Spitfire Company uvádí intimní zpověď Vypravěč

foto: Spitfire Company

Insce­na­ce Vypra­věč je dal­ším žánro­vě pře­sa­hu­jí­cím pro­jek­tem sku­pi­ny Spit­fi­re Com­pa­ny namí­cha­ným z ingre­di­en­cí taneč­ní­ho diva­dla, zpě­vu, vizu­ál­ní­ho kon­cep­tu a v tom­to kon­krét­ním pří­pa­dě i osob­ní výpo­vě­di taneč­ni­ce a per­for­mer­ky Ceci­le Da Cos­ta. 29. a 30. břez­na bude v Palá­ci Akro­po­lis uve­den dojem­ný pří­běh o tou­ze, samo­tě, inti­mi­tě a naději.

Nová insce­na­ce vzni­ká pod režij­ní vede­ním reži­sé­ra a umě­lec­ké­ho šéfa Spit­fi­re Com­pa­ny Pet­ra Bohá­če, jenž Vypra­vě­čem nava­zu­je na své nej­zná­měj­ší před­sta­ve­ní One Step Befo­re the Fall s Mar­ké­tou Vacov­skou a Len­kou Dusi­lo­vou, kte­ré obdr­že­lo něko­lik tuzem­ských i zahra­nič­ních pres­tiž­ních oce­ně­ní. Jed­ná se o kon­ti­nu­ál­ní a vědo­mé roz­vi­nu­tí diva­del­ních pro­střed­ků, kte­ré v One Step Befo­re the Fall zare­zo­no­va­ly napříč evrop­ský­mi scé­na­mi. Ve Vypra­vě­či se mohou divá­ci těšit na pre­ciz­ní výkon hlav­ní pro­ta­go­nist­ky, intim­ní herec­ký i taneč­ní pro­jev, pro­myš­le­né spo­je­ní svě­tel­né­ho desig­nu a scé­ny, na ORIGINÁLNÍ živou hud­bu Jana Šik­la a Davi­da Kolla­ra a na neob­vyk­lé obra­zy vyvo­lá­va­jí­cí sil­né emoce.

Pří­běh afgán­ské ženy
Počá­teč­ním impul­sem pro Vypra­vě­če se sta­la zná­má nove­la Kou­zel­ný kámen (The Pati­en­ce Sto­ne) afgán­ské­ho spi­so­va­te­le žijí­cí­ho v Paří­ži Atiqa Rahi­mi pojed­ná­va­jí­cí o afgán­ské ženě vyprá­vě­jí­cí své­mu muži osob­ní boles­ti a intim­ní život­ní tajem­ství, kte­rá by za jiných okol­nos­tí neby­la nikdy vyslo­ve­na. Tato upřím­ná zpo­věď se děje ve chví­li, kdy její muž upad­ne do koma­tu po těž­kém váleč­ném zra­ně­ní. Pod­le toho­to vlast­ní­ho best­selle­ru nato­čil Atiq Rahi­mi stej­no­jme­ný film ověn­če­ný mno­ha svě­to­vý­mi cena­mi. “Když za mnou Ceci­le Da Cos­ta přiš la s tím, ž e zná kni­hu, ve kte­ré roz­po­zna­la vlast­ní tou­hu a část své­ho ž ivo­ta, a ž e by ten­to pří­běh ráda zdramatizovala,neváhal jsem ani vte­ři­nu.” říká Petr Boháč a dodá­vá: “Hlav­ní hrdin­ka v kni­ze šeptá své­mu muži v koma: “Ráda bych ti řek­la vše, ale nevím, jak bys to při­jal.” Ten­to obraz se stal pro mě vzru­šu­jí­cím impul­sem k úva­ze o diva­del­ním a taneč­ním tva­ru zahr­nu­jí­cím téma­ta zpo­vě­di, tajem­ství, vnitř­ní­ho obnaž ení a tou­hy vypo­vě­dět prav­du.

Od afgán­ské­ho pří­bě­hu k per­for­mer­ce Ceci­le Da Cos­ta
S nove­lou Atiqa Rahi­mi jako s ini­ci­ač­ním impul­sem se naklá­da­lo v pro­ce­su zkou­še­ní pou­ze sym­bo­lic­ky. Zůsta­la tou­ha Ceci­le Da Cos­ta sna­ží­cí se pro­mlu­vit o zaml­če­ných život­ních udá­los­tech, napl­ně­ných šokem, prázd­no­tou, úzkos­tí, zlos­tí a lás­kou. Mezi slo­vy lze zaslech­nout tichou mod­lit­bu za nena­ro­ze­né, již jsou sou­čás­tí její­ho osu­du. Spa­lu­jí­cí ryt­mus, expe­ri­ment s hla­sem, zpěv podob­ný anděl­ské zvon­ko­hře i opi­lé woo­doo čaro­děj­ni­ci, to jsou někte­ré pro­střed­ky, z nichž je vysta­vě­na esen­ce vyprá­vě­ní. Na kon­ci před­sta­ve­ní Ceci­le Da Cos­ta zpí­vá ver­še “I am lost in your eyes. /Let me burn . It’s what I deser­ve.” Oba tyto ver­še jsou roz­kro­če­ny mezi destruk­cí a lás­kou, mezi ztrá­tou a nale­ze­ním. Oba vykres­lu­jí esen­ci tou­hy: absen­ci milo­va­ných i lás­ku k nim. Oba zrca­dlí hlav­ní téma představení.

Ceci­le Da Cos­ta je živě dopro­vá­ze­na dvě­ma výraz­ný­mi muzi­kan­ty, Janem Šik­lem, mla­dým skla­da­te­lem, hrá­čem na bicí a Davi­dem Kolla­rem, skla­da­te­lem a kyta­ris­tou, jehož posled­ní dvě des­ky byly opa­ko­va­ně zařa­ze­ny mezi nej­lep­ší kyta­ro­vé nahráv­ky a on sám mezi abso­lut­ní umě­lec­kou špič­ku pou­ží­va­jí­cí pre­pa­ro­va­nou kyta­ru. Dra­ma­tur­gic­ký dohled obsta­rá­vá Marc Oli­ve — dra­ma­turg Mer­cat de les Flors, jed­no­ho z nej­vět­ší­ho špa­něl­ské­ho diva­dla zabý­va­jí­cí­ho se sou­čas­ným tan­cem a novým cir­ku­sem. Svě­tel­ný design zajiš­ťu­je Jiří Šmirk. Scé­nu navr­hl reži­sér a autor kon­cep­tu Petr Boháč, jenž si při­zval ke spo­lu­prá­ci kos­tým­ní výtvar­ni­ci Pet­ru Vlachynskou.

Insce­na­ce by nemoh­la vznik­nout bez kopro­du­cen­ta Palá­ce Akro­po­lis a part­ne­rů Johan z.s. / Moving Stati­on v Plzni, Sta­ni­ci Žilina-Zárieče a Cirqueonu.