Svoji výroční choreografii svěřila čerstvě desetiletá skupina VerTe Dance do rukou izraelského choreografa Josepha Tmima. Tohoto tvůrce přivedla Charlotta Öfverholm, švédská tanečnice s významným vlivem na českou taneční scénu.
Předchozí spolupráce s VerTe na pitvavé rodinně-konstelační taneční grotesce Found and Lost, se značně vydařila a rozkryla potenciál obou protagonistek souboru směrem k herecké expresivitě a výrazové karikatuře. Důvěřovat Charlottě ve výběru choreografa a troufnout si s ní stoupnout na jedno jeviště to jsou však dvě velká rozhodnutí, každé – jak se ukázalo – problematické z jiného důvodu.
U VerTe Dance jsme zvyklí, že se jejich projekty esteticky i žánrově jeden od druhé dosti liší, a proto není snadné definovat jejich poetiku či „styl“, není také možné cokoli předjímat. V případech, kdy spoléhaly jenom na své síly, se jim to vesměs vyplatilo, ale párkrát převezly pochybovače i projekty, které svěřily jiným autorům. Viz např. Korekce, ať nechodíme daleko.
Co jim do repertoáru vložil Joseph Tmim, je pro mě trochu záhadou. Zvláštní, sépiově nostalgicky tónované trio Traces promílá téma konstrukce a dekonstrukce, budování a boření, zániku a obnovy sem a tam. Úvodní obraz: Veronika soustředěně přenáší z místa na místo bílé balvany, Charlottě na shrbená záda sype Tereza kýble hlíny, na jevišti stůl, židle a cihly – rekvizity divadelní alternativy 90. let. V tomto smyslu se Tmim vydává po stopách zpět a plní určité zadání retrospektivního pohledu, který bychom v souvislosti s dovršeným desetiletí VerTe očekávali. I taneční pasáže odkazují do doby, kdy „contemporary“ patřilo k novým pojmům. Vedle nejrůznějších duetických ataků s prvky manipulace, přebíjení jedné druhou, jsou tu synchronizovaná tria tu a tam rozvolněná záměrnou nepravidelnou sekvencí. Vidíme v nich velkou dávku energie a urputnosti. Ale hlavně otázku, jaký je jejich smysl? Jediné, co konzistentně funguje bez otazníku, je Charlotta. Hrne se nadšeně a dominantně choreografií vpřed a podřizuje si všechno kolem. Alternativní divadlo 90.let se v závěru mění na sardonickou grotesku s balónky a flitry, která je zároveň jakýmsi pitoreskním pohřbem Veroniky. Charlotta zaujímá její místo a po boku Terezy „slaví“. Na světě je nový duet, nová dvojice! Veronika není, ať žije Charlotta! Je tímto skutečně testována povaha nerozlučných dvojic? Je nám předloženo k úvaze téma semknutí a narušení? Bůh suď.
Energie na jevišti je od začátku disharmonická. Öfverholm představuje silný typ vyhraněné fyzičnosti a mimické exprese. Je to sólistka, k níž se postavit na jeviště znamená určitým způsobem zmizet. I jako divák potvrzuji námahu, s níž jsem se snažila sledovat jemnější projevy ostatních dvou tanečnic. Charlotta jako zlobivé dítě, pořád vyžadovala moji pozornost, můj dohled. S akumulovanou energií z první půlky večera, kdy uvedla své sólo Lucky, do značné míry jen pokračovala s asistencí Terezy a Veroniky. Co se těm dvěma honilo v hlavě, bych moc ráda věděla. Třeba to na nich nezanechá žádné stopy.
27.11.2014
