Jak začal projekt MYSLET TANCEM pro tanečníky na volné noze

Stu­dio Alta a jeho vede­ní – Lucia Kaši­a­ro­vá spo­lu s Karo­lí­nou Hej­no­vou neu­stá­le pra­cu­jí a zlep­šu­jí. V sobo­tu 21. 2. napří­klad otví­ra­jí nové haly pro sou­čas­né umě­ní. Se začát­kem roku roz­je­ly také pro­jekt Mys­let tan­cem, kte­rý doslo­vu­je jejich čin­nost s vizí zlep­šit pod­mín­ky pro sou­čas­ný tanec u nás. Nejen­že totiž obě tan­čí, ale o tan­ci i jeho potře­bách a vývo­ji pře­mýš­lí. Jaký je kon­cept nové­ho pro­jek­tu a jak reál­ně pro­bí­há? 

MYSLET TANCEM

Název Mys­let tan­cem zastřešu­je sérii taneč­ních worksho­pů roz­lo­že­ných do celé­ho roku, kte­ré pove­dou zejmé­na zahra­nič­ní cho­re­o­gra­fo­vé. Cílem pro­jek­tu by mělo být hlav­ně kon­ti­nu­ál­ní vzdě­lá­vá­ní taneč­ní­ků. „Sna­ži­ly jsme se dát rámec akti­vi­tám, kte­ré běž­ně po celý rok dělá­me od zalo­že­ní Alty. Vždyc­ky byly spí­še naho­di­lé, ale nyní jsme udě­la­ly plán na celý rok. Chtě­ly bychom dávat nezá­vis­lé scé­ně nové impul­sy. Taneč­ník Národ­ní­ho diva­dla má totiž kaž­dý den tré­nink, ale taneč­ník na vol­né noze se v Čechách vyví­jí jen, když zkou­ší nový pro­jekt,“ říká Karo­lí­na Hej­no­vá. Záro­veň Mys­let tan­cem vytvá­ří i pod­hou­bí pro dal­ší spo­lu­prá­ce. Lek­to­ři worksho­pů budou vede­ni k pří­pra­vě před­sta­ve­ní s čes­ký­mi tanečníky.

Přes­ně tak tomu je i u prv­ní­ho worksho­pu z řady se slo­ven­ským taneč­ní­kem a cho­re­o­gra­fem Andre­jem Pet­ro­vi­čem. Ten po skon­če­ní lek­cí tvo­řil novou cho­re­o­gra­fii prá­vě s Karo­lí­nou Hej­no­vou a Mar­ti­nou Laco­vou. Na pod­zim při­je­de v rám­ci Mys­let tan­cem vyu­čo­vat David Zam­bra­no, kte­rý bude pra­co­vat s taneč­ni­ce­mi z Ver­Te­Dan­ce. V dub­nu se může­te těšit Nor­ku Karen Foss (spo­lu­pra­co­va­la se sku­pi­nou NANOHACH), kte­rá ten­to­krát při­ja­la nabíd­ku na tvor­bu cho­re­o­gra­fie s Mar­ti­nou Laco­vou a Danem Rač­kem. Z worksho­pu s Karen Foss navíc vyply­ne rezi­den­ce pro dva stu­den­ty, kte­ré budou moci v létě zkou­šet ve stu­diu Alta. Pro­jekt Mys­let tan­cem tedy oprav­du pří­mo vybí­zí k tvorbě.

ANDREJ PETROVIČ – pra­vá ruka Akra­ma Kha­na v Praze

Mys­let tan­cem zahá­jil slo­ven­ský taneč­ník a cho­re­o­graf Andrej Pet­ro­vič, kte­rý již něko­lik let půso­bí jako pra­vá ruka cho­re­o­gra­fic­ké iko­ny Akra­ma Kha­na. Jako taneč­ník sice z Kha­no­vy tvůr­čí dik­ce hod­ně vychá­zí, za svou při­jal zejmé­na jeho prá­ci s rytmem, záro­veň si však jako lek­tor vytvá­ří i svůj způ­sob uče­ní. „Celý workshop v Pra­ze byl veden jako tako­vá výmě­na. Nemě­lo smy­sl vyu­čo­vat tech­ni­ku. Všich­ni byli hoto­ví taneč­ní­ci. Chtěl jsem, aby se nau­či­li sami sebe pře­kva­pit. Kaž­dý taneč­ník má totiž zakó­do­va­né něja­ké prin­ci­py, jak uvést tělo do pohy­bu. Je dob­ré je občas nabou­rat a najít nové způ­so­by.“ A tak je prv­ní část worksho­pu impro­vi­za­ce, kte­rou Andrej otví­rá přes­ně míře­ný­mi poky­ny. Taneč­ní­ci – na workshop se při­hlá­si­li napří­klad Tere­za Ondro­vá, Mar­ti­na Laco­vá, Hele­na Arenber­ge­ro­vá či Jana Bur­kiewic­zo­vá – si sta­ví svou malou cho­re­o­gra­fii na osm dob tak, aby byla co nej­le­ni­věj­ší a vzá­pě­tí se vzá­jem­ně stá­va­jí cho­re­o­gra­fy, aby cho­re­o­gra­fii roz­pra­co­va­li. Zkou­ma­jí pro­stor koneč­ky prs­tů nebo pán­ví. Nachá­zí novou šká­lu pohy­bů, kte­ré jsou jejich tělu vlastní.

Ačko­li Andrej spo­lu­pra­cu­je s jed­ním z nej­vý­raz­něj­ších cho­re­o­gra­fů sou­čas­né­ho tan­ce, neza­jí­ma­jí ho tri­ky nebo vybrou­še­ná tech­ni­ka. „U Akra­ma jsem se nau­čil, že kaž­dé ges­to, kaž­dý pohyb může být zají­ma­vý, pokud se napl­ní dyna­mi­kou a obsa­hem. Akram má dar uči­nit z malé­ho vel­ké. Důle­ži­té je nasa­ze­ní inter­pre­ta.“

Nasa­ze­ní je u taneč­ní­ků na worksho­pu oprav­du inten­ziv­ní. Zejmé­na v dru­hé čás­ti, kdy Andrej vyu­ču­je reper­toár, kon­krét­ně sek­ven­ci z prá­vě obno­ve­né­ho před­sta­ve­ní KAASH (z roku 2002, chor. Akram Khan), vydá­va­jí ze sebe taneč­ní­ci všech­no. Napo­ju­jí se na ener­gii per­ku­sí. Zkou­ší si osvo­jit akra­mov­ský slov­ník, spe­ci­fic­kou arti­ku­la­ci rych­le se stří­da­jí­cích gest vychá­ze­jí­cích z katha­ku. Zpo­čát­ku je to pro jejich evrop­ská těla jazyk cizí. Řeč pohy­bů se zadr­há­vá. Ryt­mus se neda­ří pola­pit. Jak sám Andrej říká, ve chví­li, kdy je nezná­mý pohyb straš­ně rych­lý, není dob­ré ho v kře­či doho­nit. Když se do něj taneč­ník uvol­ní, půjde to samo. Na kon­ci páté­ho dne taneč­ní­ci zjiš­ťu­jí, jak moc je to prav­da. Chvá­lí si, jak jim pomoh­la část impro­vi­zač­ní k zvlád­nu­tí reper­toá­ro­vé vaz­by. Nacvi­če­ná taneč­ní sek­ven­ce má koneč­ně šťávu.

Po skon­če­ní worksho­pu se taneč­ní­ci s Andre­jem lou­čí. Dozví­dám se, že tři taneč­ni­ce při­je­ly na workshop až z Lip­ska. Obje­vi­ly ho zce­la pro­za­ic­ky přes web Stu­dia Alta. A to mě oprav­du těší. Podob­né pro­jek­ty jako je Mys­let tan­cem mají totiž smy­sl jen ve chví­li, kdy je o ně uvnitř taneč­ní komu­ni­ty zájem.

Dora Hoš­to­vá s milov­ní­ky tance

Jiný cha­rak­ter měl pak víken­do­vý workshop s Dorou Hoš­to­vou, kte­rý byl v pro­jek­tu Mys­let tan­cem dru­hým v pořa­dí a zdá se, že z dra­ma­tur­gie pro­jek­tu vybo­ču­je. Určen totiž nebyl pro­fe­si­o­ná­lům, ale všem mil­cům tan­ce. I na něj při­je­li účast­ní­ci z růz­ných kou­tů repub­li­ky. Tady byl hlav­ní cíl zahřát se, pro­táh­nout se, užít si fyzic­ké­ho tré­nin­ku. Dun­ca­nov­ská tech­ni­ka avšak ve spe­ci­fic­kém pohy­bo­vém slov­ní­ku Dory Hoš­to­vé dala účast­ní­kům worksho­pu zabrat. Krát­ké vaz­by na pod­la­ze stří­da­ly sek­ven­ce léta­cí na dia­go­ná­lu. Lek­tor­ka hodi­nu zasta­vo­va­la, dovy­svět­lo­va­la, pilo­va­la jed­not­li­vé momen­ty, aby na nich ilu­stro­va­la své chá­pá­ní taneč­ní dyna­mi­ky, aby se těla účast­ní­ků vyja­d­řo­va­la čitel­ně­ji a sebe­vě­do­mě­ji. Tech­nic­ká vyba­ve­nost neby­la hod­no­ce­ná a neby­la nut­nos­tí. Sko­ro dvou­ho­di­no­vý tré­nink vystří­da­la impro­vi­za­ce. Prá­vě impro­vi­za­ce a růz­nost úhlů k pří­stu­pu k tvor­bě by měly být pro Mys­let tan­cem stě­žej­ní. Ačko­li Dora pou­ží­va­la podob­ných prin­ci­pů jako Andrej – Nech­te váš loket, aby uka­zo­val směr pohy­bu – tady měla impro­vi­za­ce jiný cíl. Mís­to hle­dá­ní nových pohy­bo­vých mož­nos­tí těla šlo spí­še o medi­ta­tiv­ní meto­du, jak tělo zklid­nit a při­ro­ze­ně uvolnit. 

POHYB NA VOLNÉ NOZE

Pro­jekt Mys­let tan­cem v břez­nu pokra­ču­je worksho­pem Julye­na Hamil­to­na, na pře­lo­mu dub­na a květ­na taneč­ním setká­ním s Karen Foss, v červ­nu pak s Nico­le Mos­soux a Patric­kem Bon­té. Do budouc­na by se měl roz­ví­jet ješ­tě do dal­ších směrů.

„Máme odváž­ný plán. Chtě­ly bychom vytvo­řit pro­jekt, kte­ré­mu pra­cov­ně říká­me Pohyb na vol­né noze. Měl by to být pro­gram, kte­rý umož­ní taneč­ní­kům rekva­li­fi­ka­ci nebo jakési pře­kle­nu­tí mezi pro­jek­ty. Obsa­ho­val by hodi­ny ligh­t­de­sig­nu, arts manage­men­tu, fun­drai­sin­gu, PR. Chtě­ly bychom se spo­jit s insti­tu­ce­mi, kte­ré již exis­tu­jí jako je Insti­tut svě­tel­né­ho desig­nu či SESTA. Fre­e­lan­ce­ři si urču­jí svůj čas, pod­mín­ky své spo­lu­prá­ce. Chtě­ly bychom jim v tom pomo­ci …“

Nezbý­vá než v tomhle sna­že­ní držet Altě palce.

PS Uvi­dí­me se mož­ná v sobo­tu na otvíračce.