Horký začátek léta jsme strávili ve Žďáru nad Sázavou na mezinárodním festivalu současného tance a pohybového divadla, KoresponDance. Zámecký areál, Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, ale i přilehlé okolí (Pilská nádrž a místní skatepark) na tři dny ožily hudbou a tancem. Na programu byla představení české a francouzské provenience, na pár dní se před vstupem do zámku usídlilo i šapitó bratří Formanů, kteří přijeli s divácky oblíbeným Obludáriem. Základními pilíři Centra choreografického rozvoje (SE.S.TA), pod jehož hlavičkou se festival pořádá, jsou poskytování rezidenčních prostor umělcům, produkce a uvádění představení a rozvoj publika. To vše se nějakým způsobem promítlo do koncepce festivalu a jeho dramaturgie.
Umělci například mohou využívat rezidenčních pobytů v prostorách žďárského zámku v průběhu roku a na festival navazuje řada dalších aktivit — příměstský tábor, zaměřený na hudební a taneční výchovu a projekt kreativního vzdělávání do škol, který je realizován ve spolupráci s místní základní školou.
Někteří tvůrci se do Žďáru sjeli tři týdny předem, aby zde připravili představení přímo pro festival. Dramaturgie festivalu je tak založena na důvěře a citlivém propojení umělců, se kterými SE.S.TA dlouhodobě spolupracuje.
Ohlašované tři světové premiéry byly v podstatě site-specific projekty. Choreografové Dominique Boivin, Philippe Priasso a Pierre Nadaud připravili s posluchači Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby inscenaci Traffic ve žďárském skate parku. Béatrice Massin přizvala ke spolupráci šest českých tanečnic a choreografek a společně s nimi vytvořila současnou choreografii založenou na barokních principech. V jejím inscenaci Bach 15 účinkovali i neprofesionální tanečníci a choreografie byla nazkoušena tak, že rozdíl v jejich tanečním výkonu nebyl patrný. Třetí premiérou bylo představení Jean Sebastian², kdy Poutní kostel na Zelené Hoře rozezněl kontratenor Sébastiena Fourniera v dialogu s mladičkými zpěváky žďárských sborů. Tancem doplnil Jean Gaudin.
Hlavní myšlenkou festivalu KoresponDance je vdechnout život historickému objektu a oživit kulturní dědictví, které v jeho prostorách dříme. V posledních dvou jmenovaných představeních se to podařilo beze zbytku a především Jean Sebastian² na Zelené Hoře byl kontemplativním zážitkem par excellence.
Kromě této jakési „barokní linie“, která propojuje současné umění s barokními principy, nabídl festival i ryze současná představení. K vrcholům festivalu patřilo představení L.U.MEN skupiny Beau Geste v amfiteátru poblíž Pilské nádrže, které po setmění propojilo skvělé performery, hudbu i light design a vysokozdvižný vozík. Představení Abscisse francouzsko-katalánského umělce Jordi Galího na nádvoří zámku bylo založeno na balancování tří performerů s žebříky, lany a kusy dřeva, které před zraky diváky v obdivuhodném rytmickém synchronu a komunikaci beze slov spojili v jakýsi orbit.
Současnou českou tvorbu pak zastupovala Petra Fornayová s představením Objekty výzkumu. Halka Třešňáková s Janem Bártou přivezli představení Sticker.
Spíše než přehlídkou české a francouzské tvorby se nicméně festival stal především místem setkání, a to přesně v tom slova smyslu, jak ho popisuje Marie Kinsky, zakladatelka a ředitelka festivalu, v našem rozhovoru (zde). Zážitkem je už jenom to, pohybovat se volně zámeckým areálem, na jehož renovaci rodina Kinských soustavně pracuje. Zámek žije během festivalu vlastním životem, v místním kostele probíhaly křtiny a v přímém přenosu jsme měli i výjezd hasičského sboru, který sídlí též v areálu zámku. Součástí areálu je také zámecká základní škola, galerie a zcela nově otevřené Muzeum nové generace. Na nádvoří posedávají umělci a možná to bylo tím horkým nástupem léta, ale člověk má skutečně pocit, že se na chvíli zastavil čas.
Marie Kinsky si vytyčila nelehký cíl. Otevřít festival obyvatelům Žďáru nad Sázavou, vtáhnout je co nejvíce do dění festivalu a posílit v regionu Vysočina povědomí o současném tanci. Návštěvnost festivalu naznačuje, že jde o běh na dlouhou trať, ne jednou jsme zaslechli, že se obyvatelů, Žďáru zdá vstupné na festival příliš drahé (ačkoliv právě oni měli 50% slevu). Zatím má festival tedy spíše rodinnou, přátelskou, česko-francouzskou atmosféru a to je také jeho největší devízou.
