Nové divadlo hodně tančí

Dru­hý roč­ník Cen Čes­ké diva­del­ní DNA, kte­ré jako bie­ná­le pořá­dá sdru­že­ní Nová síť se svý­mi regi­o­nál­ní­mi part­ne­ry, zna­me­ná jis­tou ofi­ci­a­li­za­ci scé­ny nové­ho divadla.

Jak se na pře­dá­vá­ní cen 20. úno­ra v praž­ské La Fab­ri­ce uká­za­lo, nezá­vis­lí diva­del­ní­ci si nicmé­ně udr­žu­jí sil­ný smy­sl pro sebe­i­ro­nii a jsou těmi prv­ní­mi, kdo se s kri­tic­kým odstu­pem a nad­hle­dem pouš­tí do nahlo­dá­vá­ní a pro­ble­ma­ti­za­ce hra­nic, kte­ré by jejich obor moh­ly ome­zo­vat. Nejis­té vyme­ze­ní, kte­ré v sobě nové diva­dlo skrý­vá, poja­li mode­rá­to­ři Mar­ce­la Mácho­vá a Petr Reif jako hlav­ní téma veče­ra, jež ote­ví­ral fes­ti­val Malá inven­tu­ra, a při­hlá­si­li se k němu jako ke své hlav­ní devíze.

Udě­le­né ceny letos z vět­ší čás­ti puto­va­ly do regi­o­nů. Cenu za mimo­řád­ný počin na poli nové­ho diva­dla zís­kal pro­jekt Mlý­ny měs­tu v Par­du­bi­cích a insce­na­ce Valen­týn Pet­ra Kru­šel­nic­ké­ho a Apo­le­ny Vani­šo­vé a One Step Befo­re the Fall od Spit­fi­re Com­pa­ny. Cenu za dlou­ho­do­bý pří­nos, roz­voj a pod­po­ru nové­ho diva­dla si odne­sl Roman Čer­ník spo­je­ný aktu­ál­ně mimo jiné s plzeň­skou Moving Stati­on, cenu za mimo­řád­nou pod­po­ru a pre­zen­ta­ci čes­ké­ho nové­ho diva­dla v zahra­ni­čí zís­ka­la slo­ven­ská Sta­ni­ca – Žili­na. V šir­ší nomi­na­ci se ved­le oce­ně­ných ocit­li také insce­na­ce Vše­chen sex mého živo­ta (Mam­ma­li­an Diving Reflex a Motus), LIFE­show Pet­ry Tej­no­ro­vé, Man­son (DOT504), Simu­lan­te Ban­de (Ver­Te­Dan­ce), Pra­les (Han­da Gote research & deve­lo­p­ment) a Edge Pet­ry Tej­no­ro­vé.

Už jen z toho­to výčtu je zřej­mé, že nej­sil­ně­ji o své hra­ni­ce nové diva­dlo zápo­lí s tan­cem. Za One Step Befo­re the Fall zís­ka­la Mar­ké­ta Vacov­ská na loň­ské Čes­ké taneč­ní plat­for­mě oce­ně­ní Taneč­ni­ce roku a Mar­tin Špet­lík Cenu za svě­tel­ný design, insce­na­ce Simu­lan­te Ban­de si ze stej­né pře­hlíd­ky odnes­la Cenu divá­ka. Také nomi­no­va­ný Man­son byl sou­čás­tí pro­gra­mu loň­ské plat­for­my (a letos tam bude La Loba Len­ky Vag­ne­ro­vé, Boys Who Like To Play With Dolls Tere­zy Ondro­vé a Pete­ra Šave­la, Fla­shed by NANOHACH… a to jsou jen pří­kla­dy děl, kte­ré najde­me na Plat­for­mě i na Malé inventuře).

Na Malé inven­tu­ře se letos dis­ku­tu­je téma hra­nic mezi výtvar­ným umě­ním a diva­dlem. Zřej­mě se však uka­zu­je, že hra­ni­ce mezi tan­cem a novým diva­dlem je ješ­tě expo­no­va­něj­ší téma k dis­ku­si. Jakou cenu mají popi­sy a ška­tul­ky, když zásad­ní je pou­ze úhel pohle­du? Na jedi­nou insce­na­ci může něko­lik růz­ných pozo­ro­va­te­lů plác­nout mno­ho nále­pek: tanec, nové diva­dlo, kon­cert… a také plá­cá, dle svých pre­fe­ren­cí, nebo v lep­ším pří­pa­dě dle své­ho teo­re­tic­ké­ho bac­kgroun­du. Dělá z taneč­ní insce­na­ce živý hudeb­ník na scé­ně nebo fil­mo­vé dotáč­ky nové diva­dlo? Jak hlu­bo­ký podíl na tvor­bě výsled­né­ho díla  pro tako­vé zařa­ze­ní od jed­not­li­vých uměl­ců poža­du­je­me? Pro­to­že s tako­vou logi­kou by se v novém diva­dle moh­la ocit­nout i nejed­na čino­hra. Jen­že neo­cit­ne. Je to jen pro­to, že vznik­la v regu­lér­ním doto­va­ném kamen­ném reper­toá­ro­vém diva­dle? Tak­že jde v novém diva­dle hlav­ně o umě­lec­kou strán­ku věci nebo pri­már­ně o cha­rak­te­ris­ti­ky spo­je­né se způ­so­bem pro­duk­ce a pro­vo­zu (nezá­vis­lost a pro­jek­to­vá prá­ce)? Podob­né otáz­ky, kte­ré se mi v hla­vě roji­ly při udí­le­ní Cen čes­ké diva­del­ní DNA 2014, by bylo mož­né dál a dál sypat z ruká­vu pro potě­chu teo­re­ti­ků a všech, kdo nasta­vu­jí gran­to­vé okru­hy. Čímž nechci zpo­chyb­nit Cenu jako tako­vou, ani fes­ti­val Malá inven­tu­ra, pro­to­že zce­la bez­po­chy­by zvi­di­tel­ňu­jí uměl­ce a umě­ní, kte­ří a kte­ré by se do jiných podob­ných akcí těž­ko sou­ka­li (o).

V Hnízdě, fes­ti­va­lo­vém mee­ting poin­tu ve Veletrž­ním palá­ci, kde se hos­té po udí­le­ní cen sešli na after par­ty, se uhníz­di­lo Kaka­lí­ko­vo kuře („Hor­ší než diva­dlo je snad už jen umě­ní!!!“, jak hlá­sá jed­no jeho fes­ti­va­lo­vé hes­lo). Nové diva­dlo neza­hnízdí, jen když bude samo sebe stá­le zpo­chyb­ňo­vat (jak se dělo na udí­le­ní letoš­ních Cen), obno­vo­vat, destru­o­vat a když bude hle­dat novou krev, nová téma­ta a umě­lec­ké pro­střed­ky. Když se ubrá­ní tomu, aby jeho vyme­ze­ní neby­lo jen prak­tic­ké a pro­voz­ní. Když si ucho­vá svůj pod­vrat­ný postoj, neza­řa­di­tel­nost, radi­kál­nost, neči­tel­nost, kte­ré ho chrá­ní před vše­o­bec­ným při­je­tím a násled­ným pádem do čer­né díry main­stre­a­mu. Otáz­kou není jen to, co zna­me­ná „nové diva­dlo“, ale také, co zna­me­ná „nové“ a co „diva­dlo“.