Jin a jang — TZ 4/2014

Je zde nové, letos už čtvr­té, vydá­ní Taneč­ní zóny — revue pohy­bu, ryt­mu a záře! Edi­to­ri­a­lem šéf­re­dak­to­ra Vla­di­mí­ra Hul­ce vás zve­me ke čte­ní vypa­se­né­ho čís­la, jež vás urči­tě nene­chá v kli­du. Může­te tan­čit, dis­ku­to­vat, nebo jít do diva­dla — je to na vás. Taneč­ní zóna bude všu­de s vámi!

Minu­lá tři čís­la Taneč­ní zóny skvě­ly se vle­vo na této dvou­stra­ně vyzý­va­vé nápi­sy: Jsme punk! Jsme free! Jsme cool! Mož­ná jste i roz­šif­ro­va­li nápis, kte­rý poškrá­ba­ný­mi pís­me­ny pro­vá­zel titul­ní strán­ky celé­ho roč­ní­ku. Růz­ný­mi odka­zy, výzva­mi i mír­ný­mi pro­vo­ka­ce­mi jsme pro­špi­ko­va­li kaž­dé čís­lo. Smys­lem bylo jedi­né – klást si otáz­ky Jací jsme? Kdo jsme? Co má smy­sl a proč? Co chce­me dělat a co dělá­me? Vy, čte­ná­ři, i vy, tvůr­ci. My, divá­ci, i my, kri­ti­ci a pub­li­cis­té. Na jed­né stra­ně ener­gie vydá­vá­ní, na dru­hé při­jí­má­ní. Mezi nimi pohyb. Tanec a diva­dlo, hmo­ta a myš­le­ní. A dohro­ma­dy spo­leč­ný svět. Jin a jang.
Neví­me, co nás čeká. Neví­me, jaký bude svět zít­ra natož za sto let. Ale měli bychom vědět – nebo se pokou­šet vědět – jaký ten svět je dnes, znát koře­ny a pod­lo­ží, z nichž vyrůs­tá, kve­te i chřad­ne. O to se v Taneč­ní zóně – v tiš­tě­né i inter­ne­to­vé – pokou­ší­me a bude­me.
Zají­má nás pohyb a dění na všech jeviš­tích svě­ta, od hlí­ny tržišť Turec­ka a posvát­ných míst pří­rod­ních náro­dů přes par­ke­ty zku­še­ben a dře­vě­ná prk­na kamen­ných diva­del po industri­ál­ní pro­sto­ry nezá­vis­lých scén a kamen­ná blu­diš­tě náměs­tí a ulic měst. Všu­de tam bychom s naši­mi kame­ra­mi a mik­ro­fo­ny chtě­li zajíž­dět a pát­rat. Pře­mýš­let, ptát se, dobí­rat. Nahlí­žet do tam­ních jevů a dění, respek­to­vat je a pozná­vat. Chá­pat a sna­žit se rozu­mět. A podá­vat zprá­vy a svě­dec­tví. Pro vás, pro nás, pro pocho­pe­ní zón tan­čí­cí­ho svě­ta.
Ano, to je kon­cept časo­pi­su, kte­rý jsme skr­ze všech­ny ty odka­zy a peri­pe­tie deva­te­náct let vytvá­ře­li a bude­me: Revue, kte­rá tan­čí. Jsme jed­ni z vás, jste jed­ni z nás.
Svět se dnes – zdá se — vychý­lil na stra­nu nená­vis­ti, agre­si­vi­ty a zlo­by. Nejen dale­ko odtud, mimo nás, ale i zde a kolem nás. Mož­ná i v mno­hém z nás. Byl-li ten­to roč­ník (z mno­ha důvo­dů) pun­ko­vý, nechť je ten příští nebeský: Love & Peace.

To však nezna­me­ná, že nebu­de­me nahlí­žet i do Pekla!

Ima­gi­ne the­re’s no hea­ven
It’s easy if you try
No hell below us
Abo­ve us only sky
Ima­gi­ne all the peo­ple
Living for today…

Může­te říct, že jsem sní­lek. Ale nejsem jedi­ný a sám. I hope some­day you­’ll join us / And the world will be as one.

Vla­di­mír Hulec, šéf­re­dak­tor Taneč­ní zóny