Pražská scéna Jatka 78 hostila na konci února mezigenerační australský soubor A Good Catch Circus s představením Casting Off. Tři všestranné artistky, kdy nejstarší z nich již oslavila šedesát let, byly odzbrojující svým nadhledem, tak cenným uměním zasmát se doslova zplna hrdla samy sobě. Ve svém experimentálně komorním díle se nebály postávat na hraně, šponovat situace a pokoušet jedna druhou. Česká premiéra jedinečné dámské sestavy vynesla téma generačního postoje k životu, senescence a neinvazivního ženství.
Současný cirkus zde nabral osobitou podobu jako autentická stand-up circus comedy. Triptych akrobatek (Debra Batton, Spenser Inwood, Aleshanee Kelso) v ručně pletených kostýmech rozmanitých barev působil, jako by svým vystoupením pokračoval v již započatém, či jako by početné publikum sezval, lidově řečeno „na pokec“, do své garsonky. Se závěrečným aplausem, setrvalou a stále příjemnou konvencí, pak definitivně překročily pomyslnou divadelní rampu. Všechny tři dámy vyšly do úzké chodby, aby se s každým jednotlivým divákem rozloučily tváří v tvář. Atmosféra zůstávala, ať se pohybovaly ve světlech reflektorů, nebo se usmívaly a komunikovaly ve zšeřelém průchodu. Šířily čirou radost, v tu chvíli po všem vyřčeném a s nimi prožitém až dojemně laskavou.
Casting Off © Good Catch Circus
Základ představení, v němž nebyla nouze o chytře vtipné glosy a také překvapivé artistní výkony, tvořila téměř nepřetržitá, avšak patosem nijak nezatížená, konverzace tří performerek o hledání sebehodnoty, životní rovnováhy, solidaritě nejen mezi ženami a generacemi…témat, která otevřely a rozebíraly bylo tolik, kolik unesly ony samy, čemu věřily a kolik prostoru nabídl čas vyhrazený společné chvíli. A každý divák nejspíš zaslechl právě to, čemu chtěl naslouchat a porozumět. Tento zvukový, v podstatě intonováním slovního projevu melodický, živý podkres přirozeně proudil ve svobodném toku myšlenek, se zřejmým respektem k odlišnému vidění ale i zkušenostem druhých, a to bez nárokování si moudrosti či zkušenosti zasloužené věkem. V tomto ohledu to byla právě Debra Batton, čtyřiašedesátiletá akrobatka, která slovy i svými neuvěřitelnými akrobatickými výkony nadlehčovala vše, co se jen náznakem mohlo dotknout tíže nebo tzv. univerzální pravdy. Když například zazněla věta hlavně se nebrat příliš vážně, trefně bylo opáčeno, že přece jen je aspoň trochu důležité se vážně brát. Slovní perly a žongláž s paradoxy provazovaly jakoby mimochodem prováděné „cvičební“ úkony, zejména prvky a vazby z pozemní akrobacie, exponující balanc, sílu a souhru. Míru risku zvyšovaly umisťováním pohybových sekvencí do výšek, například do rukou báze (Spenser Inwood), na židle umístěné na stole, nebo v závěru na konstrukci pro akrobacii vzdušnou. Častým a zcela organickým komunikačním prostředkem se tak stal i dotek, jimž nestrojeně hýřily stejně jako úsměvy.
Hovory o stereotypně vnímané skutečnosti obrazně působily jako odlupování štuků s cílem odhalit fresky zobrazující hodnotové a přející lidství. Z jiné metaforické krajiny by zaznělo, že celek „vykydal“ desetiletími zetlelé, ale stále přetrvávající předsudky o ženství, těle, sociálních rolích, výkonnosti atp. Na pohled odzbrojující byla jejich uvolněnost, vztah s publikem navazovaným od chvíle jeho vcházení do sálu, dokonce pojmenovaný během představení jako „audience care“ (péče o publikum). Oboustranný chod tělesnosti a názorů podtrhoval odolnost, síla v rukách a pevnost stisku stvrzovaly přátelství, risk se zrcadlil nejen v prověřování fyzických limitů, ale především v pocitovém obnažování sebe sama. Jejich zjevným posláním se stalo naplňování společného hesla: navzájem si pomáhat vypadat na scéně fantasticky. Aktuální tlak doby na výsledky a růst zde nacházel odezvu ve srdečném smíchu, vzájemné podpoře věnovat pozornost tomu, čemu je pocitově třeba. Tento dojem vznikl i na základě odlišného pojetí ve stavbě „cirkusových triků“, které nepůsobily jako košíková nebo odbíjená, rychlá míčová hra ve smyslu efektivního odškrtávání „splněno“. Divák byl totiž svědkem jejich postupného budování, tak jako se soustředěně napíná tětiva, kdy zastavení v pozici nebo překonání riskantní polohy, konkrétně trojstoj, stojka na věži z židlí ad., mohlo navodit až katarzní účinek, vlastní přiznané uvolnění z jejich úspěchu.
Představení Casting Off bylo o třech věkově rozdílných osobnostech (64 – 35-25), ač z původního obsazení dočasně vystoupila čtyřicátnice Sharon Gruenert, a zároveň o generacích s nezávislým postojem k tomu, k jakému genderu se kdo hlásí nebo kým se kdo cítí být. Objevovaly se momenty, v nichž jako by upřímnost cinkla do skla výlohy, aby však byla strávena, vyšperkovaly ji humornou polevou, čím navýšily chuť a podpořily stravitelnost. Zvolený žánr a forma dopomohly vytvořit rafinovanou hru, v níž tři ženské postavy oscilovaly mezi neskrývanou realitou a nadsázkou.
Obecně je australský cirkus svým způsobem výjimečný v technických dovednostech, a v posledních letech se objevily i tendence s dokonalostí experimentovat, a to nejen fúzí žánrů, ale hledáním hranic svobody a neotřelých způsobů vyjevovat jedinečnost a ojedinělost s přesahem ke generaci, komunitě, genderu aj. V České republice se za poslední dekádu, a to díky trutnovskému festivalu CirkUFF, Letní Letné i dalším festivalům a subjektům, rozšířilo povědomí o tělesné všestrannosti a kreativním přístupu Australanů. Jedním ze zřejmých důkazů z poslední doby byla světová premiéra inscenace Sissy režiséra Joshuy Hoareho s Dylanem Phillipsem a Jordanem Hartem, uvedená právě v UFFO Trutnov.
Soubor Good Catch Circus založily Debra Batton, Spenser Inwood a Sharon Gruenert v roce 2017 v Melbourne. Toužily po otevřené platformě s feministickým podtónem, proaktivní v rozkrývání společensky kontroverzních témat a z hlediska spolupráce zcela demokratické. Všechny s bohatými životními a profesními zkušenostmi se rozhodly zkoušet nevyzkoušené a postavit se na scénu samy za sebe a spolu. Za svou činnost získaly mnohá ocenění a pozvání na festivaly včetně evropských. Trojice svým působením na celosvětové scéně vnáší inspiraci a povzbuzuje k tvůrčí odvaze.
Psáno z představení dne 28.2. 2024, Jatka 78 Praha.
Tvůrčí tým
Námět, režie: Debra Batton, Sharon Gruenert, Spenser Inwood
Účinkují: Debra Batton, Spenser Inwood, Aleshanee Kelso
