Viděno dvěma — Hunting Season

Na výji­meč­nos­ti insce­na­ce Hun­ting Sea­son se shod­li v názo­ro­vém mači Jana Návra­to­vá i Mar­tin Macháček.

ELEGANCE LOVU

S Mila­nem Tomáši­kem se setká­vá­me v grun­go­vém pro­sto­ru Stu­dia Alta cel­kem pra­vi­del­ně. Ten­to­krát při­jel v rám­ci „čes­ké­ho tur­né“ před­sta­vit svůj cho­re­o­gra­fic­ký sex­tet Hun­ting Sea­son. Per­fekt­ně, čer­no­čer­ně vykry­tý pro­stor Alty půso­bil najed­nou nezvykle ele­gant­ně. Po vtip­ném mode­rá­tor­ském úvo­du jed­no­ho z taneč­ní­ků se roz­běh­ly dyna­mic­ké taneč­ní vari­a­ce, roz­vr­že­né s přes­nos­tí a citem v pro­sto­ru scé­ny, mimo­cho­dem skvost­ně nasví­ce­ném. Tomášik je intu­i­tiv­ní mate­ma­tik a umí pro­tkat všech­ny slož­ky pro­střed­ky jevišt­ní­ho díla do pev­né struk­tu­ry tak, že z ní při­ro­ze­ně – jako z gob­lé­nu v lovec­kém salon­ku – vystu­pu­jí situ­a­ce, vzta­ho­vé struk­tu­ry, komic­ké cra­she i drob­né, dob­ře zvlád­nu­té inter­ak­ce s publikem.

Zahléd­ne­me sou­bo­je i námlu­vy, bleskurych­lé pře­su­ny jed­not­liv­ců i stád, šmí­ro­vá­ní i schov­ku. Jsme sice v arden­ském lesí­ku, ale v dress codu evrop­ské­ho con­tem­po­ra­ry. Tomáši­kův ruko­pis, jak ho zná­me už z dří­věj­ších pra­cí, je nenu­ce­ně per­fek­ci­o­nis­tic­ký. Spo­lu s pěti sym­pa­tic­ký­mi taneč­ní­ky z Jihu před­ved­li vyso­ký insce­nač­ní stan­dard, kte­rý není sice cho­re­o­gra­fic­kým prů­lo­mem, ale živě a kva­lit­ně odve­de­nou cho­re­o­gra­fic­kou i inter­pre­tač­ní pra­cí, nad kte­rou vese­le vla­je slo­vin­ská vlajka.

Moh­la to být slo­ven­ská, jak svým neo­do­la­tel­ným sty­lem nazna­či­la ředi­tel­ka Alty, Lucia Kaši­a­ro­vá, když děko­va­la uměl­cům i divá­kům za poda­ře­ný večer. Mož­ná si to ani na Slo­ven­sku neu­vě­do­mu­jí, o jak kva­lit­ní „taneč­ní komo­di­tu“ při­chá­ze­jí v důsled­ku toho, že chy­bí pod­mín­ky pro roz­voj talen­tů. Ale nám to v našem evrop­ském lesí­ku neva­dí. Nám je potěšením.

Jana Návra­to­vá

INSTINKTY NABLÝSKANÉHO STOPAŘE

Lov má k tan­ci vel­mi blíz­ko. Je dyna­mic­ký a roz­ho­du­jí­cí oka­mži­ky nelze sle­do­vat jinak než se zata­je­ným dechem. Insce­na­ce Hun­ting Sea­son Mila­na Tomáši­ka je přes­ně tako­vá. Slo­ven­ský cho­re­o­graf, půso­bí­cí na slo­vin­ské scé­ně, s mezi­ná­rod­ně obsa­ze­nou sku­pi­nou při­pra­vil dechbe­rou­cí kre­a­ci, u kte­ré se divá­ci, podob­ně jako na safa­ri, stá­va­jí svěd­ky vel­ko­le­pé­ho honu.

Lovec obchá­zí kořist, chví­li ji zkou­má, mož­ná ji deptá a potom zce­la neče­ka­ně zaú­to­čí. Jde o ritu­ál spo­leč­ný pro drav­ce, kte­rý s obě­tí vede před­smrt­ný dia­log stej­ně, jako se jí dvo­ří při námluvách. Kaž­dý pohyb taneč­ní­ků je nesmír­ně ener­gic­ký, plný pudo­vos­ti. Jed­no­du­še kos­tý­mo­va­né figu­ry ply­nu­le pře­chá­zí z nic netu­ší­cích a naiv­ních obě­tí k útoč­ní­kům a svůd­cům. Smy­sl­né hem­že­ní je kro­mě napě­tí a per­fekt­ní navá­za­nos­ti jed­no­ho per­for­me­ra na dru­hé­ho mimo­řád­ně vtip­né. Akté­ři si z váž­nos­ti, kte­rou je mož­né obje­vit např. v seri­óz­ních pří­ro­do­věd­ných doku­men­tár­ních fil­mech, znač­ně uta­hu­jí. Jem­nou komi­ku stří­da­jí se sofis­ti­ko­va­nou paro­dií a z lovu zví­řat děla­jí wrest­lin­go­vou bit­ku dvou taneč­ní­ků s pat­řič­ně exhal­to­va­ným komen­tá­to­rem. Vše­mož­ná vybo­če­ní z úhled­né­ho kon­cep­tu insce­na­ci neru­ší. Mezi napo­do­bo­va­ný­mi sav­ci, ptá­ky i pla­zy vytvá­ří (navzdo­ry sou­bo­ji kon­čí­cím uchvá­ce­ním) vel­ký soulad.

Hun­ting Sea­son je fas­ci­nu­jí­cí žeň. Přes­to­že je zčás­ti impro­vi­zo­va­ná, je pre­ciz­ně vede­ná a vše uvá­dí do pří­jem­né­ho, netu­še­né­ho mezi­ná­rod­ní­ho kontextu.

Mar­tin Macháček

Při­po­meň­te si také refle­xi Mar­kéty Faus­to­vé na insce­na­ci Hun­ting Sea­son, kte­rou sepsa­la z letoš­ní­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu Diva­del­ní Flora.