Číslo 1: Plavat v astrálu

Váže­ní čte­ná­ři, to, co prá­vě máte ote­vře­né ve svém pro­hlí­že­či, není halu­ci­na­ce, ale prv­ní čís­lo naše­ho expe­ri­men­tál­ní­ho zpra­vo­da­je pro Tanec Pra­ha 2017. Spo­lu s orga­ni­zá­to­ry fes­ti­va­lu jsme se jako Taneč­ní zóna roz­hod­li pro ten­to ne úpl­ně tra­dič­ní for­mát. Co to při­ne­se do budouc­na, nikdo z nás pří­liš netu­ší — je to popr­vé. Po čty­ři týd­ny se bude­me potká­vat na tanecnizona.cz a naši redak­to­ři vám (jak dou­fám) ale­spoň čás­teč­ně zpro­střed­ku­jí fes­ti­va­lo­vé miliuex.

Vždy na kon­ci fes­ti­va­lo­vé­ho týd­ne, resp. na začát­ku dal­ší­ho, na našem webu vyjde podob­ný výbor z tex­tů, kte­ré k Tan­ci Pra­ha při­pra­ví­me do kon­ce červ­na 2017. V kaž­dém edi­to­ri­a­lu nalez­ne­te kom­plet­ní seznam všech tex­tů a pomo­cí odka­zů mezi nimi bude­te moct skákat.

Prv­ní čís­lo nebu­de věru nadi­té — zdra­ví, sucho, nic nám nepře­je. Nicmé­ně máme sho­dou okol­nos­tí vel­mi vtip­ný titu­lek a náš ost­rovtip to všech­no vynahradí.

Základ­ním kame­nem asi kaž­dé­ho média je jeho název. Roz­ho­dl jsem se, že tuhle pev­nou tra­di­ci se poku­sím roz­bít „jak šutr v dole” a tím pádem bude mít náš zpra­vo­daj kaž­dý týden jiný název. Inspi­ra­ci ukrad­nu tu z něja­ké reflexe, roz­ho­vo­ru, glo­sy, pozná­mek utrou­še­ných doma nebo po před­sta­ve­ní. Název prv­ní­mu čís­lu dává náh­lá a pře­nád­her­ná úva­ha jed­né kama­rád­ky hned po slav­nost­ním zahá­je­ní Tan­ce Pra­ha a ote­ví­ra­cím Fractus V. Zamra­če­ní inte­lek­tu­á­lo­vé, kte­ří pochy­bo­va­li o kva­li­tě tex­to­vé čás­ti insce­na­ce, od ní dosta­ly pří­jem­ný slov­ní polí­ček — nebo spíš pořád­nou ekvi­lib­ris­tic­kou naklá­dač­ku. „Říkej­te si, co chce­te, já si pla­vu v ast­rá­lu,“ doda­la posměš­ně a odkrá­če­la na bar jako vel­mi spo­ko­je­ná divačka.

Kro­mě recen­zí vám občas při­ne­se­me také roz­ho­vor s někte­rou s osob­nos­tí, pří­pad­ně celou sku­pi­nou — nech­te se pře­kva­pit. Jako malou ochut­náv­ku vám při­ná­ší­me anke­tu s taneč­ním dra­ma­tur­gem Guy Cool­sem (náš roz­ho­vor s ním nalez­ne­te také ZDE). Prů­běž­ně se ptá­me: „Jak si mys­lí­te, že může moder­ní umě­ní (nejen tanec, ale obec­ně) pora­zit extre­mis­mus?“

Guy Cools: „Pro mě je hlav­ní funk­cí umě­ní vytvo­řit roz­díl­nou (soci­ál­ní) před­sta­vi­vost než je ta domi­nant­ní v médi­ích nebo poli­ti­ce. Když se podí­vá­me napří­klad na pro­ble­ma­ti­ku migra­ce, vět­ši­na pozor­nos­ti je upře­ná na obtí­že a pro­blémy. Díla jako Gha­na pro­ject nebo Fractus V Sidi Lar­bi Chera­kou­i­ho nao­pak uka­zu­jí jak roz­díl­né (taneč­ní) kul­tu­ry spo­lu mohou koexis­to­vat, vést dia­log a dokon­ce se navzá­jem obo­ha­co­vat. Výše uve­de­né je také téma mojí kni­hy In-Between Dan­ce Cul­tu­res: on the migra­to­ry artis­tic iden­ti­ty of Sidi Lar­bi Cher­ka­oui and Akram Khan.”

Co zde (na Taneč­ní zóně) dále objevíte:

RECENZE NA FRACTUS V MARKÉTY FAUSTOVÉ (klik­ně­te na obrázek)

LE RÉCITAL DES POSTURES OČIMA JAKUBA NOVÁKA (klik­ně­te na obrázek)