Taneční obsese Kateřiny Stupecké

Kate­ři­na Stu­pec­ká, stu­dent­ka kated­ry cho­re­o­gra­fie HAMU (lau­re­át­ka Ceny Jar­mi­ly Jeřáb­ko­vé z roku 2008; o rok poz­dě­ji jako „objev v tan­ci“ zís­ka­la Cenu Saz­ky a v roce 2011 byla její cho­re­o­gra­fie Sunya­ta na fes­ti­va­lu Čes­ká taneč­ní plat­for­ma nomi­no­va­ná na „Nej­lep­ší insce­na­ci roku“). Ve Stu­diu ALTA uved­la 20. dub­na svo­ji absol­vent­skou prá­ci Obse­se. Na jeviš­tě sved­la poměr­ně růz­no­ro­dou sku­pi­nu čtyř taneč­ní­ků – Tere­zu Hra­díl­ko­vou, Mar­kétu Jan­do­vou, Jaku­ba Sed­láč­ka a Jana Stránského.

Insce­na­ce začí­ná postup­ným roz­svě­co­vá­ním scé­ny, kdy v polo­še­ru a mlze začí­ná­me roze­zná­vat obrys posta­vy. Až se sílí­cím svět­lem lze poznat, že posta­va je Mar­ké­ta Jan­do­vá v pozi­ci svíč­ky a noha­ma tře o sebe; ten­to motiv se v prů­bě­hu cho­re­o­gra­fie neu­stá­le vra­cí. Vzá­pě­tí se obje­vu­jí dal­ší tři posta­vy a kolem nich se utvo­ří pomy­sl­ný svě­tel­ný ring, čtve­rec, ze kte­ré­ho nemů­žou vystou­pit. Opa­tr­ně si „osa­há­va­jí“ pro­stor, leka­jí se jeden dru­hé­ho, nará­že­jí do sebe, utí­ka­jí před sebou, nena­chá­ze­jí řád, díky kte­ré­mu by ved­le sebe na tak malé plo­še moh­li fun­go­vat. Když se někte­rý z nich roz­hod­ne urvat si kus mís­ta pro sebe, ostat­ní mu v pohy­bu zabrá­ní – jako když se nut­ka­vou před­sta­vu sna­ží­me pře­hlu­šit jinou, ale ona se stá­le neú­nav­ně vra­cí.
Dvě posta­vy zmi­zí v šeru a sle­du­je­me duet Tere­zy Hra­díl­ko­vé s Janem Strán­ským. Jejich vztah je dost nejas­ný, taneč­ni­ce muže ovlá­dá, mani­pu­lu­je jím, ale záro­veň se ho sna­ží zba­vit. Jakmi­le se mu tro­chu vzdá­lí, on ji oka­mži­tě doběh­ne a ona mu opět musí věno­vat pozor­nost a ener­gii. Chví­le­mi to vypa­dá, jako by šlo o milost­ný duet. Na kon­ci se doká­že taneč­ní­ko­vě nalé­há­ní vze­přít a vítě­zo­slav­ně odchá­zí z ringu.

Duet Mar­kéty Jan­do­vé s Jaku­bem Sed­láč­kem, kte­rý násle­du­je, je o pozná­ní čitel­něj­ší. Taneč­ni­ce se neu­stá­le sna­ží dostat do „základ­ní“ pozi­ce svíč­ky, v čemž jí taneč­ník inten­ziv­ně brá­ní. Stu­pec­ké nápa­di­tost a ori­gi­na­li­ta, kte­ré jsou zřej­mé od začát­ku, se tady pro­je­ví nej­in­ten­ziv­ně­ji; základ­ní motiv, kte­rý se neu­stá­le opa­ku­je, je totiž zpra­co­ván pokaž­dé novým způ­so­bem. V úpl­ném závě­ru se scé­na setmí a oci­tá­me se zno­vu na začát­ku – v polo­še­ru a mlze se postup­ně vyje­vu­jí ten­to­krát čty­ři posta­vy, mimo původ­ní ring, dale­ko od sebe, v pozi­ci svíč­ky, kte­ré se při­tom po celou dobu sna­ži­ly zbavit…

Kate­ři­ně Stu­pec­ké se poda­ři­lo dát dohro­ma­dy čtve­ři­ci taneč­ní­ků s růz­ný­mi cha­rak­te­ry i kva­li­tou pohy­bu, kte­ří se vzá­jem­ně dopl­ňu­jí a jsou per­fekt­ně sehra­ní. Nej­vý­raz­něj­ší z nich je Mar­ké­ta Jan­do­vá, kte­rá zaujme leh­kos­tí, oheb­nos­tí i výra­zem. Poin­tu obse­dant­ní­ho opa­ko­vá­ní moti­vů pod­po­ru­je neme­lo­dic­ká hud­ba, vra­ce­jí­cí se ve smyč­kách, i úspor­ný light design Jana Komár­ka, kte­rý scé­nu nechal jako­by rozostře­nou. Půl­ho­di­no­vá cho­re­o­gra­fie sta­či­la na to, aby sro­zu­mi­tel­ně před­lo­ži­la základ­ní téma. Zůstá­vá ale na povrchu a pří­pad­né roz­pra­co­vá­ní by urči­tě bylo ku pro­spě­chu věci. Obse­se má mini­mál­ně v inter­pre­tech poten­ci­ál, kte­rý by Stu­pec­ká moh­la lépe využít.

Cho­re­o­gra­fie: Kate­ři­na Stu­pec­ká
Dra­ma­tur­gic­ká spo­lu­prá­ce: Kasha Jandáčková0
Inter­pre­ta­ce: Tere­za Hra­díl­ko­vá, Mar­ké­ta Jan­do­vá, Jakub Sed­lá­ček, Jan Strán­ský
Svě­tel­ný design: Jan Komá­rek
Scé­no­gra­fie: Michal Horá­ček
Hud­ba: Daniel Wun­sch
Kos­týmy: Marjet­ka Kalous

Pre­mi­é­ra 20. dub­na ve Stu­diu Alta