Lucky

Co to zna­me­ná být šťast­ný a jak se šťast­ným stát? Char­lot­ta Öfver­holm tan­cem medi­tu­je nad tím­to téma­tem. Tan­čí divo­ce. Tan­čí oko­lo svých obna­že­ných kos­tí, kte­ré se suve­re­ni­tou sobě vlast­ní ser­ví­ru­je divá­kům. A pořád­ně si u toho zařve…

Char­lot­tu Öfver­holm jsme v Pra­ze vidě­li na jeviš­ti něko­li­krát a musím říci hned na úvod: Tahle žena mě zkrát­ka baví. Stá­le mě fas­ci­nu­je expre­si­vi­ta její­ho těla. Divo­že­na s pla­vý­mi dlou­hý­mi vla­sy, vel­ký­ma oči­ma, naběh­lý­mi žíla­mi na rukou, musku­la­tur­ní a přes­to drob­ná posta­va. Pře­kva­pu­je mě její ener­gie, kte­rá u ní snad s věkem ješ­tě sílí. Je jako ura­gán. A jsem pokaž­dé kon­ster­no­va­ná, jak si během svých sólo­vých, ener­gií nabi­tých show doká­že divá­ka oto­čit kolem prstu.

To se jí vede i v Luc­ky. Nej­pr­ve nás zhyp­no­ti­zu­je pro­jek­cí do dál­ky ubí­ha­jí­cí sil­ni­ce. „Dýchej. Uvol­ni se…What is impor­tant in your life?,“ ptá se hlas z repro­duk­to­ru a divák se může při­pra­vit na to, že bude v příš­tích čty­ři­ce­ti minu­tách brán do hry. V tom­to smě­ru Char­lot­ta roz­hod­ně nepo­pře své dlou­ho­le­té půso­be­ní v DV8. Komu­ni­ka­ce s divá­kem pat­ří k jejím nej­sil­něj­ším strán­kám. Mis­tr­ně pro­bou­rá­vá zeď mezi hle­diš­těm a jeviš­těm. „I would like you to express you on my body,“ nabí­zí napří­klad fixu divá­kům v hle­diš­ti. A vy se dotkne­te její­ho těla. Nakres­lí­te jí na biceps houslo­vý klíč a máte pocit, že jste si s ní při­šli do diva­del­ní­ho sálu popovídat.

Přes­to však nesto­jí Luc­ky pou­ze na cha­risma­tu taneč­ni­ce. Char­lot­ta pra­cu­je s obra­zy, atmo­sfé­rou, sym­bo­ly. Je něko­li­krát zavě­še­na na pro­va­ze. Jsme chy­ce­ni na lanech svých osu­dů, někdy se na nich radost­ně hou­pe­me, někdy nás popad­ne závrať a tou­ží­me zpát­ky na pev­nou zem („Může mi někdo pomoct z toho pro­va­zu dolů,?“ kři­čí Char­lot­ta v závě­ru hry), někdy nás chy­tí do lasa jako zvěř a obto­čí nám pro­vaz kolem krku … Ale všich­ni se sna­ží­me být tak nějak šťastní.

Může­me se jen bavit – taneč­ni­ce běhá po pódiu s jed­nou botou na pod­pat­ku jako cvá­la­jí­cí kůň, jin­dy tan­čí jako sexy dan­cer v kaba­re­tu. Může­me snít – obraz čer­ve­ných lodi­ček na vyso­kých pod­pat­cích ozá­ře­ných kuže­lem svět­la, ve kte­rých musí být kaž­dá žena fem­me fata­le. Může­me brát život jako hru – Char­lot­ta hází do hle­diš­tě cuca­vé bon­bo­ny jako radost­né dítě na naro­ze­ni­no­vé par­ty. A jak jste na tom vy,? ptá se per­for­mer­ka divá­ků: „Who is luc­ky? Are you luc­ky?“ Banál­ní otáz­ka, kte­rou je dob­ré si občas polo­žit. „ I have lear­ned to be alo­ne and open my skin and I dan­ce around my bro­ken bones,“ odpo­ví­dá si na otáz­ku sama. A ač to zní deka­dent­ně a smut­ně, pro ni je ten tanec oko­lo vyhřez­lých kos­tí tan­cem exta­tic­kým, tan­cem šíle­ným, šíle­ně krás­ným. A my cítí­me, že tan­čit na jeviš­ti je pro ni tím pra­vým štěs­tím. V posled­ním obra­ze ji vidí­me sedět vyso­ko nad divá­ky s cedu­lí LUCKY TO BE HERE. A v tom je ukryt Char­lot­tin vzkaz: Uží­vej­me si oka­mži­ku, kte­rý je. Teď a tady.

Kon­cept, cho­re­o­gra­fie a tanec: Char­lot­ta Öfver­holm, Režij­ní a pohy­bo­vá spo­lu­prá­ce: Dwi­ght Rho­den, Svě­tel­ný design a scé­na: Tobi­as Hall­gren, Hud­ba: Alvi­na Lan­selle, Hudeb­ní úpra­vy: Lau­ri Anti­la, Kla­vír­ní úpra­vy: Helen Olofs­son, Video: Anders J. Lars­son, Cho­re­o­gra­fie na laně: Lin­nea Backgård
Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy.