Právě probíhající festival Tanec Praha je už za polovinou svého 27. ročníku. Jako každý rok ho odstartoval „prolog“ Tanec Praha dětem, který nabídl nejmenším divákům pohybové dílny a vystoupení dětských tanečních skupin. Slavnostní zahájení hlavního programu pak proběhlo 3. června v Hudebním divadle v Karlíně. Pořadatelům se podařilo do Prahy přivézt dílo uznávané německé choreografky Sashy Waltz, které bylo jednou z „Událostí sezony“.
Sasha Waltz je známá tím, že ke spolupráci zve často umělce z jiných oblastí – výtvarníky, hudebníky, architekty, a tak tomu je i v případě choreografie Impromptus, kterou uvedla na Tanci Praha. Sedm tanečníků doprovází klavíristka, ve čtyřech písních i zpěvačka. K tomuto 11 let starému dílu zvolila choreografka jako podklad i výchozí bod hudbu Franze Schuberta a jedná se o její první práci na klasickou hudbu.
Scéna je sice minimalistická, ovšem obřích rozměrů. Dvě šikmy ve dvou výškových úrovních, po kterých se tanečníci pohybují, a vzadu velký kosodélník, který slouží i jako zákulisí. Na scéně se střídají duety se skupinovými čísly, tanečníci v nevýrazných kostýmech zemitých barev střídají dynamiku i styl pohybového vyjádření, tančí s klavírním doprovodem i na ticho. Choreografie má být založená na struktuře hudební skladby, je ale obtížné tuto strukturu vysledovat a celé osmdesátiminutové dílo se poněkud slévá v jeden surrealistický obraz. Objevují se výraznější momenty, které tuto jednolitost narušují, například část, kdy se tanečníci, nabarvení křídou, polijí vodou, a barva z nich pak stéká po šikmě dolů. Nebo scéna, kdy se pár na scéně objeví v gumácích naplněných vodou, což má za následek nejen komický způsob chůze, ale i působivý zvukový efekt. A úplný závěr, kdy se z šikmy vynoří malý bazén, sloužící jako relaxační lázeň pro tanečnice. Jinak se ale lze v choreografii velice snadno ztratit, a to i přesto, že tanečníci podávají opravdu špičkové výkony (tady stojí za zmínku především dvě dvojice tanečníků, kteří předvádí téměř akrobatické kousky, vypadá to ale, jako by se vzájemně vůbec nedrželi. Zatímco jeden z tanečníků stojí, druhý se různými způsoby obtáčí kolem jeho těla a zdá se, že levituje nebo je k tělu svého partnera přitažen magnetem). Podle Sashy Waltz by se měl v choreografii odrážet romantický myšlenkový koncept doby Franze Schuberta, témata nenaplněné lásky, samoty, věčného tuláctví. Tyto náměty jsou ale zřetelné jen minimálně, a tím se dílo omezuje na čistý pohyb; to je ale na téměř hodinu a půl dlouhou choreografii málo.
Mohlo by být zajímavé vidět Impromptus na menší scéně. Choreografie je tak subtilní a ve svém výrazu umírněná, že se jí nepodařilo proniknout z velké scény karlínského divadla k divákům. Stejně tak přítomnost klavíristky, částečně schované v orchestřišti, v tomto prostoru zanikala. Nicméně stále se mi vybavuje vzpomínka na Akrama Khana, který před dvěma lety na Tanci Praha sám ovládl ještě větší prostor Státní opery. Sedm tanečníků Sashy Waltz bylo i na Karlín málo.
Sasha Waltz & Guests: Impromptus
Hudba: Franz Schubert
Režie, choreografie: Sasha Waltz
Interpretace, choreografie: Maria Marta Colusi, Clémentine Deluy, Claudia de Serpa Soares, Juan Kruz Diaz de Garaio Esnaola, Luc Dunberry, Michal Mualem, Xuen Shi
Zpěv: Judith Simonis
Klavír: Cristina Marton
15. 6. 2015
