věři­li v pove­de­nou mystifikaci.

Kolo­ni­za­ce ale opro­ti dří­věj­ším pro­jek­tům moc žer­tov­ná neby­la, instruk­ci míni­li insce­ná­to­ři stej­ně jako násled­ný roz­ho­vor veli­te­le vesmír­né lodi a jeho posád­ky, pře­ná­še­ný do slu­chá­tek, váž­ně. Text roz­ho­vo­ru cito­val žánro­vá klišé sci-fi s tak nepa­tr­nou nad­sáz­kou mluv­čích, že svou úmor­nou dél­kou spíš při­po­mí­nal nepo­ve­de­nou roz­hla­so­vou hru na téma kos­mo­nau­ti­ka všed­ní­ho dne. Když už to vypa­da­lo, že jsou všich­ni pří­tomní v sále donu­ce­ni k posle­chu a ten je zdro­jem žer­tu a snad mož­ná i zkouš­ky trpě­li­vos­ti pub­li­ka, pro­nik­la na ochoz čtve­ři­ce mužů ve ska­fan­drech. Z jejich jed­ná­ní i replik bylo zřej­mé, že vstou­pi­li na dosud nepo­zna­nou půdu a sna­ží se určit roz­lo­hu, tvar a účel objek­tu. V inten­cích komik­so­vé­ho žán­ru spus­ti­la jejich obje­vi­tel­ská mise řetě­zec reak­cí. Pro­stor, kte­rý sami defi­no­va­li jako ovál tedy vej­ce upro­střed vypl­ně­né žlout­kem, samo­vol­ně blo­ko­val úni­ko­vé výcho­dy, pře­hří­val se a začal vytvá­řet růz­né che­mic­ké reak­ce pro­střed­ko­va­né pre­ciz­ní­mi svě­tel­ný­mi tech­no­lo­gi­e­mi a kou­řostro­ji. Neu­stá­le se odně­kud sví­ti­lo nebo kouřilo.

Bana­li­ta dia­lo­gů navíc pod­po­ře­ná nulo­vou sna­hou reži­sé­ra Jiří­ho Havel­ky o cha­rak­te­ro­vé roz­li­še­ní čtve­ři­ce ast­ro­nau­tů ved­la k tomu, že divák jen vyčká­val, odkud a kdy při­jde dal­ší osl­ňu­jí­cí efekt. Při­tom výrazná typo­lo­gie pánů z Vosto5 (Tomá­še Jeřáb­ka, Pet­ra Pro­ko­pa, Ondře­je Baue­ra a Ondře­je Cihlá­ře) k pro­kres­le­ní povah vybí­ze­la a moh­la být zdro­jem dra­ma­tic­ké situ­a­ce, kte­rá Kolo­ni­za­ci zou­fa­le chy­bí. Neu­tá­hl ji ani pokus o nad­sáz­ku v samém kon­ci — roze­pře mezi dvě­ma „kolo­ni­zá­to­ry“. Jeden hájil zájmy vědy, dru­hý zadá­ní bez­o­hled­né­ho těžeb­ní­ho prů­mys­lu. Vědec se odmí­tal vrá­tit do vesmír­né lodi, aby i s vědo­mím osob­ní­ho kon­ce pro­zkou­mal zdej­ší vznik nové­ho živo­ta. S větou o nut­nos­ti osob­ní­ho pře­sa­hu kaž­dé­ho živé­ho tvo­ra zmi­zel mezi divá­ky, kte­rých si jako ostat­ní tři muži ve ska­fan­drech dosud důsled­ně nevší­mal, v lase­ro­vé záři.

Po tech­nic­ké strán­ce nelze Kolo­ni­za­ci nic vytknout. Při obje­vo­vá­ní vesmí­ru ale Vosto5 zapo­mně­la na to zásad­ní a to je pří­běh. Neroz­hod­la se, zda chce vytvo­řit zážit­ko­vé site spe­ci­fik, poctu béč­ko­vé­mu žán­ru či něco úpl­ně jiné­ho. A vizu­a­li­ta tema­tic­ké vaku­um nevyplní.

Kolo­ni­za­ce
režie: Jiří Havel­ka
námět a scé­nář: Jiří Havel­ka, Petr Pro­kop a Ondřej Cihlář
výpra­va a kos­týmy: Jan Brej­cha a Miko­láš Zika
hud­ba a sound design: Mar­tin Tvr­dý
light design: Tomáš Morá­vek
pro­jek­ce: Mar­tin Bra­ži­na
hra­jí: Ondřej Bauer, Petr Pro­kop, Tomáš Jeřá­bek a Ondřej Cihlář
pre­mi­é­ra: 1. úno­ra 2016 v Diva­dle Archa