Manifest iniciativy NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET

foto: archiv iniciativy Ne!musíš to vydržet!

Jsme stu­dent­ská ini­ci­a­ti­va, kte­rá mlu­ví o tom, co by nejen na naší fakul­tě (DAMU) nemě­lo být nadá­le pova­žo­vá­no za normální.

!důvod! 
Domní­vá­me se, že cho­vá­ní, kte­ré je na naší ško­le nor­ma­li­zo­va­né a pova­žo­va­né za ade­kvát­ní, ade­kvát­ním není. Z růz­ných důvo­dů dochá­zí k dis­kri­mi­na­ci studentů*ek, ke zne­u­ží­vá­ní moci ze stra­ny pedagogů*žek, k nedob­ro­vol­né­mu pře­kra­čo­vá­ní hra­nic a násled­né psy­chic­ké újmě. Jde o pro­blémy ve spek­tru od nevhod­ných sexis­tic­kých a poni­žu­jí­cích pozná­mek až po šika­nu a sexu­ál­ní obtě­žo­vá­ní; od zkla­má­ní a ztrá­ty zájmu o obor až po váž­ná trau­ma­ta a (psy­chic­ká) zranění.

!kon­text!
Pro­je­vy pro­ble­ma­ti­ky, o kte­ré mlu­ví­me, jsou čas­to baga­te­li­zo­vá­ny a nor­ma­li­zo­vá­ny. Růz­né dru­hy nevhod­né­ho cho­vá­ní nejsou nazý­vá­ny pojmy, kte­ré pro ně již exis­tu­jí. Namís­to toho je kri­ti­ka těch­to dru­hů cho­vá­ní čas­to odmí­tá­na s posto­jem “tak to cho­dí, s tím se nedá nic dělat, musíš to vydr­žet”. Změ­na je “nemož­ná”, kon­for­mi­ta a mlče­ní jsou jedi­nou ces­tou, jak se s pro­blémy vypo­řá­dat. Mezi­tím na zahra­nič­ních ško­lách exis­tu­jí jak mecha­nismy pro řeše­ní kri­zo­vých situ­a­cí, tak sys­tém jejich pre­ven­ce a eduka­ce. Sou­čás­tí tako­vé­ho pří­stu­pu je ote­vře­nost novým postu­pům, účast nestran­né­ho orgá­nu při řeše­ní vnitř­ních kon­flik­tů insti­tu­cí a zájem o jejich řeše­ní. Je, kde se inspirovat.

Pří­běhy před­ne­se­né v naší per­for­man­ce nejsou novin­kou. Nao­pak mohou být až mode­lo­vé, pozná­va­jí se v nich jak sou­čas­ní studenti*ky, tak gene­ra­ce absolventů*ek. Z reak­cí star­ších gene­ra­cí vyplý­vá i to, že se o změ­nu nebo o upo­zor­ně­ní na pro­ble­ma­ti­ku také pokou­še­ly, ale jejich poku­sy neby­ly vysly­še­ny nebo skon­či­ly dokon­ce pomstou. Doba, ve kte­ré žije­me, nám nabíd­la pří­z­ni­věj­ší ovzdu­ší pro mož­nost se ozvat.

foto: archiv ini­ci­a­ty Ne!musíš to vydržet

!bez­pe­čí!
Atmo­sfé­ra stra­chu zne­mož­ňu­je kri­zo­vé situ­a­ce řešit a umož­ňu­je jejich vznik. Strach z pod­ce­ně­ní, baga­te­li­za­ce pro­blé­mu a s tím spo­je­né­ho poní­že­ní, strach z obvi­ně­ní, vyha­zo­vu či ztrá­ty mož­nos­ti dal­ší­ho pro­fes­ní­ho vývo­je je způ­so­ben mocen­skou nerov­no­vá­hou. Vztah student*ka — pedagog*žka je vždy asy­me­t­ric­ký. Význam­né posta­ve­ní pedagogů*žek v obo­ru tuto asy­me­t­rič­nost umoc­ňu­je. Je tře­ba zajis­tit a garan­to­vat ve ško­le tako­vé pro­stře­dí, ve kte­rém bude rizi­ko zne­u­ži­tí moci mini­ma­li­zo­vá­no, ide­ál­ně úpl­ně eli­mi­no­vá­no. Pro­stře­dí, ve kte­rém nebu­de snad­né, či v nej­lep­ším vůbec mož­né, růz­né dru­hy útla­ku rea­li­zo­vat. V pří­pa­dě, že tako­vé situ­a­ce na půdě insti­tu­ce pře­ce jen nasta­nou, měly by zde  záro­veň exis­to­vat funkč­ní mecha­nismy, jak kon­krét­ní pro­blémy studentů*ek a pří­pad­ně i pedagogů*žek bez­peč­ně řešit. Nejde nám o hyper­ko­rekt­nost, kte­rá by zne­mož­ňo­va­la umě­lec­kou tvor­bu! Je potře­ba nau­čit se ozna­čo­vat dnes ješ­tě tabu­i­zo­va­ná téma­ta správ­ný­mi pojmy, nau­čit se o nich mlu­vit, nemít strach ozvat se, když se něco pro­ble­ma­tic­ké­ho děje. V tako­vém pro­stře­dí je nao­pak svo­bod­ná tvor­ba pravděpodobnější.

!odpo­věd­nost!
Pova­žu­je­me za odpo­věd­nost fakul­ty (kaž­dé, kte­ré se pro­ble­ma­ti­ka může týkat) posta­vit se k pro­blé­mům čelem, pojme­no­vat je a aktiv­ně hle­dat mož­ná řeše­ní. Odpo­věd­nost za indi­vi­du­ál­ní pří­pa­dy, kte­ré zazně­ly v naší per­for­man­ce, leží na těch, o kte­rých jsou. Pře­je­me si mož­nost se bez­peč­ně svě­řit pro ty, kteří*é je sepsali*y, a násled­né spra­ved­li­vé řeše­ní. To samé si pře­je­me i pro všech­ny pří­pa­dy, kte­ré se k nám  nedo­sta­ly. Nevo­lá­me po odstra­ně­ní kon­krét­ních osob, nevy­lu­ču­je­me, že k jejich odstra­ně­ní může dojít v důsled­ku kom­plex­ní ana­lý­zy pro­ble­ma­ti­ky a výsled­ků mož­ných šetření.

Odpo­věd­nost těch, kte­ří jsou si pro­blé­mů vědo­mi, je neml­čet. Pře­de­vším těch, kte­ří si mohou dovo­lit neml­čet, kte­ří nejsou pod nátla­kem. Tedy napří­klad  těch, kte­ří jsou v podob­né hie­rar­chic­ké pozi­ci jako mož­ní viní­ci, nebo ti, kte­rých se pro­ble­ma­ti­ka osob­ně nedo­tkla, ale vědí o ní.

Jako ini­ci­a­ti­va niko­ho kon­krét­ně ani ploš­ně z niče­ho neob­vi­ňu­je­me, ani se nesna­ží­me niko­ho ohro­zit. Kdo se nevhod­né­ho jed­ná­ní nedopouští,může být nao­pak vel­mi cen­ným člán­kem v celém pro­ce­su změ­ny. Pro­blém se týká nás všech.

Odpo­věd­nost ini­ci­a­ti­vy není roz­hod­nout, co je správ­né. Nejsme arbitr správ­né­ho řeše­ní, nemá­me kom­pe­ten­ci být soud­cem a ve svých očích se sna­ží­me měřit všech­ny rov­ným met­rem. Pro­ble­ma­ti­ku nevy­tvá­ří­me, pou­ze pojme­no­vá­vá­me, ote­ví­rá­me téma. Věří­me, že je potře­ba za pomo­ci nestran­né­ho orgá­nu při­jít na to, jaká řeše­ní jsou pro kon­krét­ní pro­stře­dí a oso­by ta nejvhodnější.

Nejsme a nebu­de­me nástro­jem pro mocen­ský boj! Zpro­střed­ko­vá­vá­me infor­ma­ce, hle­dá­me návrhy řeše­ní a nabí­zí­me pomoc do té míry, kam naše síly sta­čí. Nese­me odpo­věd­nost za slo­va, kte­rá jsme řekli*y, nene­se­me odpo­věd­nost za násled­ky, kte­ré vyvsta­nou na zákla­dě deba­ty o téma­tu. Nepra­cu­je­me ani nebu­de­me pra­co­vat ve pro­spěch niko­ho kon­krét­ní­ho z žád­né­ho důvodu.

foto: archiv ini­ci­a­ti­vy Ne!musíš to vydržet

!struk­tu­ra!
Výše popsa­né pro­je­vy jsou důsled­kem pro­ble­ma­tic­ké struk­tu­ry nejen fakult­ní, ale i celospolečenské.

Jeli­kož pro­ble­ma­ti­ka sou­vi­sí pře­de­vším se zne­u­ží­vá­ním moci, nejde oddě­lit její kon­krét­ní pro­je­vy od struk­tu­ry, ve kte­ré exis­tu­jí, a kte­rá jejich exis­ten­ci umož­ňu­je či gene­ru­je. Je potře­ba změ­nit struk­tu­ru aka­de­mic­ké půdy tako­vým způ­so­bem, aby bylo vytvo­ře­no zmí­ně­né bez­peč­né pro­stře­dí. Cílem je nale­ze­ní mecha­nis­mů, kte­ré pomo­hou dodr­žo­vat a respek­to­vat základ­ní prá­va a svo­bo­du člo­vě­ka na půdě ško­ly a respek­to­vá­ní etic­ké­ho kode­xu. Nepři­ná­ší­me “moder­ní ide­o­lo­gii” v pejo­ra­tiv­ním slo­va smys­lu. Pře­je­me si jen, aby hod­no­ty, kte­ré v sou­čas­né době teo­re­tic­ky uzná­vá­me, byly sku­teč­ně uzná­vá­ny i v praxi.

Sou­čás­tí struk­tu­rál­ní změ­ny by měla být i reflexe pou­ží­va­ných metod. Je ke zvá­že­ní, zda pří­stup, kte­rý může studenty*ky poni­žo­vat a jinak jim ubli­žo­vat, má být obha­jo­ván jako meto­da, pří­pad­ně zda by tato meto­da nemě­la být revi­do­vá­na tak, aby byl poten­ci­ál ublí­žit minimializován

!pod­po­ra!
Váží­me si všech, kteří*é naší ini­ci­a­ti­vu pod­po­ru­jí, ať už tiše, nebo nahlas. Váží­me si všech, kte­ří se pod­po­ru­jí navzá­jem při potý­ká­ní se s trá­pe­ním sou­vi­se­jí­cím s pro­ble­ma­ti­kou útla­ku. Váží­me si všech, kteří*é sdí­le­jí své poci­ty, mlu­ví o nich a sna­ží se podob­né situ­a­ce řešit. Mlče­ní umož­ňu­je udr­žo­vat nor­ma­tiv ve stá­va­jí­cí podo­bě, sdí­le­ní může pomo­ci ke změ­ně. K tomu je  ale potře­ba bez­peč­ný pro­stor. Věří­me, že ten jsme schop­ni spo­leč­ně vybu­do­vat. Pře­je­me si totéž pro jiné ško­ly a dal­ší mís­ta, kde v tuto chví­li panu­jí podob­né pomě­ry. Poskyt­ne­me maxi­mum infor­ma­cí kaž­dé­mu, kdo by chtěl na naši akti­vi­tu navá­zat a usi­lo­vat o stej­né cíle ve svém prostředí.

Děku­je­me všem, kte­ří se o změ­nu zasa­zu­jí, kte­ří se zastá­va­jí zne­vý­hod­ně­ných, a kte­ří k popsa­ným téma­tům při­stu­pu­jí se sna­hou poro­zu­mět, pocho­pit a soucítit.

NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET

foto: archiv ini­ci­a­ti­vy Ne!musíš o vydržet