Moeder (Matka) v drážďanském Hellerau

Moeder (Mat­ka) (2016) je dru­hým dílem rodin­né tri­lo­gie, kte­rou zahá­ji­la pro­duk­ce Vader (Otec) (2014) a kte­rou zavr­ší Kin­de­ren (Děti).

Nová pro­duk­ce z díl­ny sku­pi­ny Pee­ping Tom divá­ka při­ve­de do série zdán­li­vě dob­ře zná­mých pro­stře­dí: na porod­ní oddě­le­ní, do pohřeb­ní­ho ústa­vu, nahrá­va­cí­ho stu­dia či muzea. Do pro­sto­rů, v nichž se pro­lí­ná veřej­né s intim­ním. Na mís­ta, na nichž se minu­lost, pří­tom­nost a budouc­nost zou­fa­le chy­ta­jí ide­je cyk­lic­ké­ho času, sou­stře­dě­né­ho kolem arche­typ­ní mateř­ské posta­vy. Truch­le­ní po mat­ce je počá­teč­ním bodem, z nějž per­for­me­ři na jeviš­tě a mezi divá­ky vypus­tí hlu­bo­ký pocit nepří­tom­nos­ti, postrá­dá­ní, a s nimi spo­je­né úzkos­ti. Moeder se nebo­jí na věci dívat z té hor­ší strán­ky. Vidí­me malou dív­ku vyrůs­tat v inku­bá­to­ru; čím je star­ší, tím více ji její věze­ní drtí. Co ji v něm drží? Jak to, že se nedo­ká­že osvo­bo­dit? V lidech kolem ní zatím kaž­dý nový pro­jev živo­ta vyvo­lá­vá vidi­tel­nou úzkost…

Cho­re­o­gra­f­ka Gab­rie­la Carri­zo v před­sta­ve­ní Moeder uka­zu­je tělo jako nádo­bu, v níž se mísí a srá­že­jí růz­né vědo­mé i nevě­do­mé vzpo­mín­ky, kte­ré nás utvá­ře­jí. Vzni­ka­jí tak neo­če­ká­va­ná spo­je­ní na pome­zí utr­pe­ní, truch­le­ní a oslav, někde mezi stis­kem a uvol­ně­ním, mezi struk­tu­rou a šílen­stvím. Život i smrt se tu stá­va­jí umě­ním, vysta­ve­ným očím nás všech. Z prou­du indi­vi­du­ál­ních pamě­tí reži­sé­ra a per­for­me­rů, kte­ré tvo­ří tkáň před­sta­ve­ní, pro­sví­tá paměť uni­ver­zál­ní a kolek­tiv­ní. A ta nás nutí do nepří­jem­ných reflexí význa­mu a odpo­věd­nos­ti žen­ství, mateř­ství, rodičovství.

Moeder násle­du­je po před­sta­ve­ní Vader o odlou­če­ní senil­ní duše v domo­vě důchod­ců (Franck Char­tier, 2014). Dílo před­sta­vu­je dal­ší při­ro­ze­ný krok ve vývo­ji Pee­ping Toma a v jeho obje­vo­vá­ní scé­nic­ké­ho pro­sto­ru, kte­rý se v jeho poje­tí stá­vá více veřej­ným a méně jas­ně defi­no­va­ným. Dal­ší vrst­vu abs­trak­ce pak tvo­ří sofis­ti­ko­va­ný svě­tel­ný design.

Režie: Gab­rie­la Carri­zo
Asi­s­tent režie a dra­ma­tur­gie: Franck Char­tier
Vytvo­ři­i­li a účin­ku­jí:  Euru­di­ke De Beul, Maria Caro­li­na Vie­i­ra, Marie Gysel­brecht, Bran­don Lagaert, Hun-Mok Jung / Quan Bui Ngoc, Yi-Chun Liu, Simon Versnel, Char­lot­te Clamens

Pro­duk­ce: Pee­ping Tom

Kopro­duk­ce: The­a­ter im Pfalzbau (Ludwi­gsha­fen), Tai­pei Per­for­ming Arts Cen­ter (Tai­pei), KVS — Royal Fle­mish The­a­t­re (Brus­sels), Grec Fes­ti­val de Bar­ce­lo­na / Mer­cat de les Flors (Bar­ce­lo­na), HELLERAU — Euro­pe­an Cen­ter for the Arts Dre­sden, Les Thé­âtres de la Ville de Luxem­bourg, Mai­son de la Cul­tu­re de Bour­ges / Scè­ne Nati­o­na­le, La Rose des Vents (Ville­ne­u­ve d’Ascq), Fes­ti­val Aperto/Fondazione I Tea­tri (Reggio Emi­lia), La Bâtie Fes­ti­val de Genève.

Moving Audi­en­ce / Fest­spielhaus Helle­rau, Dráž­ďa­ny 9/12/2017 / Odjezd v 16.00 z uli­ce Na Flo­ren­ci, Pra­ha 1.