Tanec Praha otevřel…

FRACTUS V – když se v nás něco zlomí

Kaž­do­roč­ně při­vá­ží fes­ti­val Tanec Pra­ha na svůj zaha­jo­va­cí večer někte­rou z hvězd svě­to­vé­ho sou­čas­né­ho tan­ce. Bel­gic­ký cho­re­o­graf Sidi Lar­bi Cher­ka­oui, kte­rý v Čechách úspěš­ně uve­dl svou cho­re­o­gra­fii Sut­ra již v roce 2011, urči­tě pat­ří mezi jed­nu z nich. Ten­to­krát ote­vřel Tanec Pra­ha svým dílem FRACTUS V.

FRACTUS vzni­kl původ­ně v roce 2014 jako trio pro osla­vy čty­ři­cá­té­ho výro­čí zalo­že­ní Tanzthe­a­t­re Wup­per­tal. Mělo vypo­ví­dat o „frak­tu­ře“, zlo­me­ni­ně, roz­pol­ce­nos­ti mezi jedin­cem a spo­leč­nos­tí. Cher­ka­oui se dílo roz­ho­dl dál roz­pra­co­vat ve Fractus V, ve kte­rém sta­ví na scé­nu pět taneč­ní­ků a čty­ři hudeb­ní­ky z roz­díl­ných kul­tur i s růz­ný­mi bac­kgroun­dy. Taneč­ní­ci urban sty­lů, fla­men­ka, Lin­dy Hopu, fran­couz­ské­ho nové­ho cir­ku­su nebo con­tem­po­ra­ry se setká­va­jí spo­lu s japon­ským per­ku­si­o­nis­tou, korej­ským, indic­kým či afric­kým hudeb­ní­kem z Kon­ga. Etno­gra­fic­ká roz­liš­nost kul­tur se orga­nic­ky spá­jí a vytvá­ří uni­ver­zál­ní obraz o spo­leč­né kul­tu­ře naše­ho dneška se vše­mi jeho aktu­ál­ní­mi téma­ty. Kdo kon­t­ro­lu­je naše myš­len­ky? Jak a kým jsme ovliv­ňo­vá­ni a mani­pu­lo­vá­ni? Ztrá­cí­me své názo­ry pod nátla­kem infor­ma­cí? A jak se sta­ví­me ke glo­bál­ní­mu nási­lí a agre­si, kte­ré dnes opro­ti roku 2014 vní­má­me ve zce­la jiných dimenzích.

Hned ze začát­ku insce­na­ce při­chá­zí per­for­mer k mik­ro­fo­nu jako by do něj chtěl něco říci, ale zasta­ví se a beze slo­va ho sho­dí na zem. Roz­ho­dí ruce do širo­ka v ode­vzda­nos­ti a odhod­la­nos­ti Ježí­še visí­cí­ho na kří­ži a jako na povel všich­ni taneč­ní­ci začnou zpí­vat. Sakrál­ní píseň. Jako bychom byly v kos­te­le a celé před­sta­ve­ní bylo mší za vše kru­té, utla­čo­va­né, niče­né, co se ve svě­tě v minu­lých letech dělo a děje.

Scé­no­gra­fii tvo­ří pohyb­li­vé vari­a­bil­ní plo­chy troj­ú­hel­ní­ků. Mohou být malý­mi jeviš­ti, na kte­rých hra­jí hudeb­ní­ci s nástro­ji. Pokud se ale posta­ví hori­zon­tál­ně, vytvá­ří ost­ré hrad­by. Ty v jeden moment spad­nou jako domi­no. Někdy vytvo­ří kruh, kte­rý se semkne oko­lo ztra­ce­né­ho muže. Mohou vytvo­řit pomy­sl­né hřiš­tě mezi pane­lá­ky, kde se ode­hra­je bre­akdan­ce batt­le. V prů­bě­hu insce­na­ce jsou něko­li­krát pře­sta­vo­vá­ny. Nic v našem svě­tě není sta­bil­ní a stá­lé. I naše myš­len­ky, naše posto­je i naše role se v hla­vě bor­tí a přesklá­dá­va­jí zno­vu a znovu.

Muž s pis­to­lí začne suro­vě stří­let do taneč­ní­ka. Jeho tělo rea­gu­je na rány jako by to byly pove­ly cho­re­o­gra­fa. Stáh­ne se, kon­tra­hu­je, rolu­je, padá, letí. Sly­ší­me vzdá­le­ný zvuk hla­su z amp­li­o­nu a mož­ná si vzpo­me­ne­me na tero­ris­tic­ké úto­ky na fot­ba­lo­vém sta­di­o­nu. Sidi Lar­bi Cher­ka­oui čer­pá inspi­ra­ci pro pohy­bo­vé vari­a­ce ode­všad. Zpo­ma­lí pohy­by ve rvač­ce jak to zná­me z akč­ních fil­mů a vznik­ne něko­li­ka­mi­nu­to­vá cho­re­o­gra­fic­ká vaz­ba z napřa­že­ných rukou k ráně a reak­cí těla na ní. V jiném obra­zu sto­jí taneč­ní­ci za sebou v řadě. Jejich roz­pa­že­né ruce tan­čí. Vytvá­ří tak ilu­zi indic­ké­ho tan­čí­cí­ho boha Šivy, boha s něko­li­ka ruka­ma, kte­rý je pod­le legen­dy záro­veň stvo­ři­tel i niči­tel svě­ta. Ten se pro mě stal klí­čem k celé insce­na­ci. Tak totiž vyzní­vá i Fractus V. Není to lita­nie. Niče­ní může zna­me­nat i novou tvor­bu. Ta je mož­ná prá­vě spo­je­ním. Taneč­ní­ci se pohy­bu­jí se svý­mi cha­rak­te­ris­tic­ký­mi bar­vi­tý­mi pohy­bo­vý­mi slov­ní­ky a při­tom jsou na sebe skvě­le napo­je­ni. Pozi­tiv­ní ener­gii vzni­ku a rados­ti z bytí a tvo­ře­ní pospo­lu pak při­ná­ší zejmé­na hudebníci.

Hud­ba je vůbec nej­sil­něj­ší strán­kou insce­na­ce. Vná­ší do stro­hos­ti díla sil­né emo­ce a oprav­du se vám někdy může stát, že zavře­te oči a poslou­chá­te jenom jí. Fusi­on vel­mi spe­ci­fic­kých sty­lů je dra­ma­tic­ké i dojem­né. Víře­ní afric­kých bub­nů ve spo­je­ní s líbez­nou a sno­vou har­fou či sitá­rem vnes­li na jeviš­tě moder­ní­ho pro­sto­ru Fóra Kar­lín oprav­du bar­vi­tý dojem­ný a ener­ge­tic­ký dia­log genů, kte­rý v nás mož­ná může něco zlo­mit … abychom vše vidě­li zase z jiné­ho úhlu.

Fractus V
Cho­re­o­gra­fie: Sidi Lar­bi Cher­ka­oui (BE)
Účin­ku­jí:
 Sidi Lar­bi Cher­ka­oui, Dimi­t­ri Jour­de, John­ny Lloyd, Fabi­an Tho­mé Duten, Patrick Wil­li­ams See­ba­cher / Two­fa­ce
Živá hud­ba: 
Sho­go Yoshii, Woo­jae Park, Kaspy N’dia, Sou­mik Dat­ta
Hudeb­ní kom­po­zi­ce: Sho­go Yoshii, Woo­jae Park, Sidi Lar­bi Cher­ka­oui, John­ny Lloyd, Sou­mik Datta